Starče, odejdi! V Kazachstánu hoří mýtus o spolehlivém předání moci

Nursultan Nazarbajev vládl Kazachstánu neomezeně nejméně po tři desetiletí. Vládl zemi s osmnácti miliony obyvatel, rozlohou pětkrát větší než Francie a s rozsáhlým nerostným bohatstvím. Tak jak to, že ji zachvátila vlna masových nepokojů? Náměstí ve městech, kde stávaly sochy „Otce vlasti“ a kde se usmívaly jeho portréty z obřích plakátů, zaplavily tisíce lidí, kteří nepožadovali jen zrušit drasticky zvýšenou cenu zkapalněného zemního plynu, jenž pohání většinu automobilů v zemi.

Dramatický přelom představovaly dva faktory. Zaprvé, brzký nástup násilí jak ze strany bezpečnostních sil, tak ze strany demonstrantů, kteří dokázali na čas obsadit dokonce i tak výjimečně střežené zařízení, jako je hlavní letiště v zemi. Zadruhé, sociální požadavky bleskem překryly politické, když hlavním sloganem v ulicích se stalo „Šal ket!“ – Starče, odejdi!“.