Dalo by se říci, že Evropa byla poslední roky, možná i desetiletí, možná i víc, bez ducha. Pracovali jsme na ekonomii, na obchodu, na clech, na harmonizaci zákonů, byrokracie, na rušení hranic, na zlevnění roamingu a tak dále. Stručně řečeno pracovali jsme na interním managementu, na lepší organizaci sebe sama, tedy na něčem, čemu říkám duše.

A tak jsme se desetiletí věnovali duši Evropy, tedy organizaci Evropské unie, nicméně na ducha Evropy, tedy na nějaký abstraktní vyšší smysl, poslání či poselství Evropy, jsme (možná vědomě) moc nedbali ani nemysleli. Občas něco zaznělo v nějaké politické řeči, ale jinak, mezi lidmi, to nějak nebylo potřeba.

A ani historicky to nedávalo – až donedávna – veliký smysl. Nyní Evropa svého ducha objevuje a zažívá přesný opak krize identity. A fronta tohoto (kdysi neviditelného) duchovního boje se zhmotnila v tělesné podobě na Ukrajině.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.