Putinovo tažení může skončit až v Berlíně. Teď se musí vyzbrojit Německo, je to v českém zájmu, vyzývá historik

Kompromis s Ruskem není možný, Česko a Západ musí výrazně zlepšit svou schopnost bránit se, říká v rozhovoru s HN historik Jiří Pešek. „To, co Putin předvádí, může opravdu skončit někde v Berlíně nebo bůhvíkde. On se nerozhoduje podle nějaké logiky,“ tvrdí Pešek, který je profesorem historie na pražské Univerzitě Karlově. Fakt, že Česko je dnes členem Severoatlantické aliance a Evropské unie, je podle něj naplněním snah prezidentů Masaryka nebo Beneše o to, aby měli Češi pevné vztahy se Západem. Tvrzení ruského prezidenta Vladimira Putina nebo bývalého českého prezidenta Václava Klause o tom, že Ukrajina jako stát selhala, označuje Pešek za naprostý nesmysl. 

HN: Putin tvrdí, že Ukrajinu vybudovalo Rusko, že to není plnohodnotný stát. Je na tom něco pravdy?

Není to pravda. Putin se snaží vytvářet narativ, který by se stal bází pro obnovu ruského impéria. A pomíjí všechna fakta, která mu do toho nepasují. Označuje Ukrajinu za uměle vytvořený konglomerát slepený Leninem. Ale pomíjí předchozí staletý vývoj a skutečnost, že od půlky devatenáctého století se vytvářel moderní ukrajinský národ s moderní ukrajinskou identitou. Už tehdejší ruští carové zakazovali používání ukrajinštiny nebo vytváření ukrajinských spolků. Ukrajinština byla prezentována jen jako dialekt ruštiny. Já jsem se kdysi musel naučit hodně dobře rusky, ale ukrajinsky jsem nerozuměl nikdy. Sovětské Rusko v roce 1922 Ukrajinu ovládlo vojensky, nikoliv že by Lenin z nějakého nevyhraněného území uměle slepil nějakou oblast existující v rámci Sovětského svazu. 

HN: Bývalý prezident Václav Klaus prohlásil, že významnou příčinou současné situace je to, že Ukrajina jako samostatný stát selhala. Podobně mluví i Putin. Dá se to tak říct?

Ukrajina ekonomicky rozhodně nepatří k úspěšným státům. Připomeňme ovšem, jak katastrofálně se na ní podepsala sovětská doba. Následná vláda oligarchů v devadesátých letech nebyla vůbec pěkná. Ale myslím, že zejména za předchozího prezidenta Porošenka se situace do značné míry stabilizovala. Jistě, krade se tam, ale to se krade i v Česku, Polsku a vůbec v postkomunistickém světě. A asi se tam nekrade tolik jako v Rusku. Ale Ukrajina si začala budovat průmysl nebo velice kvalitní inteligenci. Ta společnost se postupně stabilizovala. 

HN: Ale co rozpor mezi, zjednodušeně řečeno, prozápadní částí země a proruským východem?

Ten je zřejmý. V každém státě, který je mnohonárodnostní, ať to bylo meziválečné Československo nebo dnešní Estonsko, je základní otázkou to, jak menšinu přivést k tomu, aby pochopila, že stát je většinově nějak veden. A že má-li se plně podílet na všech výhodách, musí zvládnout jazyk většiny. Má-li stát plně fungovat, musí mít jakousi jazykovou dominanci. Taková ta představa volné multikultury, kde všichni mluví nějak a nakonec to někdo přeloží, ta se historicky ukázala být krásným levicovým nesmyslem, který zatěžoval politiku. Moskva ovšem fakt, že na Ukrajině je státní řečí ukrajinština a všichni se ji musí naučit, vnímá jako teror. Když o tom takto mluví i vámi zmíněný Václav Klaus, tak nezbývá než říct, že vidí svět brýlemi, které mu zaostřovali v Kremlu. Ukrajina prostě je etablovaným státem. A ruská politika v posledních letech udělala z dvojjazyčného národa jeden národ, protože oni zkrátka brání svůj domov.