Od roku 2009 jsem neměl tolik požadavků na vyhlášení generální stávky jako teď, říká Středula

Nejprve obhájit post odborového předáka, potom kandidovat na prezidenta. První krok cesty na Hrad Josefu Středulovi v pátek vyšel. Jako jediný kandidát potřetí obhájil pozici předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). Na odboráře zabralo jeho volání po vyšší minimální mzdě nebo kratší pracovní době. Přesto Středula stále s přiznáním, že půjde do boje o prezidentskou funkci, otálí. „Znovuzvolením předsedou odborů se mi tato brána otevřela. Ale pro mě je hlavní, jestli podpora mé rodiny, kterou mám v práci, platí i pro prezidentskou kandidaturu,“ řekl Středula. Nakonec však přiznává: Pokud budu mít podporu lidí, jsem připravený se o post prezidenta ucházet. 

HN: Byl jste jediným kandidátem na předsedu odborů. Znamená to, že jste bezkonkurenční šéf, nebo že v dnešní těžké době nikdo šéfa odborů dělat nechce?

Znám to prostředí už dlouho a myslím si, že spokojenost s tím, jak odbory vedeme, je i pro předsedy jednotlivých organizací tak nečekaná, že nemají důvod měnit lidi. To, že už potřetí vedeme odbory v absolutně stejném složení, je mimořádné. To se ještě nikdy za 32 let od vzniku ČMKOS nestalo. A už to samo o sobě je obrovský výsledek a pro nás je to také vzpruha, protože se tím ukazuje, že jdeme dobrým směrem. To ale není ještě to vlastní potvrzení, protože člověk vždycky nad sebou pochybuje, jestli to dělá dobře, nebo zda se mu jen lidé bojí něco říct. Poslední obavy mi vyvrátil zahraniční kolega, který mi řekl, že ČMKOS patří jednoznačně mezi centrály jako německá DGB či rakouská ÖGB. A ty jsou v odborovém světě považovány za top úroveň a extrémně silné centrály. A to mě dostalo do situace, kdy jsem si řekl: Nepochybuji.