Město, kde je poledne už v jedenáct hodin. Co neminout v Brně?

Moravská metropole se dostává do hledáčku i českých turistů čím dál víc díky jedinečné scéně kaváren, barů, bister i restaurací. Není proto výjimkou, že si sem někdo odskočí z Prahy na víkend. Brno je nasáklé funkcionalistickou architekturou i chutí dělat věci po svém. Rozhodně má co nabídnout i v dalších oblastech.

V Brně je často něco jinak. Připravte se na to, že poledne v katedrále sv. Petra a Pavla zvoní už v jedenáct. Pár vyhlášených místních barů v názvu hlásá, že neexistují. Krokodýl je tu zakamuflovaný za draka, a chcete‑li zjistit přesný časový údaj, u časostroje na náměstí Svobody vám k tomu nepomůže ani návod. Kromě aktuálně rozkopaného Mendlova i Moravského náměstí, včetně břehů řeky Svratky, může jihomoravská metropole uhranout i následujícím výčtem ojedinělostí.

Mrak z plastu a kostel z betonu

Mrak v podobě plujícího pneumatického polštáře s čidly, co reaguje na hlas a pohyb? Robotická ruka, která vám naservíruje kafe s „otiskem“ vašeho portrétu na mléčné pěně? To na vás čeká ve znovuotevřeném Uměleckoprůmyslovém muzeu. Autorem interaktivního mraku i robotické kavárny je hravý architekt Marek Jan Štěpán, který má v Brně na svědomí i moderní oblý kostel blahoslavené Marie Restituty (pojmenovaný po řeholnici popravené nacisty). Kostel je z betonu, stejně jako samotné sídliště Lesná, kde ho najdete. Strop díky otiskům bednění připomíná papilární linie bříška prstu, díky čemuž získal přezdívku „Božský dotek“ a nejedno prestižní zahraniční ocenění. Každou sobotu mezi 14. a 17. hodinou můžete vystoupat na jeho trojhrannou věž, která je zvonicí i vyhlídkou současně. Proslula krátce po svém dokončení planým požárním poplachem, kdy bdělý obyvatel sídliště považoval kombinaci použité rudé barvy se slunečním světlem vskutku za ohnivou.

Triko odpuzující viry, první hybridní formule nebo robot barista. ČVUT se na „strojíráku“ chlubí svou pestrostí

5. 10. 2022 ▪ 4 min. čtení

Svérázná Kamenka

V Kamenné čtvrti – „Kamence“ – vyrostla nouzová kolonie na dně vytěženého lomu už ve 30. letech minulého století, kdy si tu dělníci z nedaleké cihelny vystavěli své příbytky. Původní obyvatelé se v 60. letech přesunuli do nabídnutých paneláků, aby je postupně vystřídali studenti a poté bohémové a umělci. Ti si domovy – natěsnané jeden na druhém – postupně zvelebili, avšak čtvrť si i přesto zachovala atmosféru venkova. Zážitkem můžou být hody nebo velikonoční výpady koledníků. V místním Duckbaru si v létě můžete vyslechnout nejeden koncert a zvědavcům stačí nastražit uši v úzkých uličkách, kde často pochytí útržky konverzace z obýváků. Pokud vyběhnete nahoru nad lom, napojíte se na zelenou turistickou značku a ta vás zhruba po půl kilometru dovede na jednu z nejkrásnějších vyhlídek nad Brnem. Z Červeného kopce si můžete udělat „rozeznávačku“ všech pavilonů výstaviště, které tu máte jako na dlani, a po cestě zpět třeba vyslídíte i některou z básniček streetartového rebela Tima.

Muraly Bronxu

Dvanáct maleb zdobí štíty domů ve čtvrti obývané původně jen romským obyvatelstvem, v minulosti nechvalně proslulé kriminalitou a přezdívané Bronx. Už dávno se tu člověk nemusí bát projít a probouzející se čtvrť se těší rostoucí popularitě. Autorem konceptu zdejší pouliční galerie financované z participativního rozpočtu města je zde žijící básník a vydavatel Martin Reiner. Autory maleb jsou přední čeští výtvarníci z celé republiky, mezi kterými nechybí František Skála, Eva Koťátková, Adam Štěch, zmíněný Timo nebo Vendula Chalánková. Realizaci velkoprostorových maleb si vzala na triko brněnská parta Malujeme jinak. Ve čtvrti narazíte na několika místech i na pomalované betonové ušáky (křesla) od výtvarnice Kateřiny Šedé.

