Stále by pro nás dávalo smysl koupit Monetu, říká šéf české Raiffeisenbank Igor Vida

Pro českou divizi rakouské Raiffeisenbank byly uplynulé dva roky ve znamení miliardových investic. Banka loni koupila podíl v platební firmě Akcenta a také převzala většinu z asi 375 tisíc drobných klientů ING Bank. Pod svá křídla získala i stavební spořitelnu, kterou do té doby vlastnila jen částečně. Největším projektem ale byla koupě Equa bank, jejíž začlenění do skupiny se právě chýlí ke konci.

Nyní má skupina v Česku už 1,8 milionu klientů a měřeno počtem zákazníků se posunula na čtvrté místo na trhu.

Generální ředitel a předseda představenstva Igor Vida v rozhovoru pro HN upozorňuje, že velikost je pro banky klíčová, protože umožňuje rozprostřít náklady mezi větší počet zákazníků, a vylepšit tak byznysové parametry. Částečně právě kvůli zmíněným investicím Raiffeisenbank letos suverénně zvítězila v soutěži Visa Nejlepší banka roku, vyhlašované Hospodářskými novinami. Z loňského pátého místa poskočila kvůli zlepšení v ekonomické výkonnosti a také díky široké nabídce produktů či služeb. Také vyhrála v kategorii hodnotící klientskou přívětivost.

Vida v rozhovoru naznačuje, že Raiffeisenbank by stále mohla zkusit získat banku Moneta, o jejíž koupi jednala už v minulosti. (Moneta se letos měla spojit s Air Bank ze skupiny PPF, ale z transakce nakonec sešlo.) „Ekonomický smysl by to stále dávalo. Jestli je tam ochota a připravenost na obou stranách, to jsme netestovali. Také proto, že ještě stále potřebujeme dokončit naše předchozí integrace,“ říká Vida.

HN: Když se zpětně díváte na investice za poslední dva roky, jste spokojeni? Nepřeplatili jste je?

Jsme naprosto spokojeni. Všechny tyto investice z pohledu současnosti vyznívají daleko profitabilněji, než v čase, kdy jsme je realizovali. A to i díky nárůstu úrokových sazeb. V oblasti depozit jsme obrovsky narostli. A ačkoli jsme jedna z bank, která opravdu platí klientům velmi konkurenční úrokové sazby – nyní i 5,5 procenta na spořicích účtech –, tak díky růstu vkladů je náš obchodní model ziskovější. Není to ale tak, že nám to spadlo do klína. V případě retailového portfolia ING jsme dokázali během několika dní uzavřít smlouvu a během několika týdnů začít migrovat klienty. Jedna z klíčových podmínek pro ING byla, aby to všechno proběhlo rychle. V případě Equa banky jsme zase soutěžili do poslední chvíle, do poslední hodiny a podařilo se nám uspět. Ale vyhrát tendr je pak úplný začátek. Skutečná hodnota se tvoří až potom – podle toho, jak úspěšně vše zintegrujete a nastavíte.

HN: V jaké fázi je integrace Equa nyní?

V naprosto finální. Integrace Equa bank je jeden z úspěchů uplynulého roku. Odpracovali jsme na ní desetitisíce člověko-dní a dnes jsme si velmi jistí, že se integrace podaří. V uplynulých měsících jsme dělali několik testů této migrace, vše jsme si několikrát nacvičovali a testovali. Raiffeisenbank má novou verzi mobilního bankovnictví a tuto aplikaci jsme vytvořili mimo jiné také kvůli tomu, abychom ji co nejvíc přiblížili tomu, na co jsou zvyklí klienti Equa banky. Aby ta změna pro ně byla co nejmenší.

HN: Letos narostl počet podvodů s internetovým a mobilním bankovnictvím. Souvisí nová aplikace také s novými požadavky na bezpečnost?

Samozřejmě. Tím, že jsme se pustili do změn v aplikaci, měli jsme také příležitost do ní zakomponovat nové prvky, které ji dělají bezpečnější.

HN: U převodu klientů z ING byla situace, předpokládám, jednodušší.

Byla jednodušší, protože jsme přebírali jen klienty, tedy žádné systémy, právní závazky, části podniku nebo zaměstnance.

HN: Nyní máte asi 120 poboček plus 40 poboček Equa banky. Bude to znamenat, že tento počet bude třeba zmenšit?

