Střadatel či investor má v dnešní době velký problém najít způsob, jak ochránit svůj majetek, nebo na něm dokonce vydělávat. Základní třídy aktiv – akcie a dluhopisy – padají v tandemu, z uložených peněz mocně ukusuje inflace. To však není všechno, pád cen aktiv nabírá větších rozměrů.
Donedávna jsme řešili něco úplně jiného: Skoro všechno na trhu bylo velmi drahé a cesta za nějakým výnosem vedla jen přes drahá aktiva, velké riziko a víru, že příliv peněz potáhne ceny ještě výš. Peníze se valily i do velice rizikových zákoutí trhů či finančních inovací. Ceny rizikových firemních dluhopisů, SPAC, kryptoměn nebo meme akcií pak přímo sváděly k debatě o bublinách.
Nynější stahování peněz Fedem i jinými bankami znamená zařazení zpětného chodu. Jde o proces, který má tendenci excesy napravovat, a pro trhy je to do značné míry ozdravné. Jako první se totiž na ránu dostávají nejrizikovější a cenově nejpřepálenější aktiva. Jenže dopad politiky stahování peněz je plošný, ani tradičnější investiční aktiva nejsou ušetřena a důsledky budou ve finále záležet hlavně na tom, kam až inflace centrální banky donutí dojít.
Například dluhopisy mají historicky vzato stále velmi nízké výnosy a najdeme tu řadu nerovnováh. Má si třeba předlužená Itálie půjčovat stejně levně jako USA? Kdyby se trh vydal tento nesoulad napravit, znamenalo by to propad cen i obnovený tlak na státní rozpočty. V extrémním scénáři by hrozila EU nová dluhová krize.
Také na realitních trzích se ceny vyšroubovaly nahoru ohromným tempem a jejich udržitelnost je pochybná. Ačkoli na těchto trzích sledujeme velkou setrvačnost a doznívání silné poptávky, celkově menší objem peněz v ekonomice by se na nich měl projevit. Nemožnost poklesu cen domů je pouze iluze a rok 2008 ukázal, co realitní trh umí.
Naopak to na propad nevypadá tam, kde by se nám to nyní hodilo asi nejvíc. Jde o komodity všeho druhu, jejichž zdražování naopak stojí za podstatnou částí současných problémů.