Brno

Další 2
fotografie

Funkcionalismus, kam se podíváš

Vila Tugendhat patří právem k pravidelně vyprodaným divům Brna, neboť je jako jedna ze tří rodinných vil na světě zapsána do kulturního dědictví UNESCO. Její tvůrce, Ludwig Mies van der Rohe, ji pojal nadčasově, že by se mnozí nerozpakovali v ní bydlet ani po 92 letech od jejího dokončení. Jenže „Tugendhatka“ zdaleka není jediným funkcionalistickým lákadlem v moravské metropoli. Brňáci vyrostli obklopeni architektonickými skvosty ukrytými ve stavbách běžného užití. To máte sokolovnu na Kounicově, autobusové nádraží naproti Hotelu Grand, městské lázně, výstaviště, brněnský rozhlas, kino Art, obchodní centrum, kostel husitské církve na Botanické, nádražní poštu, peněžní ústavy, dětskou nemocnici…

Duše Zelného trhu

Co je zvláštního na svažitém náměstí, které je sídlem jednoho z nejstarších divadel v Evropě (Reduta), kde koncertoval 11letý Mozart? Tržiště s ovocem a zeleninou se zde provozuje od 11. století a přerušeno nebylo ani v dobách komunistického režimu. Jasně, i sem už dorazili překupníci s jahodami v březnu. Stále se tu však setkáte s trhovci, kteří sem jezdí prodávat svou úrodu už dobrých třicet let. Spatříte tu babičku, co se jí urodilo moc neobvyklých mišpulí, nebo pěstitele, který tu s dýněmi začínal jako první, když nad nimi ještě ostatní opovrhovali nos. Stačí se s nimi dát do řeči, zeptat se na pěstované odrůdy, podívat se jim na prsty a víte, na čem jste. To oni vdechují náměstí duši. Místní si ovšem nechodí na Zelňák, jak náměstí říkají, jen pro brambory, bylinky a kysané zelí. Společenská konverzace je neméně podstatnou okrasou zdejšího tržiště. Zapovídat se s neznámými na veřejném prostranství je tu stejně normální jako posezení kolem zdejší kašny.

Probuzené podzemí

V podzemí je toho v Brně k vidění víc. Od sklepních labyrintů, protiletadlového krytu, dvou kostnic, barů přes bubnové oddělení Janáčkovy akademie múzických umění až po proslulý žalář z dob rakousko‑uherských. Novým tahákem jsou historické vodojemy na Žlutém kopci. Samotné město několik desetiletí netušilo, co mu spí pod opuštěnou zahradou, než se tu opili výrostci a jeden z nich „kamsi“ propadl. Každý ze tří zdejších historických vodojemů, které přestaly sloužit svému účelu v roce 1997, mají jiný architektonický styl. Ten nejstarší s režným zdivem, klenbami a spoustou průzorů, navržený londýnským architektem Thomasem Docwrym a dokončený v roce 1872, připomíná chrám. Veřejnosti bude spolu s druhým, novějším a neméně dechberoucím, otevřen po dobudování přístupových schodišť už 15. října. Otevření třetí a nejmladší podzemní nádrže, tentokrát s minimalistickými betonovými sloupy, je plánováno na příští rok.

Veletržní listy

Stáhněte si přílohu v PDF

Hromadná i hravá

Taková je městská doprava v Brně. Kromě jinde tradičnějších propagačních produktů v podobě propisek, kšiltovek a hrnků si u místního dopravního podniku, jehož ředitel si o víkendu občas střihne pro uvolnění šichty jako tramvajový řidič, pořídíte i trenýrky s autobusy či tramvajemi. Podnik, který má pod sebou i lodní dopravu na přehradě, nechal zdařile pokreslit betonové plochy některých tramvajových zastávek a na konečné Ečerova můžete obdivovat impozantního plejtváka obrovského v životní velikosti. Když vystoupíte na autobusové zastávce Loosova, naskytne se vám možnost osahat si přístřešek v podobě zmenšeniny blobu Jana Kaplického, kterým Praha opovrhla. Hned za areálem brněnského výstaviště pak můžete pohledem polaskat moderní budovu tramvajového depa se sexy rudými branami na jeho koncích. To pravé vzrušení pak můžete zažít s úderem jedenácté večerní. Zapomeňte, že znáte čísla i dráhy linek místní hromadné dopravy. Každou noc se před hlavním nádražím odehrává napínavá bojová hra s krycím názvem autobusové rozjezdy. V Brně se totiž nikdy nemůžete nudit.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Veletržní listy.