Každý rok vyjíždějí hasiči v Česku k tisícovce požárů skládek. Každý zásah přitom stojí stovky tisíc i několik milionů korun. Při hašení se navíc uvolňuje množství toxických látek do vzduchu i do půdy. V sousedním Německu přitom problém vyřešili už před 20 lety, neskládkují využitelný ­odpad.

Někdy je to hořící nedopalek v koši, jindy jde o úmyslný požár, který má zahladit nelegální skládku. Případně zapracuje horký vzduch a slunce. Ať tak či tak, skládky v Česku hoří, děje se tak často a způsobuje to velké potíže. Hašení skládek odčerpá z veřejných peněz stovky milionů korun ročně. Je to palčivý problém, o kterém se ale příliš nemluví.

Například v roce 2018, což byl teplý a suchý rok a hrozilo větší riziko samovznícení, vyjeli hasiči ke 1200 požárům skládek. Loni jich bylo 845, z toho ve více než 55 procentech se jednalo o požáry skládek nepovolených.

„Jednoznačně nejčastější příčinou vzniku požáru legální skládky je nedbalost, která začíná již na samotném počátku – v odpadkových koších a popelnicích domácností. Lidé obecně neřeší, co do odpadu vyhodí: žhavý popel, baterie, tlakové lahve i nádobky od sprejů,“ vyjmenovává, co vše tam končí, Pavla Jakoubková, mluvčí Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR.

V případě nepovolených skládek je nejčastějším důvodem vzniku požáru úmysl, protože nelegální odpad si zapalují sami „tvůrci“, aby zmenšili jeho objem.

Přestože obvykle při požárech skládky nevzniká velká reálná škoda, jejich hašení je technicky, časově i finančně náročné. „Někdy musí hasiči na hořících skládkách zasahovat i několik dní,“ připomíná Jakoubková.

Nejvíce škody dělají požáry autovrakovišť

Požáry skládek mají velmi negativní dopady na životní prostředí – při hoření se šíří černý kouř, který může obsahovat toxické zplodiny, u kontaminované hasební vody zase hrozí vsáknutí do podloží skládky a z toho plynoucí riziko znečištění povrchových i podzemních vod. Jedněmi z nejnebezpečnějších zásahů s ohromným dopadem na životní prostředí byly v minulém roce tři velké požáry autovrakovišť.

Požáry skládek jsou náročné na čas, zásahovou techniku i množství zasahujících hasičů. „V okolí skládky většinou nejsou zdroje hasební vody, hasiči proto zřizují kyvadlovou dopravu, a je tedy potřeba i součinnost Policie ČR,“ rozvádí Jakoubková.

Denní náklady na hašení se pohybují i v řádech statisíců korun. Pokud zasahují hasiči na skládce několik dní, což není výjimkou, vyšplhá se cena zásahu na jedné skládce i na několik milionů korun. Loni hořelo přes 800 skládek (menší množství požárů je dáno chladnějším rokem 2021), tedy celková cena za tyto požáry se šplhá ke stovkám milionů korun.

Požárům předcházíme, tvrdí skládkaři

V Česku provozuje skládky kromě obcí i čtveřice firem – zahraniční FCC, Marius Pedersen a Suez a čtvrtou je AVE patřící do skupiny EP Industries miliardáře Daniela Křetínského. Firmy na dotaz Hospodářských novin jako častou příčinu vzniku požáru uvádějí žhavý popel, který lidé sypou do popelnic, a ten pak vznítí skládky. V horkých dnech pak dochází k zahoření vlivem počasí.

„Vizuální kontrolu odpadu jsme doplnili preventivním využíváním termokamer, které slouží k detekci možných ložisek požáru,“ vzkázala mluvčí firmy FCC Kristina Jakubcová.

„Zavedli jsme nákladný termokamerový systém sledující skládky, samozřejmostí jsou frekventované požární hlídky. Každé auto odpadu precizně zkontrolujeme. Skládky také monitorujeme pomocí dronů,“ vyjmenovává protipožární opatření Kateřina Kodadová, mluvčí společnosti SUEZ. Právě francouzská firma SUEZ, byť sama skládky provozuje, se zasazuje proti skládkování a provozuje recyklační linky.

Expert: využitelný odpad na skládky nepatří

Vojtěch Pilnáček, odpadový expert a konzultant odpadového tržiště Cyrkl, připomíná, že roční průměr požárů skládek v Česku je alarmující.

„V České republice se skládkují i odpady, které mají vysoké hodnoty výhřevnosti. Jde o různé druhy plastů, textilu a dřeva. Stačí tedy dodat energii ke vznícení metanu a požár je na světě,“ vysvětluje Pilnáček.

Odpadové hospodářství

Stáhněte si přílohu v PDF

Dodává, že státy sousedící s Českou republikou již mají ve své legislativě zaveden zákaz skládkování odpadů s vyšší výhřevností (které se dají využít jinak, například recyklací, pozn. red.). Daleko před Českem jsou hlavně Německo a Rakousko, kde tato opatření platí již bezmála 20 let. „Když přijdete na skládku odpadu v Německu, vypadá spíše jako hromada zeminy. Odpady totiž nejprve prošly spalovnou, mechanicko‑biologickou úpravou, případně jsou samy o sobě nehořlavé. A co je ještě důležitější, nejsou již dále využitelné,“ připomíná Pilnáček. Pro předcházení vzniku požárů skládek je podle něj zásadní omezení jejich využívání a klíčový je zákaz skládkování směsného komunálního odpadu a odpadů s vyšší výhřevností.

Problém s hořícími skládkami si uvědomuje i ministerstvo životního prostředí. „Hlavním opatřením je snížení množství odpadů, které se budou skládkovat, což je primárním cílem nové odpadové legislativy přijaté v loňském roce. V zásadě to znamená zákaz skládkování využitelných odpadů,“ vzkázala mluvčí MŽP Dominika Pospíšilová. Tento zákaz by měl přijít v roce 2030. „Skládky budou fungovat dále, některé odpady se budou skládkovat i po roce 2030, nicméně mělo bych jich být podstatně méně. Takže požáry skládek po roce 2030 by neměly být tak časté, protože se budou skládkovat pouze nevyužitelné odpady,“ ujišťuje Pospíšilová. Dalším klíčovým opatřením je zvýšení recyklace komunálního odpadu, jejíž cíl stanovila nová evropská legislativa na 65 procent v roce 2035. Nyní je to v Česku zhruba 39 procent.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Odpadové hospodářství.