Česká ekonomika podle čísel HDP nebyla v první polovině roku v recesi. Ale správnou otázkou podle mě není, kdy do ní spadne – někteří již pociťují a jiní dovozují, že v recesi ve skutečnosti už jsme. Spotřeba domácností padá od podzimu minulého roku, vládní od počátku letošního roku, růst fixních investic slábne, čisté exporty jsou již negativní. A to jsme navíc v situaci, kdy česká ekonomika, na rozdíl od okolních států, nedokázala výrazně posílit ani během postcovidového oživení.

Česká ekonomika vykazovala v uplynulých čtvrtletích dvě solidní stránky, které jí pomáhaly vyhnout se ještě slabší výkonnosti – postcovidové úspory a výkonnost českého autoprůmyslu. Oba příklady jsou ale při pohledu na oživení v regionu spíše výjimkou.

Síla oživení spotřeby českých domácností byla ve srovnání se středoevropským regionem více než slabá. Může to souviset i s mírou protipandemických opatření. Ve finále se ale slabé oživení spotřeby odrazilo ve vyšší míře úspor. Ta ovšem do poloviny letošního roku zeslábla a českým domácnostem tak po spotřebě zbývá necelých 14 procent jejich disponibilních příjmů. Ne dalece od 12procentního dlouhodobého průměru a výrazně pod 24procentním vrcholem na konci roku 2020. Slábnoucí úspory v prostředí padající reálné mzdy, vysoké inflační dynamiky a vysokých cen nemovitostí pravděpodobně nedokážou spotřebu českých domácností podržet. V prvním pololetí přitom byla podpořena tím, že lidé místo za zboží více utráceli za služby.

Průmyslová produkce se v nedávných měsících udržuje poblíž předcovidové úrovně. A to díky silnému oživení produkce automobilového průmyslu. Ovšem zářijový průzkum vykázal silnou normalizaci výrobních očekávání a objednávek v automobilovém průmyslu. Zatím to nepoukazuje na recesi v tomto sektoru, ale plány evropských domácností ohledně nákupu aut jdou tímto směrem.