Diriguji tak, abych si zachovala ženskost. Kdybych na to šla jako muž, neuspěji, říká Oksana Lynivová

Když Rusko napadlo její rodnou Ukrajinu, byla v italské Bologni. Oksana Lynivová se krátce předtím stala první šéfdirigentkou zdejší opery Teatro Comunale di Bologna. A právě sem jí to ráno, kdy začala invaze, volala panikařící matka. „Je to strašné, bombardují všechno, i Brody,“ zmínila dvacetitisícové haličské město na západě Ukrajiny, odkud Lynivová pochází.

Dirigentka, která příští rok vystoupí na festivalu Pražské jaro, ze všeho nejdřív zabezpečila rodiče. Pak se začala strachovat o členy Ukrajinského mládežnického symfonického orchestru, jejž založila roku 2016. Přes aplikaci Zoom obvolala členy. A připadala si jako opařená. „Šokovalo mě, když se někteří do videohovoru přihlásili z bunkrů a sklepů,“ vypráví. „Říkali, že co chvíli zní sirény a někam dopadají rakety, tak se bojí vybalit housle, aby to případně stihli do krytu.“

Lynivová tehdy začala zveřejňovat videa se vzkazy světu. „Vladimir Putin konečně ukázal svou pravou tvář, ale Ukrajina se s jeho agresí nikdy nesmíří. Nikdy se nevzdáme. Budeme se bránit do poslední kapky krve,“ řekla v jednom z nich. Zřejmě k případným ruským divákům dodala, že „každý, kdo mlčí, každý, kdo se tomuhle nepostaví, podporuje nového diktátora“.

Z desky si je člověk nepustí. Koncerty Kožené s Uchidou jsou vzácností

10. 11. 2022 ▪ 6 min. čtení

Není to překvapivé: čtyřiačtyřicetiletá hudebnice je ambasadorkou ukrajinské kultury. Propaguje tamní skladatele i interprety. Mladým Ukrajincům otevírá dveře do západních orchestrů. A nadto je Lynivová ženou v sice se měnícím, ale stále ještě mužském světě klasické hudby. Pročež cítí zodpovědnost vůči mladé generaci dirigentek.

Poděkování za uprchlíky

Češi ji zažili před šesti lety v Obecním domě. Předloni na Pražském hradě převzala ocenění Trebbia, předminulý měsíc ve Státní opeře pro změnu Cenu za evropské dědictví, udílenou nadací Europa Nostra. „Ráda bych poděkovala všem evropským zemím, které přijaly miliony ukrajinských uprchlíků,“ řekla tehdy.

Příští rok bude Oksana Lynivová jednou z hvězd festivalu Pražské jaro, kde povede orchestr PKF – Prague Philharmonia. Na programu mají nejenom skladbu Richarda Strausse a osmatřicátou symfonii Wolfganga Amadea Mozarta, ale též českou premiéru díla Eduarda Resatscha, což je ukrajinský skladatel a violoncellista Bamberských symfoniků. Zazpívá jeho krajanka, sopranistka Julia Tkačenková.

Oksana Lynivová měla k hudbě blízko odmalička. Rodiče vedli sbor, matka kromě toho učila hru na klavír. U něj sedávala i dcera, než začala studovat zpěv, housle i flétnu, načež je vyměnila za dirigování. Na Lvovské konzervatoři to neměla snadné. „Neustále mě odrazovali, že se nikdy dirigovat nenaučím,“ vzpomíná. „Nepřitahovala mě představa, že si stoupnu před ostatní a budu jim říkat, jak to mají dělat. Nabíjela mě ta hudba, když člověk diriguje Pucciniho Toscu nebo Mahlerovy symfonie, to je úžasné,“ popisuje.

Roku 2004 se umístila třetí v dirigentské soutěži pojmenované právě po Gustavu Mah­lerovi. Ta se koná v německém Bamberku. Zdejší šéfdirigent Jonathan Nott jí nabídl, aby se stala jeho kolegyní u Bamberských symfoniků. O mnoho let později Notta ve funkci vystřídal Čech Jakub Hrůša.

Další zkušenosti Lynivová sbírala v Oděské národní opeře nebo jako asistentka dirigenta Kirilla Petrenka v Bavorské státní opeře. Roku 2017 se stala šéfdirigentkou opery a orchestru ve Štýrském Hradci, kde zůstala tři roky. A od té doby zdolala několik met. Je první ženou v čele italského operního domu. Vloni byla první ženou, jež zahajovala bavorské Hudební slavnosti v Bayreuthu. Protože s operou Bludný Holanďan od Richarda Wagnera, kterou v jejím podání slyšela i tehdy končící německá kancléřka Angela Merkelová, sklidila mimořádný úspěch, letos do Bayreuthu dostala další pozvání. Dirigovala tam koncert pod širým nebem.

Vystřídala Gergijeva

Oksana Lynivová nepotřebuje nikoho napodobovat, ani se nesrovnává s mužskými vzory. „Snažím se dirigovat tak, abych si zachovala ženskost,“ říká. „Síla ženy tkví v její flexibilitě. Dokáže nadchnout druhé, aby chtěli hrát hudbu stejně jako ona, aniž by je k čemukoliv musela nutit. Kdybych na to šla jako muž, neuspěji,“ myslí si.

Stopu by ve světě klasické hudby patrně zanechala, i kdyby na pódium nikdy nevkročila. Lynivová je zároveň zakladatelkou festivalu Livmozart, který se točí okolo odkazu jednoho ze synů Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho šesté dítě Franz Xaver Mozart, narozený krátce před otcovou smrtí, strávil tři dekády jako učitel hudby a vedoucí pěveckého sboru ve Lvově, než roku 1844 zemřel v Karlových Varech.

Letošní ročník akce sice Lynivová kvůli válce musela zrušit, o přípravách ale natočila působivý dokumentární film. V reakci na invazi pak vzala Ukrajinský mládežnický symfonický orchestr na letní turné. Účinkovali ve švýcarském Lucernu, na lipském Bachfestu nebo bonnském Beethovenfestu. Celou dobu mladým hudebníkům zprostředkovávala studijní příležitosti v zahraničí. Aby se nemuseli vracet do země, kterou nyní po ruském ostřelování infrastruktury čeká těžká zima.

Pro povzbuzení Lynivová s mladými Ukrajinci uváděli Novosvětskou od Antonína Dvořáka. A nejenže mívali ukrajinské sólisty, také hráli díla tamních autorů. Což je další důvod, proč letos začaly Lynivovou oslovovat i instituce dříve orientované spíše na Rusko. Jako věhlasní Mnichovští filharmonikové, kteří po začátku invaze vyhodili svého ruského šéfdirigenta Valerije Gergijeva, který spolupracuje s prezidentem Vladimirem Putinem a válku doteď neodsoudil. Místo něj zahajovací koncert sezony v Mnichově řídila Oksana Lynivová – a na program zařadila elegii světově asi nejznámějšího ukrajinského komponisty, pětaosmdesátiletého Valentina Silvestrova.

Do května, kdy začne Pražské jaro, se na frontě může stát leccos. Oksana Lynivová však dozajista využije každou příležitost, aby mezitím pomáhala krajanům. Ve svém bytě ve Lvově už nyní ubytovává dvě rodiny uprchlíků. Její rodiče poskytují jídlo a přístřešek pěti dalším familiím. A když Lynivová přichází na pódium, skoro vždy mívá kolem pasu uvázanou šálu nebo jinou část oděvu v modré a žluté, to znamená ukrajinských národních barvách.

Koncert: PKF – Prague Philharmonia & Oksana Lynivová, Rudolfinum, 28. května