Ekonomie lásky vs. doktrína sobectví

Možná jsme udělali chybu. Možná jsme udělali chybu, když jsme si mysleli, že společnost drží pohromadě individualistický sebezájem každého jejího člena. Možná jsme se spletli, když jsme si mysleli, že zvítězí zvířecí pudy egoistického genu. A možná jsme špatně četli Adama Smithe, který před dvěma a půl stoletími napsal onu slavnou větu: „Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví, a nikdy jim nevykládáme o svých potřebách, nýbrž o výhodách, které z toho budou mít.“ A na jiném místě: „Sleduje jen svůj vlastní zisk. Tím, že jde za svým vlastním zájmem, prospěje mnohdy zájmu společnosti účinněji, než když jí chce opravdu prospět.“

To není obhajoba sobectví, to je obhajoba existence společného zájmu. Aniž by to řezník, sládek, pekař tušili a aniž byste to tušili vy, řidiči autobusu, učitelé, piloti, výrobci šroubů – všichni přispíváte společnému zájmu, o kterém ani nevíte, že existuje, a už vůbec ne, jak má konkrétně vypadat.