Tři vlny, čtyři ministři, zákaz pohybu i důkladné promoření. Takový byl druhý rok s covidem-19

Odjet vlakem ze zastávky Horní Branná – zdánlivě banální úkon nebyl pro obyvatele stejnojmenné obce na Semilsku od 12. února do 11. dubna bez komplikací. Zastávka totiž leží v katastru sousední Dolní Branné, která už nepatří do okresu Semily, ale Trutnov. A na hranici obou obcí, kterou byste bez cedulí jen těžko poznali, pravidelně stávaly policejní hlídky a kontrolovaly, zda obyvatelé splňují vyjmenované důvody pro vstup do sousedního okresu.

Podobných příběhů přinesl zákaz pohybu mezi okresy nespočet. Platil 42 dní, pro Trutnovsko, Chebsko a Sokolovsko ještě o dva a půl týdne déle. Vláda ho vyhlásila v době, kdy se nemocnice už čtyři měsíce potýkaly s náporem covidových pacientů, s nákazou zemřelo dvacet tisíc lidí, žáci a studenti pobyli ve škole pouhých několik týdnů a očkování bylo dostupné jen pro nejstarší věkové skupiny.

Od té doby se počet zemřelých zvýšil na více než 35 tisíc a covid-19 oficiálně v Česku prodělalo 2,4 milionu lidí. Kolik to bylo doopravdy, lze jen odhadovat – stejně jako v zimě a na jaře, tak i nyní platilo, že kapacita testů není dost velká, aby odhalila všechny nakažené. Skutečný počet Čechů, kteří se potkali s covidem, tak bude i podle odhadů odborníků nejméně dvojnásobný.

Všechno zlé je pro něco dobré, a to platí i v tomto případě. Česko je jednou z nejvíce promořených zemí. A navzdory tomu, že v očkování rozhodně mezi evropské premianty nepatříme, počty nakažených i hospitalizovaných v posledních týdnech klesají. Viru totiž dochází zásoby lidí, kteří nezískali imunitu vakcínou ani proděláním covidu.

Ze statistik navíc vyplývá, že počet reinfekcí zůstává nadále velmi nízký, takže i předchozí onemocnění poskytuje velmi silnou ochranu. Otázkou samozřejmě zůstává, zda to bude platit i pro novou variantu omikron. Pokud se ale k vysoké promořenosti přidá i větší zájem Čechů o vakcínu, máme slušnou šanci, že do roku 2022 vstoupíme alespoň z pohledu koronaviru lépe než do toho letošního.