Jeden z motivů té transakce je také to, že sloučením dvou bank získáte řadu synergických efektů i na nákladové straně. Co se týče poboček, tak dvě nejvzdálenější pobočky Raiffeisenbank a Equa bank jsou od sebe asi jeden kilometr. Všechny ostatní jsou blíž. To zjevně nabízí synergii, někde stačí pobočka jedna. A samozřejmě to s sebou přináší také fakt, že zaměstnanců bude méně.

HN: Čili jak moc budete tuto síť 120 plus 40 redukovat?

K redukci dojde, ale ve výsledku bude naše síť stále větší, než byla před spojením. Do konce roku to bude asi 120 plus 20, o rok později možná 120 plus 10.

HN: To také znamená, že některé zaměstnanecké pozice jsou zdvojené. O kolik se počet zaměstnanců sníží?

Je jasné, že všechny zaměstnance nemůžeme udržet. Dnes už všichni, kterých se to týká, vědí, že s nimi od určitého data nepočítáme. Je to dopředu transparentně domluvené, snažili jsme se k nim být co nejotevřenější a nejférovější. Ze současných 3500 zaměstnanců očekáváme ke konci roku pokles na 3350 zaměstnanců.

HN: Co se podle Vás mohlo udělat lépe, co se nepovedlo?

Nepodařilo se – a teď myslím nejen nám, ale celému bankovnímu sektoru – navázat dialog s politiky, který by byl víc konstruktivní.

HN: Tím asi myslíte daň z mimořádných zisků, k té se  ale ještě dostaneme.

Ano, myslím. Další věc je, že velká část banky pracuje na zmíněné integraci, a proto jsme některá další témata tak trochu záměrně odsouvali na později. A chceme v nich pokračovat hned, jak integraci dokončíme.

HN: O která témata jde?

Například o úpravu provozního modelu banky, abychom byli daleko schopnější rychle reagovat na změny. Nerad používám slovo agilní, protože mi už trochu leze na nervy, jak se to slovo stalo módní. Kdo není agilní, tak neexistuje. Fakt ale je, že chceme například daleko blíž komunikovat s klienty. Už se to v mnoha oblastech děje. Například naše nová mobilní aplikace vznikla při velmi intenzivní interakci s klienty. Všechny návrhy obrazovek, ergonomie, jak vypadá a jak se ovládá – to vše jsme průběžně ověřovali s klienty tak, abychom se co nejvíc přiblížili tomu, co oni považují za důležité. A to je přesně způsob fungování, který chceme mít v budoucnosti v celé naší organizaci. Chceme být daleko více v dialogu s klienty, daleko víc je vtáhnout do designu produktů. Umět dělat daleko rychleji taktické změny ve směřování v některých projektech podle toho, jak se jeví důležité pro klienty.

HN: Zkušenost některých zákazníků bank je, že i když mají na účtu například volné prostředky, banka příliš aktivně nenabízí, co s nimi. Někdy to vypadá, že nedostatečně využívá informace, které o klientech má.

I tomu budeme věnovat hodně sil, ačkoli po dobu příprav na integraci hodně věcí muselo stát stranou. Investujeme například do systému na správu vztahů se zákazníky v reálném čase. Nám se jeví jako velmi důležité otevřít komunikaci s klientem, až když on sám o něco projeví zájem svojí aktivitou. Například když zkouší online kalkulačku splátek hypotéky. To je pro nás signál s ním začít okamžitě komunikovat. Být na správném místě ve správný čas – když klient dá najevo, že má nějakou potřebu. To je myslím účinnější než neustále analyzovat například zůstatky na účtech a na základě toho nabízet klientům nějaké další produkty.

HN: Nedávno se na českém trhu chystala obří fúze, jejíž součástí měla být Moneta. To ale nakonec nevyšlo. Raiffeisen v minulosti měla o Monetu zájem. Jak se na to díváte dnes, byla by tato bank pro vás stále zajímavá?

Já si myslím, že ano.

HN: Budete tedy iniciovat nějaká jednání?

Ekonomický smysl by to stále dávalo. Jestli je tam ochota a připravenost na obou stranách, to jsme netestovali. Také proto, že ještě stále potřebujeme dokončit naše předchozí integrace. Pak je tu otázka, zda dnes skupina Raiffeisen je v takové kapitálové kondici, aby mohla do takové transakce jít. Já si myslím, že je. Ale zatím – protože musíme být připravení hlavně tady interně a musíme dokončit stávající integraci – jsme o tom nějak ve velkém interně nediskutovali. Další element samozřejmě také je, že PPF je tam největší akcionář, vlastnící jednu třetinu akcií.

