Nikdy v dějinách se za myšlenku členství v Evropské unii nebojovalo, žádný národ se pro své členství nemusel nechat mlátit na proevropských demonstracích (jako na Majdanu) a pak přihlížet obsazení části své země totalitním vojskem. Žádné etnikum nemuselo kvůli své evropské orientaci prolévat krev svých lidí.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi byl členem skupiny Josého Manuela Barrosa, která byla pověřena hledáním smyslu Evropy, jejího příběhu a popsáním vyššího poslání Evropské unie než jen unie ekonomické. Zkrátka, měli jsme vystihnout, najít, popsat ducha Evropy. Duši Evropy, tedy její organizační strukturu, byrokracii, pravidla. Ekonomickou výhodnost „vidí“ každý, ale jejího ducha, cosi, co je její smysl, životní elán, co je ještě nad duší, toho je vidět špatně. Naše skupina, čítající filozofy, spisovatele, historiky, umělce, architekty, měla s jasným zadáním neskutečné komplikace. A s úkolem jsme se vlastně nakonec utkali dle mého spíše neuspokojivě. Nebyli jsme schopni vidět a shodnout se na výstižném popisu toho, co je vlastně onen duch Evropy.

Má EU ještě nějaký širší a hlubší, nad-ekonomický, kulturní, civilizační smysl? Co je filozofií, hnacím motorem, elánem Evropy, pro co nám tluče v Evropě srdce? Co je duchem Evropy? Bylo těžké vystihnout, o co nám v Evropě – krom ekonomie – jde.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.