Cílem reformy pracovního trhu v Belgii je přiblížit tamní pracovní právo potřebám dnešní doby, zohlednit nové pracovní návyky získané v „covidových“ letech a vyjít vstříc hlavně rodinám s dětmi. Podle návrhu budou mít zaměstnanci právo zvolit si čtyřdenní pracovní týden na zkušební dobu šesti měsíců. Pokud jim bude tento model lépe vyhovovat, mohou v něm zůstat natrvalo. V opačném případě se mohou vrátit k pětidennímu pracovnímu týdnu, a to bez jakéhokoliv postihu ze strany zaměstnavatele.
„Prožili jsme dva složité roky. S tímto vědomím jsme se rozhodli posunout k ekonomice, která je inovativnější, udržitelnější a digitálnější,“ prohlásil belgický premiér Alexander De Croo. Novinky podle premiérových slov reagují na situaci, kdy se lidé z kanceláří přesunuli k počítačům ve svých domovech a řadě z nich začala pracovní doba splývat s rodinným životem. Následkem bylo často vyhoření a psychické potíže. Pokud návrh reformy projde, bude se týkat firem s více než dvaceti zaměstnanci.
Víc času pro rodinu
Reforma má pomoci také těm, kteří chtějí trávit víc času se svými dětmi. Myslí i na rodiče, kteří žijí odděleně a v péči o děti se střídají. Flexibilnější pracovní doba jim má dát větší prostor pro rodinný život v době, kdy mají děti u sebe – volné dny bude možné mezi jednotlivými týdny převádět a lidé si budou moci vybrat, zda budou během jednoho týdne pracovat více a následující týden méně.
Přechod na čtyřdenní pracovní týden se bude dít na žádost zaměstnance. Zaměstnavatel, který by se chtěl z této povinnosti vyvléct, bude muset své odmítnutí řádně odůvodnit. Je však nutno brát v potaz, že k tomu, aby navrhované změny vstoupily v platnost, musí ještě projít legislativním procesem.
„Pro zaměstnavatele to znamená možnost přilákat nové uchazeče, kteří mají o tento způsob organizace obzvlášť zájem. Může tím v boji o talenty získat určitou výhodu,“ říká Jan Denys z belgické kanceláře personálně poradenské společnosti Randstad.
„Zároveň to však vyvolává značný tlak na zaměstnavatele. Aby zabezpečil plynulý tok práce, ať už ve výrobě, či ve službách, práci bude muset pátý den v týdnu alespoň částečně vykonávat někdo jiný. A je otázka, zda si úkoly chybějícího zaměstnance mezi sebe rozdělí jeho kolegové, anebo přijde někdo zvenčí,“ komentuje Denys a pokračuje: „Najímat však někoho na jeden den v týdnu také vyžaduje značnou flexibilitu, ať už na straně zaměstnavatele, či zaskakujícího zaměstnance. Z toho důvodu novinka cílí na firmy s více než dvaceti zaměstnanci, neboť v nich je zastupitelnost lépe dosažitelná.“
Odlož ten mobil
Nově navržená opatření mají pomoci k získání rovnováhy mezi prací a osobním životem. Nakolik se tento cíl podaří naplnit při prodloužení denní pracovní doby na deset hodin, je otázkou, na niž odpověď přinese jen uvedení do praxe a poté čas.
Je otázka, zda si úkoly chybějícího zaměstnance mezi sebe rozdělí jeho kolegové, anebo přijde někdo zvenčí.
Rodiče dětí školou povinných bude také zajímat, jak na novou organizaci pracovní doby zareagují školní družiny či školky a jaký dopad budou tato opatření mít na samotné děti.
„Očekává se, že do nového režimu pracovní doby vstoupí jen jeden z rodičů, zatímco druhý bude zajišťovat potřebnou péči potomkům. Prodloužení otevírací doby školních zařízení se netěší příliš velké podpoře, a navíc je organizačně složité,“ uvádí Jan Denys.
Letos představený balíček reforem přináší vedle čtyřdenního pracovního týdne ještě jednu často diskutovanou novinku. A to právo zaměstnance nebýt po pracovní době k zastižení. Pokud úspěšně projde legislativním procesem, bude opět platit pro firmy s více než dvaceti zaměstnanci.
Právo vypnout po skončení směny své pracovní nástroje, myšleno počítače či mobily, dostali letos v lednu zaměstnanci státního sektoru. Bez rizika postihu tak mohli ignorovat zprávy svých nadřízených a věnovat se jim zase až v práci. Novinka vyvolala pozitivní ohlas, a tak se nyní mohou na podobnou výsadu těšit také zaměstnanci soukromého sektoru.
„Hranice mezi prací a soukromým životem je stále propustnější. Nepřetržité požadavky ze strany nadřízených mohou poškodit fyzické i duševní zdraví zaměstnanců,“ uvedl Pierre‑Yves Dermagne, belgický ministr práce. Pokud legislativa vstoupí v platnost, očekává se, že zaměstnavatelé zahájí jednání s odbory a dohodnou se na zakomponování práva nebýt k zastižení do kolektivních smluv.
„Nepatřím k zastáncům tohoto opatření. Povinnost plošné implementace vytváří na firmy nátlak. Považoval bych za vhodnější nechat na zaměstnavatelích, aby sami nastavili svou interní politiku, která reflektuje jak potřeby zaměstnance, tak zaměstnavatele. Individuální přístup je potřeba především tam, kde dochází k rozvolnění pravidel ohledně pracovní doby. Zaměstnanci často mají možnost pracovat v čase, který vyhovuje jim, nikoliv ve fixně stanovené době,“ upozorňuje Denys. Podle jeho slov navíc není kontaktování zaměstnanců po pracovní době v Belgii příliš zaběhnutou praxí, neboť zaměstnavatelé si uvědomují negativní dopad takového postupu na zdraví zaměstnanců.
Stáhněte si přílohu v PDF
Jak je tomu ve světě
Belgie není jedinou zemí, která se zabývá možností přejít na čtyřdenní pracovní týden. Experimentovat se loni rozhodly vlády Skotska a Španělska, které vyčlenily fondy na snížení délky pracovní doby o dvacet procent. Zaměstnancům tak při 32hodinové týdenní pracovní době zůstává plat v plné výši.
V podobných šlépějích chce jít Japonsko, země známá extrémně dlouhými pracovními hodinami, které nezřídka vedou až ke smrti z přepracování.
Mezi průkopníky čtyřdenního pracovního týdne patří i další státy, například Island či Nový Zéland. Spojené arabské emiráty zavedly v letošním roce pracovní týden v délce čtyři a půl dne s tím, že v pátek končí zaměstnanci v poledne.
Ohlasy zaměstnanců ze všech uvedených zemí jsou zatím veskrze pozitivní, mezi hlavními přínosy uvádějí zlepšení rovnováhy mezi prací a soukromým životem, pevnější zdraví a nižší riziko vyhoření.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nejlepší zaměstnavatelé.
