Pohled na burzy nabádá mnohé investory k úvahám o nákupech s diskontem. To příliš nepřekvapí. Po dekádě extrémně uvolněné měnové politiky nelze očekávat, že „buy the dip“ reflex zmizí ze dne na den. Stále více burziánů však začíná chápat, že současné poklesy jsou do značné míry adekvátní. Kdy se propad indexů zastaví a vyplatí se opět nakupovat?

Do růstového módu akcie přepnou až v momentě, když se inflace alespoň vzdáleně přiblíží k úrovni konzistentní s mandátem hlavních centrálních bank. Ideálně, pokud by se boj o nastolení cenové stability obešel bez nutnosti spustit tvrdé ekonomické přistání. Inflace však doposud bohužel nevyvrcholila. Burziáni v této fázi stále navyšují sázky, kam až se Fed vydá s úroky. Již nyní předpokládají, že se do konce roku sazby vyšplhají na 3,5 procenta. Pokud cenové tlaky nepoleví ani v následujících měsících, není toto číslo zdaleka finální. Pro ilustraci: v případě, že výnos desetiletého amerického vládního bondu vystoupá ke čtyřem procentům, ztratí S&P 500 dalších zhruba 15 procent.

Návrat do trhu dává smysl až ve chvíli, kdy se staneme svědky smysluplného snížení inflačních tlaků a zároveň se zlepší viditelnost směřování monetární politiky a ekonomického růstu. V novém likviditním režimu je však potřeba zvolit diametrálně odlišný přístup k investování.

Odliv likvidity z finančního systému znamená, že nákup prakticky jakékoliv akcie již nebude jednosměrnou růstovou sázkou. Investoři se začnou mnohem více soustřeďovat na fundamenty. V předchozím tržním režimu byl růst vzácností a burziáni proto neváhali zaplatit prémie za silně růstové tituly. Nyní je vysoký (nominální) růst poměrně rozšířený. Vzácnými se však stávají marže – s tím, jak inflace tlačí mohutně nahoru ceny vstupů. Jako perspektivní sektory se tak jeví výrobci čipů, zavedené platební společnosti (Visa), výrobci luxusních produktů nebo banky – za předpokladu, že se normalizuje sklon výnosové křivky. Existuje však značná šance, že pokud vyčkáte, pořídíte je za pár měsíců s atraktivnější cenovkou.