Kvalitu vody ve studni smysly nepoznáte. Testujte ji minimálně jednou ročně

Volající na infolinku si stěžovala, že má ve studni teplou vodu kolem 40 °C. To, co zaměstnanci v tu chvíli považovali za nemožné, bylo způsobeno prasklým parovodním potrubím. Voda z něj se dostala až do soukromé studně.

Muž z Liberecka zase našel v té své houbu drsnatou, která svým vzhledem připomíná mozek. Zajímavé bylo, že obvykle roste na tlejícím dřevě, ale v tomto případě se uchytila ve 200 let staré pískovcové studni ve sklepě domu. Voda kvůli houbě, která vyrostla do úctyhodných rozměrů 17 × 7 × 7 cm, zapáchala. A jednomu ze zaměstnanců Státního zdravotního ústavu začala téct z hlubokého vrtu ve skále černě zakalená voda. Odborník na přírodovědecké fakultě ze šupin zjistil, že za to může slepýš, který do vrtu spadl. Podobných kuriózních historek má Státní zdravotní ústav desítky.

Dříve tyfus, nyní noroviry

Problémem majitelů studní nejsou jen parovody, houby či plazi. Jsou jimi i nejrůznější kontaminace, například viry z fekálií nemocného člověka. Ty se nazývají noroviry a jsou v současné době nejčastější příčinou onemocnění z pitné vody. „Před sto lety se vodou šířil břišní tyfus, před desítkami let to občas byla virová žloutenka. Nyní to jsou právě noroviry,“ dodává Jaroslav Říha, ředitel odboru hy­gieny obecné a komunální z Krajské hy­gienické stanice Pardubického kraje.

„Nástup onemocnění bývá rychlý. Dochází k nevolnosti, zvracení a průjmu. Typické je, že obtíže rychle odezní. Pokud se nejedná o oslabené jedince či nedojde k výrazné dehydrataci organismu, je průběh lehký a krátký,“ říká Jaroslav Říha.

Špatná voda ze studně většinou způsobuje průjmová onemocnění, která ale netrvají dlouho. Někdy může i takovéto onemocnění skončit tragicky. „V roce 2020 se na jednom letním dětském táboře nakazila asi desetiletá dívka, která poté v nemocnici zemřela. Zdrojem nákazy byla voda z místní studny, která byla kontaminovaná z místní žumpy enteropatogenní E. coli,“ jmenuje varující příklad František Kožíšek, vedoucí oddělení hygieny vody ve Státním zdravotním ústavu.

I když není nic cítit, může být voda zkažená

Kontaminovaná voda může být i bez viditelného znečištění či zápachu. Přítomnost mikroorganismů člověk svými smysly nepozná. Laboratoř dokáže odhalit znečištění pří­rodního původu, ale i chemickou kontaminaci.

Pokud lidé vodu ze studni používají dlouhodobě a nepozorují u sebe žádné zdravotní problémy, ještě to neznamená, že takovou vodu mohou pokládat za zdravotně nezávadnou. „Jedná se o častý argument majitelů studní pro to, proč není potřeba vodu testovat,“ zhodnocuje Marek Síbrt, tiskový mluvčí Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava.

Některé chemické látky mohou mít chronický a dlouhodobý účinek. Ve chvíli, kdy člověk onemocní, nespojí si potíže s pitnou vodou. „Příkladem může být arsen, který se na některých místech v Česku přirozeně vyskytuje v geologickém podloží. V těchto oblastech se ho v některých studnách nalézají poměrně vysoké koncentrace, několikanásobně převyšující limitní hodnotu pro pitnou vodu. Chronická expozice arsenu může vést k některým druhům rakoviny,“ říká František Kožíšek.

Pozor na deště a materiály

Na kvalitu vody ve studnách mají vliv klimatické faktory, materiál používaný pro jejich výstavbu, okolní prostředí, ale i geologické nadloží. Voda může být kontaminovaná ze zemědělské půdy, průmyslové činnosti, ale i v případě blízkého výskytu manganu, železa a dalších kovů.

Kvalita vody se doporučuje kontrolovat při suchu, povodních, ale také po tání sněhu. Při velkých deštích a tání sněhu dochází k většímu splachu do studní a zvyšuje se riziko jejich kontaminace. Zvláště to platí u mělčích kopaných studen.

HN BeNative

Ždímačka vzduchu na poušti získá litry pitné vody. O vynález z ČVUT už mají zájem firmy

▪ 5 min. čtení

„Majitelé by měli před příchodem jara a po tání sněhu provádět nejen pravidelné čištění a údržbu po zimním období, ale také věnovat pozornost odpovědné kontrole kvality vody,“ říká Marek Síbrt.

Přestože laboratorní testy nejsou u soukromých studní povinné – zákon o ochraně veřejného zdraví dává tuto povinnost pouze majitelům komerčních a veřejných studní –, odborníci doporučují provádět testování minimálně jednou ročně.

Budoucnost vody a vodárenství

Stáhněte si přílohu v PDF

„Při prvním rozboru kvality vody je vhodné analyzovat více ukazatelů tak, aby bylo možné dosáhnout uceleného přehledu o významných parametrech. Při dalších analýzách je obvykle dostačující zaměřit se na kritické ukazatele, které nebyly v prvním rozboru vyhovující, a zkontrolovat si účinnost přijatých opatření,“ říká Marek Síbrt. „Nejčastějšími problémy, s nimiž se laboratoře při rozborech v našem prostředí setkávají, jsou bakteriální kontaminace, zvýšený výskyt železa, manganu a dusičnanů,“ dodává.

Se vzorkem hned do laboratoře

Výsledky mohou být zkreslené špatným odběrem vzorku. „Proto je nutné mu věnovat náležitou pozornost a dbát pravidel, která dostanou všichni zájemci o provedení analýzy. Těm jsou poskytnuty vzorkovnice, do nichž je potřeba vodu odebrat, a zároveň je popsáno, jak má tento odběr probíhat,“ říká Síbrt.

Vzorek vody se odebírá ideálně těsně před transportem do laboratoře. „Pokud nelze vzorek vody dopravit do laboratoře bezprostředně po odběru, musí být skladován v temnu a chladu, při teplotě od jednoho do pěti stupňů Celsia. Ideálně v chladničce. Analýzy v laboratoři musí být započaty nejpozději do 24 hodin po odběru vzorku,“ zdůrazňuje Marek Síbrt.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.