HN: Takže by bylo třeba se domluvit i s PPF.

Logicky asi ano.

HN: Chápu, že o takové věci by se asi nerozhodlo tady v Praze, že je to spíš otázka na akcionáře v Rakousku. Tušíte, jak se na to mateřská skupina dívá? Byla by něčemu takovému otevřená?

Podle toho, co vím, tak to vypadá, že ano. Jen myslím, že ještě nenastal ten čas.

HN: Řekl byste, že bude konsolidace českého bankovního trhu pokračovat, třeba z důvodů sílícího tlaku na efektivitu?

Myslím si, že ano. Stačí, aby úrokové sazby začaly jít trochu dolů, stačí, aby se ekonomika dostala do nějaké menší nebo střední recese a aby se zhoršila schopnost domácností a firem splácet úvěry. A když k tomu přimícháme stále se zvyšující nároky regulátorů, tak si myslím, že budou muset některé banky konsolidovat. Jinak to nebudou schopné nákladově ustát.

HN: Je na českém trhu ještě něco jiného, co byste případně chtěli koupit?

Na nic konkrétního se teď nedíváme. Že bychom měli v hledáčku dva tři cíle a sledovali je, to ne.

Rozhovor

Na bankovním trhu jsou pro nás stále příležitosti k nákupu, říká šéf české Raiffeisenbank Vida

3. 12. 2021 ▪ 12 min. čtení

HN: Proč vás nezajímá Hello bank, která je momentálně na prodej?

K tomu se mi těžko vyjadřuje. Nechci, aby to vypadalo, že něco hodnotím nebo kritizuji.

HN: Dobře, tak proč Hello bank nezapadá do vaší vize, kam Raiffeisenbank posunout?

My usilujeme hlavně o klienty, kteří s námi budou mít hlavní bankovní vztah. To je pro nás primární.

HN: Čili Hello bank vnímáte jako banku, která je pro klienty spíš sekundární a spíš transakční?

Přesně tak. Sekundární nebo až třetí v pořadí. Ani velikost není dostatečná, aby kompenzovala komplexitu takového dealu. 

HN: V době krize kolem Ukrajiny zažily některé české banky, a Raiffeisen zejména, horké chvilky, protože část klientů znejistěla a začala vybírat vklady. V podstatě hrozila situace, které se říká run na banku. Můžete se k té situaci ještě vrátit? 

Všechna depozita, která nám tehdy odešla, byla do tří měsíců zpátky. Nechci říkat, kolik deposit to bylo, ale nebyla to úplně bezvýznamná částka. Každopádně naše banka měla tak robustní likviditu, že nám to nezpůsobilo žádné těžkosti a dobře jsme to ustáli. A tu likviditu držíme stále. 

HN: Měl jste obavy? 

Já už jsem run na banku zažil, v roce 2001 v Tatra bance na Slovensku. A není to nic příjemného, když tři týdny neděláte nic jiného, než že chodíte za klienty a vysvětlujete, že není třeba se ničeho obávat. Víte, jak to je: když vám někdo říká, že se nemusíte obávat, tak zpozorníte. Takže je to chození po velmi tenkém ledu. Nezbývá nic jiného než ukázat klientům, že dokážete všechny jejich požadavky, ať jsou jakékoli, splnit. Po této zkušenosti, když jsme zachytili první poplašné zprávy, okamžitě jsem přijal opatření na zvýšení likvidity, okamžitě jsme do všech poboček natlačili více peněz, až do maxima pojistných limitů. Nesmělo se stát, aby náš bankomat nevydal peníze, musel být stále napěchovaný bankovkami. V normálním režimu bankomaty plníte třeba jednou za týden, my jsme je plnili každý den. 

HN: Jak dlouho to napětí trvalo?

Období, kdy cirkulovaly takové ty poplašné SMS, že si lidé mají vybrat peníze, to bylo tehdy od pondělí do pátku, přes víkend se to uklidnilo a pak to zmizelo. Ale určitá nejistota trvala asi tři týdny. Pak se to otočilo a peníze začaly plynout zpět. 

 HN: Jak v současnosti vidíte vývoj Českého hospodářství? Věříte, že recese bude jen krátká a „technická“?

