Satisfakce ČNB, co nepotěší

Česká národní banka svým přísným přístupem k inflaci a razantním zvyšováním úrokových sazeb od loňského podzimu mnoho domácích fanoušků nezískala. I když se svým přístupem nezůstala v regionu osamocena a přidaly se k ní jak maďarská, tak posléze i polská centrální banka, svými rozhodnutími přesto dráždila mnohé pozorovatele. Ti upínali zrak ke stoickému postoji centrálních bank v eurozóně či v americké ekonomice. To se ve druhé polovině minulého roku projevilo v masivním přílivu zahraničních aktiv do českého finančního systému a podpořilo tak korunu.

Koruna nejprve reagovala posílením, zvláště na počátku letošního roku. Ovšem pak přišla změna. Přebytek zahraničního obchodu i běžného účtu vymizel, a to jak kvůli drahým energiím, tak slabší exportní aktivitě, zejména aut. Pouze menší odliv dividend zamezil horšímu propadu. To se postupně promítlo ve změně bilance na trhu a společně s rostoucím zájmem o půjčky v eurech vedlo místy až k relativnímu nedostatku eur v ekonomice. Během jara se situace dvakrát ještě zhoršila – s ruskou invazí na Ukrajinu a posléze v květnu kvůli změnám v bankovní radě ČNB. Výsledkem byly nejprve krátké a poté i delší intervence centrální banky.

A zde se ČNB dostává do nezáviděníhodné situace. Na jedné straně může být ráda, že se ECB a Fed také dávají na cestu zpřísnění měnové politiky. To kromě budoucích menších globálních inflačních tlaků také eliminuje výčitky na adresu ČNB o zbytečném zpřísnění měnové politiky v situaci, kdy hlavní centrální banky zůstávají stranou. Ovšem fundamentálně horší prostředí dělá korunu více závislou na úrokovém diferenciálu.

Ačkoliv se zdá, že ČNB bude pokračovat v rychlém zvyšování úrokové sazby, přinejmenším v červnu, tak trhy právě od konce května posunuly výše také očekávání ohledně zpřísnění měnové politiky v USA a v eurozóně. To přináší pro ČNB, zvláště pro její obměněnou bankovní radu, dilema, zda pokračovat se zvyšování úrokových sazeb, či snižovat své devizové rezervy a podporovat korunu.