Nevyhlašujme předčasně vítěze a poražené. S inflací jsme teprve na začátku

Vysoká míra inflace, která dopadá na kupní sílu valné většiny lidí, vedla v poslední době k přirozené tendenci porovnávat země podle vzestupu cen. Má-li Česko vyšší inflaci než průměr eurozóny, znamená to, že by s eurem mělo inflaci nižší? Nebo euro nehraje roli, protože v eurozóně jsou i státy jako Estonsko, kde inflace dosahuje 20 procent?

V této aktuální debatě zatím chybí časový nadhled. V evropské i americké ekonomice se totiž rozjela inflace v takové intenzitě, že boj a život s ní je spíše na roky než na měsíce. Nyní nejsme ani dvanáct měsíců od momentu, kdy začala inflace u nás i v zahraničí povážlivě růst a objevily se první kroky měnové politiky na její zkrocení. Historie ukazuje, že vyhlašovat nyní vítěze a poražené podle měsíčních dat o inflaci je zcela předčasné.

Když se na začátku 70. let rodil v západním světě obří inflační problém, rozdíly mezi zeměmi nenaznačovaly nic o tom, jak se jim nakonec podaří s inflací bojovat. Západní Německo mělo již v roce 1972 zvýšenou inflaci pět procent, což bylo stejné tempo jako v Itálii a vyšší než v USA. Následující rok přinesl první ropný šok a inflace, už tak na vzestupu, dostala napříč zeměmi další impulz. Až v roce 1974 Bundesbank učinila historické rozhodnutí, které odlišilo Německo od ostatních zemí. Rozhodla, že bude každý rok omezovat růst objemu peněz v ekonomice, čímž zvýší úrokové sazby na trhu a docílí tím měnové restrikce. Žádná podobně významná centrální banka ji v tomto nenásledovala.

ČNB je aktivní na devizovém trhu i v červnu. Data naznačují, že dál podporuje korunu intervencemi

15. 6. 2022 ▪ 3 min. čtení

V dalších letech se ukázalo, jak významné rozhodnutí to bylo. Zatímco průměrná inflace v Německu za období 1975 až 1982 byla 4,6 procenta ročně, v USA to bylo 8,8 procenta, ve Francii 11,2 procenta a v Itálii hrozivých 16,8 procenta. Inflace měla přirozeně ve všech zemích výkyvy a ani Bundesbank se nedařilo každý rok naplnit svůj cíl. Ale klíčový byl dlouhodobý výsledek. Ten koneckonců určuje, jak moc se lidem znehodnocují úspory na důchod či jak dobře mohou podnikatelé odhadovat ceny a plánovat investice.

Vítěze a poražené 70. let bychom nepoznali podle měsíčních dat o inflaci z roků 1972 či 1973. Ale při pohledu na celou dekádu je již vidíme zřetelně. V nynějším návalu inflačních dat si možná nechceme připustit, že můžeme být teprve na začátku. Ve zpětné perspektivě nebude podstatné, o kolik procent se lišily míry inflace v červnu 2022, ale jak se té které centrální bance podařilo zvládnout ji v horizontu pěti či deseti let. V takovém období se totiž již méně projevují regionální rozdíly či krátkodobé zásahy do regulovaných cen a naopak naplno se projevuje nastavení měnové politiky.