Co mají společného povodně a energetická krize?

Situace na energetickém trhu se nevyvíjí dobře. Cena elektřiny na burze již dosáhla na úroveň 248 eur za MWh. To představuje nárůst o 410 procent během jediného roku. Vysoké ceny z burz se postupně přenáší do koncových cen pro spotřebitele, což mnohé české domácnosti dostává do energetické chudoby. Situace je přitom ještě horší než v říjnu, kdy jsme hovořili o energetické krizi. Dnes již můžeme bez nadsázky mluvit o energetické megakrizi.

V krizových situacích je třeba zachovat chladnou hlavu a jednat. Například při povodních je třeba pomocí čerpadel rychle odčerpat vodu pryč ze zatopených domů. Když čerpadla nemáme, musíme vzít do ruky kýble. Jakmile čerpadla dorazí, kýble můžeme zahodit a přejdeme na efektivnější metodu zbavování se vody.

Podobně bychom měli postupovat i u energetické megakrize. Jistě by bylo nejlepší aktivovat cílenou pomoc, která efektivně vyřeší problémy skutečně potřebných domácností. Když však takový nástroj nemáme k dispozici, musíme použít, co je zrovna po ruce – jako odpuštění DPH a poplatků za obnovitelné zdroje. Jakmile budeme mít k dispozici efektivnější nástroje, měli bychom na ně bez otálení přejít.

Politická logika však bohužel funguje jinak. Nová vláda nechce prodlužovat plošná opatření proti energetické megakrizi, přestože zatím nemá žádné nové nástroje, které by mohla použít. Jejich tvorba může trvat mnoho měsíců, během kterých nebude energetická megakrize nijak řešena. To je podobné, jako kdybychom v průběhu povodní odhodili kýble a s nohama na zatopeném stole čekali, až dorazí čerpadla.

Při pohledu do zahraničí navíc vidíme, že lze zároveň používat kýble i čerpadla. Plošné snížení daní na energie je kombinováno s cílenými opatřeními pro ohrožené skupiny obyvatel například v Belgii, Irsku, Itálii, Španělsku nebo na Kypru.