Děti nás mění víc, než měníme my je. A zbavte se výčitek, když má váš potomek hysterický záchvat

Svoje dvě děti miluji nepodmíněnou láskou. Zároveň ale platí, že právě tihle dva tvorové jsou jediní lidé na světě, kteří ve mně dovedou vyvolat hysterickou reakci (dobře, někdy ještě manželka). Zřetelně si třeba vybavuji stres, jaký jsem určitou dobu zažíval, když jsme ráno jezdili městskou hromadnou dopravou do školky. Jestliže přijela tramvaj číslo tři, odmítalo nastoupit jedno dítě, když přijela dvacetčtyřka, vrhlo se na zem s jekotem to druhé. Končilo to zpravidla pláčem jednoho z potomků násilně odváženého tou „špatnou“ tramvají.

Než jsem se stal tátou, byl jsem zřejmě klidnější a asi i trpělivější člověk. A nejsem v tom sám. Výzkumy ukazují, že bezdětní lidé jsou o něco trpělivější než ti, kteří mají děti. Rodičovství prostě proměňuje naše chování a myšlení. A to zřejmě mnohem víc, než si sami uvědomujeme.