Aby jakoukoliv politiku v demokratické zemi bylo možné označit za dobrou, musí vykazovat dvě základní kvality. Musí být efektivní a musí fungovat na právním základě. Jinak nestojí za nic. Pojďme se podívat, jak si v tomto smyslu stojí snaha české vlády bojovat proti ruským lžím rozkládajícím českou společnost. Plus jak se k problému dezinformací staví další podstatní hráči – média, firmy či školy. A dopředu řekněme, že obrázek, který spatříme, nebude zrovna veselý. 

Nejdříve k právnímu základu: takřka před dvěma měsíci došlo k vypnutí osmi dezinformačních webů – Aeronetu, Sputniku, Protiproudu a dalších. Odehrálo se to tak trochu pokoutně, na základě dohody mezi Úřadem vlády, konkrétně zmocněncem pro oblast médií a dezinformací Michalem Klímou, a správcem internetových domén sdružením CZ.NIC. Tehdy, po začátku ruské invaze, se to dalo pochopit jako rychlý sebeobranný reflex. Ovšem pokud blokace pokračuje i nyní bez jakéhokoliv právního titulu, je to špatně. 

Podle ústavy lze zasahovat do svobody slova pouze velmi omezeně, pro což jsou dobré důvody. Jednak není možné, aby stát někomu jen tak zatípl podnikání, přičemž provozování médií podnikáním je. Ale hlavně právní základ pro jakékoliv restriktivní rozhodnutí je tím, co odlišuje demokracii od autoritářského režimu. Takže vypnout bez rozhodnutí soudu sebehnusnější médium a tvářit se jako že nic, pohoda, je prostě v demokracii problém. Současná praxe je špatná a pouze nahrává proruským křiklounům, kteří mohou lomit rukama nad „cenzurou“. Že o cenzuru v přísném slova smyslu nejde, protože weby nevypíná vláda, ale zájmové sdružení právnických osob, je sice pravda, ale nic to nemění na tom, že dojem z toho dobrý není. 

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se