Doufám, že ano, ale připravujeme se na to, že tomu tak nebude. Nejpragmatičtější přístup je doufat v nejlepší a připravit se na nejhorší. V naší obchodní aktivitě, i směrem k firmám, zatím ještě necítíme, že by docházelo k velkému tlumení investic nebo poklesu úvěrové poptávky. Ale možná je to jen otázka pár týdnů nebo měsíců. Opravdu nevím. Česká republika je hodně závislá na ostatních evropských zemích, hlavně na Německu. Proměnných v tom vzorci je nyní příliš mnoho – od války až po Covid, který mizí a znovu se objevuje. My si myslíme, že je už za námi, ale on tu s námi stále je a minimálně se nám připomíná, když se podíváte, co se děje v Číně. Čína zavírá celá města a na to doplácejí výrobci, kteří budou mít výpadky. Další věc jsou energetické problémy, které nezačaly ani tak válkou, jako spíš Fukušimou, kdy Němci vyhlásili, že nechtějí mít jadernou energii.

Pak je tu téma dodavatelských řetězců a globalizace. Kdesi jsem četl, že v Evropě a v USA věří v globalizaci už jen 40 procent nebo 45 procent obyvatelstva. Tedy většina obyvatel na globalizaci nevěří. A to je strašně špatně. Pro Českou republiku obzvlášť, protože není velká a má velký poměr importu a exportu na tvorbě HDP.

HN: Někteří ekonomové si myslí, že právě omezení globalizačních trendů vytvoří příležitost pro střední Evropu. Že se bude víc vyrábět tady a že na tom tento region vydělá.

Proč by to měla být střední Evropa? Proč ne třeba Belgie?

HN: Předpokládám, že kvůli drahé pracovní síle.

To je otázka, zda je dnes ještě ten rozdíl stále tak velký. Z omezení globalizace nemůže mít prospěch nikdo. Globalizace vymanila víc než miliardu lidí z chudoby za poslední dekády. Profitujeme z ní všichni. Jsem přesvědčený, že když se začnou přijímat politici na ochranu národních nebo regionálních trhů, tak to přibrzdí inovace, zpomalí to ekonomický pokrok globální ekonomiky.

HN: Historická data ukazují, že po nákladovém šoku nastává asi šestiměsíční zpoždění, než se to projeví na špatných úvěrech. Jak se připravujete na to, že se situace může zhoršit?

V oblasti retailových úvěrů nebo hypoték samozřejmě v našich modelech už počítáme s vyššími výdaji domácností. Jsme přísnější při jejich udělování. Co se týče firem, snažíme se orientovat na bezpečnější, lépe zabezpečená, případně necyklická odvětví a na lépe zabezpečené úvěrové struktury. A samozřejmě i při vytváření rozpočtu na příští rok počítáme s tím, že budeme potřebovat víc peněz na krytí výpadků při splácení.

HN: Banky v minulosti vyčlenily část peněz na opravné položky pro případ zhoršení makroekonomického prostředí. K tomu je nutí nové mezinárodní účetní standardy. Některé už po konci covidu část těchto rezervních peněz rozpouštěly zpět do zisku. Může opět dojít k navýšení opravných položek?

My počítáme příští rok s navýšením oproti současnému roku. Letos jsou rizikové náklady velmi nízké.

HN: Česká Raiffeisen má nyní mírně nad jedno procento rizikových úvěrů. Jak se tento podíl může zvýšit příští rok?

Ten ukazatel ale není zcela přesný. Když banka balík úvěrů v selhání prodá, tak tyto položky samozřejmě vypadnou z úvěrové knihy. Je lepší to měřit tím, kolik banka potřebuje na celkové úvěrové portfolio opravných položek čili kolik jsou její rizikové náklady. Poměr těchto nákladů na krytí rizik je, řekněme, v Česku dlouhodobě kolem 0,4 nebo 0,5 procenta. A tento podíl může příští rok narůst třeba o dvě desetiny bodu.

HN: Znamená to tedy, že banky čekají chudší roky v porovnání s minulými třemi nebo pěti lety?

Jednoznačně. Hypoték se bude prodávat méně, to je jedna věc. Nikdo dnes neumí přesně odhadnout, jaký bude dopad na firmy a domácnosti, pokud se skutečně zvýšené ceny energií dostanou do jejich peněženek. K tomu stále ještě nedošlo.

HN: Zajímá mě váš názor na takzvanou windfall tax, tedy zmíněnou daň z mimořádných zisků, kterou minulý týden schválil parlament. Banky mají letos rekordní zisky a stát hledal způsob, jak zajistit dodatečné příjmy do rozpočtu.

