Biden se doma topil v problémech. Proti Putinově válce v Evropě se ale Američané mohou spojit

Ve své první reakci americký prezident Joe Biden označil Putinovu vojenskou invazi na Ukrajinu za „nevyprovokovaný a neospravedlnitelný útok ruských vojenských sil“. Silnější, přiléhavější a tragicky pravdivější je ovšem druhá věta Bidenova prohlášení: „Prezident Putin zvolil předem promyšlenou válku, která přinese katastrofální ztráty na životech a lidské utrpení.“

Jde o výstižný popis situace i v tom smyslu, že válku na Ukrajině začal Vladimir Putin už v roce 2014 a bylo jen otázkou času, kdy se odhodlá k současnému otevřenému, celoplošnému válečnému tažení. Jedním z důvodů, proč válku spustil právě nyní, byl pohled do Spojených států. 

Loňský Bidenův chaotický odchod z Afghánistánu drasticky poškodil věrohodnost Bílého domu na mezinárodní scéně. Mezi spojenci, ale ještě více mezi protivníky Spojených států. A za druhé: americká domácí politická a společenská scéna se zdá být aktuálně tak rozdělená, že Putina to mohlo přivést – a pravděpodobně i přivedlo – k přesvědčení, že ze strany Bidena, který se doma topí v problémech, nelze čekat účinný, rozhodný odpor vůči jeho tažení proti Ukrajině.

Dosavadní kroky Bílého domu tento Putinův kalkul ale potvrzují pouze v jednom bodě. Americký prezident vyloučil, že by na Ukrajinu proti ruské invazi poslal americké vojáky. To ale také nikdo neočekával. Biden by si to neobhájil ani doma v USA, ani v rámci NATO.

Řada dalších Bidenových rozhodnutí, a celý jeho dosavadní postup v ukrajinské krizi, je ale ve skutečnosti silnějších, než Putin nejspíše čekal. I když sám ruský prezident to samozřejmě nikdy nepřizná.

Americký prezident jedná v každodenním kontaktu a v úzké součinnosti se spojenci v NATO a v Evropské unii. To je oproti situaci okolo Afghánistánu zásadní rozdíl. Takřka bezprecedentní je výměna a sdílení zpravodajských informací a rovněž dosavadní sankční režim je uplatňován v provázané spolupráci.

Bidenovy sankce citelně zasáhnou dvě ruské státní banky. Další by mohly mířit i na obří Sberbank a VTB

24. 2. 2022 ▪ 4 min. čtení

Na domácí scéně sice Bidenova situace není jednoduchá. Před listopadovými volbami do Kongresu je pro mnohé republikány dobrá každá záminka k útoku na demokratického prezidenta. A ze zálohy, ze svého floridského sídla v Mar-a-Lago, atakuje Bidena jeho poražený soupeř z prezidentských voleb Donald Trump.

Poslední týdny ovšem také ukázaly, že Biden za sebou má nadstranickou podporu v Senátu, který spoluvytváří zahraniční politiku USA. Ani tato podpora není vůči Bidenovi ze strany opozice bez ostnů, ale je zásadní ve dvou věcech.

Zaprvé to dokazuje, že navzdory zmíněnému politickému rozdělení se Washington dokáže – sice křehce, ale přece – sjednotit. Na postupu vůči Putinovi v Senátu teď demokraté a republikáni spolupracují. A to, zadruhé, jasně říká, že Putinův útok na Ukrajinu je pro Spojené státy nepřijatelný, protože je už i ohrožením jejich národních zájmů.

Tento nadstranický postoj ve Washingtonu ve vztahu k ruské válce na Ukrajině převažuje, eliminuje izolacionistické, politické názory – že Amerika už nemá v Evropě co pohledávat, že tam nemá své zájmy.

Izolacionismus a hlasy „hleďme si svého“ zní z USA vůbec obecně hlasitěji, než je jejich skutečná síla. Evropa je v zámoří, ale není to Afghánistán, kde byli Američané z dlouholetého, bezvýchodného konfliktu už unaveni a chtěli, aby se jejich vojáci vrátili domů. Evropa je Američanům stále mnohem blíže, v geografickém i mentálním slova smyslu.

Pokud Putin vsadil na to, že Amerika je příliš zahleděna sama do sebe, do svých problémů, tak vsadil na špatnou kartu. Sám se „zasloužil“ o to, že americká veřejnost, která na Rusko před tím už zapomněla, začala současný Putinův režim vnímat přinejmenším jako potíž, ne-li přímo ohrožení.

Stejně jako v jiných zemích jsou samozřejmě i pro obyčejné Američany mnohem důležitější jejich každodenní, „všední“ problémy. Putin ale může dokázat, co určitě nechtěl. Jeho otevřená válka na Ukrajině může dosud nerozhodné americké veřejné mínění posunout k názoru, že Spojené státy se mají a musí angažovat a Putina zastavit.

Pokud Putin při obsazování cizích území postupuje salámovou metodou, kdy si je postupně krade, tak sankční režim, který už po anexi Krymu v roce 2014 zvolily Spojené státy, dosud také připomínal salámovou metodu. Washington postupně přikládal a věřil, že tím Putina odradí od dalších provokací a silových eskalací. S tím je ale nyní patrně konec.

Americký Senát, nadstranická skupina demokratů a republikánů, prezidenta tlačí k ráznějším opatřením. K masivnějším, rychlejším dodávkám zbraní na Ukrajinu a k okamžitému uplatnění všech nejtvrdších možných sankcí. Pro Bidena je to v dnešním Washingtonu velmi řídká příležitost, kdy se může opřít o nadstranický konsenzus. Pokud toho využije, Vladimir Putin se přepočítal. Jeho válka na Ukrajině pro něho bude mnohem dražší, než si představoval.