Probíhá válka o budoucnost a frontová linie prochází i Českem, říká historik Petráček

Rusko propadlo mesianismu a hromadnému sebeklamu, který ospravedlňuje úplně všechno, říká historik a teolog Tomáš Petráček. V rozhovoru pro HN objasňuje příčiny současného ruského barbarství, ale i podmínky, za kterých k němu nemuselo dojít. Vysvětluje, proč se nedá věřit Miloši Zemanovi a Dominiku Dukovi jejich současné „prozření“, jak nebezpečná je naivita některých intelektuálů a co je pod povrchem současného konfliktu, který je mnohem širší, než se zdá. Včetně toho, proč se nakonec může i Česko propadnout do přinejlepším autoritářských poměrů.

HN: Co teď vlastně sledujeme na Ukrajině? Je to klasická ruská imperiální válka vyplývající z logiky ruských dějin? Nebo je to dílo jednoho muže – Vladimira Putina?

Osobně nevěřím na deterministické pojetí dějin v tom smyslu, že je něco neodvratné, osudové. Spíše jde o vyvrcholení trendů, které jsme mohli pozorovat v Rusku poslední dvě desetiletí. Bohužel jsme je ignorovali. Až teď jsme si naplno uvědomili, co se tam děje. Sledujeme návrat imperiálního myšlení 19. století do našeho světa. Což prožíváme tak dramaticky i proto, že jsme mu odvykli, nedomnívali jsme se, že ještě dnes je tenhle typ myšlení možné reálně prosazovat.

HN: Je to myšlení specificky ruské? 

Je to spíš myšlení typické pro autoritářské režimy, které se nemusí zabývat veřejným míněním, volbami, které neberou ohledy na konkrétní lidské životy. Podobného jednání by byly schopné asi i další země. Typicky ruské je ale to, že násilná expanze vyplývá ze specifického kvazináboženského, pseudomesiánského pojetí dějin. Vytvořili si síť národního a společenského sebeklamu, sebepotvrzujících se narativů, ve kterých žijí a které se snaží vnutit vnějšímu světu. 

HN: Narážíte třeba na větu ruských ideologů: „K čemu je svět, kdyby v něm nebylo Rusko?“

Přesně tak. Je to pojetí, které nejenže má krajně výhružnou rétoriku, ale vede přímo ke gangsterské politice. Vychází z pseudoeschatologické představy, že pokud nemáme dostatek úcty, kterou bychom si podle našeho mínění zasloužili – aniž bychom ovšem dělali něco pro to, abychom si ji reálně zasloužili –, vynutíme si ji pomocí zbraní. A když to pro nás nedopadne dobře, tak je nám jedno, jestli svět zahyne, neboť bez nás stejně nedává smysl. Jsou tam temné nihilistické, apokalyptické tóny, které bychom neměli ignorovat.