Instagramové fotečky Aleny Schillerové jsou na hraně zpronevěry

Aférka s instagramovým účtem exministryně financí Aleny Schillerové financovaným daňovými poplatníky by neměla jen tak vyšumět. Nejde jen o skvělý materiál pro satiriky. Je to minimálně na vrácení peněz do státního rozpočtu a možná i na policejní vyšetřování paní, která se ráda označovala za strážkyni státní kasy.  

Připomeňme podstatu: paní Schillerová v době, kdy byla ministryní financí, zaměstnávala fotografy, kteří jí pořizovali fotečky, jež si umísťovala na osobní účet na Instagramu. Ministerstvo jim za to vyplatilo skoro dva miliony korun. Schillerová se samozřejmě hájí tím, že se fotila proto, že veřejnosti bylo třeba „vysvětlit složitou materii ministerstva financí“, ale je to slabší než slabé.

Můžeme klidně odhlédnout od toho, že zkonstruovat souvislost lichotivě vyštíhlených foteček paní exministryně s problematikou DPH či EET by se neodvážil asi ani Marek Prchal. Podstatné je, že web Hlídač státu spočítal, že příspěvky, které měly aspoň textově něco jakž takž  společného s agendou ministerstva financí, tvořily pouhých 53 procent obsahu instagramového účtu. Zbytek byla čiročirá sebepropagace Schillerové před volbami. 

Z toho plyne, že by buď Alena Schillerová, nebo hnutí ANO měly ministerstvu financí vrátit milion korun. Není totiž pravda, že osobní propagaci exministryně fakturovali fotografové hnutí ANO, jak tvrdí Schillerová. V době, kdy byli pánové zaměstnáni na ministerstvu, fakturovali podle Hlídače státu babišistům jen necelých devět tisíc korun. Osobní reklamu Schillerové tedy financovali z rozhodující většiny daňoví poplatníci.

To není možné nechat jen tak. Minimálně ze symbolických důvodů musí stát dostat peníze zpět. Jak jinak vysvětlovat lidem, že má smysl platit daně? Větším množstvím foteček ministrů financí včetně jejich náměstků v protisvětle? Tentokrát rovnou s hejnem pávů? Těžko. To jde jedině omluvou a tím, že Schillerová vrátí peníze tam, odkud je vysosala. 

Ovšem ani vrácení peněz nemusí stačit. Schillerová využívala pro vlastní potřebu svěřené prostředky. Což je jednání, pro které má trestní zákon pojmenování zpronevěra a v případě, že vznikne škoda větší než 100 tisíc korun, na něj pamatuje odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. Takže co na to policie? 

Pravda – s kriminalizací politického rozhodování a tresty vůbec se to nemá přehánět. Schillerová možná v atmosféře babišovské privatizace státu ani neměla pocit, že dělá něco špatného. Peněžitý trest by nicméně asi byl docela výchovný. Nejen pro ni, ale jako výstraha pro všechny politiky, kteří propadnou pocitu, že nejsou ve službách daňových poplatníků, ale že na ně mohou zakleknout a ždímat je za účelem vlastního prospěchu.