Raiffeisenbank tady za poslední asi tři roky investovala více než 10 miliard korun do toho, abychom takové zisky měli. Rosteme velmi rychle organicky, ale také akvizicemi. Naše bilance se minimálně zdvojnásobila za posledních asi pět let. Samozřejmě, že jsme to dělali za účelem většího zisku. A když ho dnes máme, tak někdo přijde a řekne, že to máme nezaslouženě a že to je jen kvůli válce na Ukrajině.

HN: Počkejte, ale vláda přece neříká, že tyto zisky máte kvůli válce. Říká, že tyto zisky jsou mimořádné kvůli skokovému růstu sazeb a růstu takzvaných čistých úrokových příjmů.

Ale pokud si vezmete náš čistý úrokový příjem vůči objemu aktiv, tak je nižší než v předcházejících letech. Čisté úrokové příjmy se zvyšovaly také proto, že se zvýšil prodej hypoték…

HN: Ale růst objemu hypoték zapříčinily úrokové sazby blízko nule. To přece byl další mimořádný jev.

Vždyť jsme také hypotéky dávali za dvě, za tři procenta. Dnes se dávají za šest procent a ČNB nám platí sedm, když tam ty peníze uložíme. Když byly sazby na nule a na depozitech jsme nic nevydělávali, tak nikdo nepřišel, aby nám daně snížil. Teď, když vyděláváme a máme na úrocích konečně nějakou marži, tak někdo přijde a řekne, že to máme nezasloužené.

Druhá věc je, že ta současná situace je přechodná. Bude trvat ještě pár měsíců, možná rok, než sazby zase začnou klesat někam na normální úroveň. To nám pak stát také nesníží daně, až nám budou klesat výnosy. Jsou prostě byznysy cyklické a byznysy necyklické. Rafinerie a ropné společnosti mají tradičně větší zisky, když je ropa drahá. Banky tradičně vytvářejí větší zisky, když sazby rostou, a menší, když klesají. Když se banka jako my snaží investovat do toho, aby rostla, aby objem obchodů byl co největší, tak ať mi nikdo neříká, že je to nezasloužený zisk.

HN: Nakonec to ale působí, že si banky s vládou vylobbovali daň, která je ale příliš bolet nebude. Podle propočtů většiny analytiků by to pro banky znamenalo příští rok odvody navíc za šest nebo maximálně deset miliard korun. A v dalších letech ještě méně. Kde podle vás ministerstvo vzalo ten odhad, že tato daň přinese nějakých 35 miliard korun ročně?

Jen upřesním: ten návrh, tak jak byl zveřejněn, není na základě nějaké dohody s námi, je to čistě produkt ministerstva financí. Snažili jsme se o tom vést s ministerstvem dialog, ale vždy se to otočilo na monolog ministerstva vůči nám. Návrh jsme připomínkovali a na tyto připomínky jsme ani nedostali odpověď.

I kdyby to bylo šest nebo deset miliard, stále to nejsou malé peníze. Od začátku si lámeme hlavu nad tím stejným problémem: kde je chyba, někdo z nás tu neumí počítat? Nám to vychází podobně, jak říkáte. A 35 miliard korun ročně je utopie. I kdyby to bylo za celý bankovní sektor. Je znepokojivé, že ta prohlášení, která vycházela od politiků o tom, kolik to má být, se pořád měnila nahoru a dolů. A to má samozřejmě vliv na cenu akcií řady bank. Jak správně poukázala výkonná ředitelka České bankovní asociace, toto kdyby se stalo v USA, tak už to vyšetřuje Komise pro cenné papíry.

Další věc je diskriminace, to znamená nerovné podmínky pro jednotlivé banky, které si vzájemně konkurují. Proč má platit tuto daň někdo jen proto, že je větší? Když je větší, znamená to, že investoval daleko víc peněz. Právě těchto šest velkých bank tvoří jádro stability bankovního systému. A právě to jádro může být oslabené, pokud bude muset platit vyšší daň, než ostatní subjekty. Vnímáme to jako silnou diskriminaci v oblasti hospodářské soutěže.

HN: Znamená to, že chcete dát podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže?

Myslím si, že to tak může dopadnout. Musíme se poradit s odborníky. Ale je naší povinností jako managementu starat se o peníze našich investorů s péčí řádného hospodáře. Proto to nelze jen tak přejít.