Opera na dvoře krále Slunce. Ensemble Correspondances zahraje to nejlepší z Lullyho

Atmosféru dvora Ludvíka XIV. přiveze do Prahy francouzský soubor Ensemble Correspondances, který se specializuje na historicky poučenou interpretaci. V jeho koncertním programu nazvaném Fragmenty lásky dominují árie a hudební čísla z nejkrásnějších oper Jeana-Baptisty Lullyho, hudebního velikána druhé poloviny 17. století.

Jean-Baptiste Lully a Ludvík XIV. se poprvé potkali v roce 1653 při extravagantním představení Ballet Royal de la Nuit. Trvalo dlouhých třináct hodin a Ludvík se při něm poprvé prezentoval jako následník trůnu. Své entrée pojal čtrnáctiletý chlapec impozantně: oblékl si zlatý kostým boha Apollóna a ozdobil se zářícími šperky. Své poddané naprosto ohromil. Právě tehdy „přišel na svět“ král Slunce. 

Při slavném baletním představení ovšem zazářil i další tanečník – dvacetiletý Jean-Baptiste Lully, který se zřejmě podílel také na zkomponování hudby. Mladý Ital neunikl králově pozornosti, a tak se zrodilo přátelství na celý život. 

„Lully měl mimořádný hudební a komediální talent, zároveň to byl velký svůdník. Přímo lačnil po tom, aby mladého krále okouzlil. Takže před Ludvíka jednoduše předstoupil a prostě jej ‚dostal‘,“ říká s úsměvem Sébastien Daucé, zakladatel a umělecký ředitel souboru Ensemble Correspondances. Mimochodem, původní Ballet Royal de la Nuit před lety sám zrekonstruoval a v roce 2015 jej se svými kolegy nahrál pro label Harmonia Mundi.

Když král (do)tančí

Přátelství s Ludvíkem samozřejmě bylo rychlým výtahem ke kariéře, a tak se stal Lully navzdory svému italskému původu brzy jedním z nejvlivnějších francouzských skladatelů vrcholícího 17. století.

Ihned poté, co mladý panovník roku 1661 oznámil svým zkoprnělým ministrům, že přebírá absolutní vládu nad Francií, povolal svého ctižádostivého přítele ke dvoru a jmenoval jej do funkce hudebního ředitele. Ludvíkovi samozřejmě nešlo jen o vhodné angažmá pro blízkého přítele. Král moc dobře věděl, že silná hudební identita je účinným nástrojem, který může podpořit jeho politické ambice. Neusiloval totiž o nic víc než se stát nejvýznamnějším absolutním monarchou v Evropě. 

Foto: Victoire Andrieux

Novopečený hudební ředitel Lully se s nadšením ujal funkce a zprvu se soustředil na komponování baletů, v nichž také král často vystupoval. Později vymyslel ve spolupráci s Molièrem takzvanou comédie-ballet, mluvenou hru se zpěvy a tanci. A když v roce 1669 panovník oznámil, že odchází do „tanečního důchodu“, Lully nemeškal a přesedlal na operu. Ačkoli do té doby tvrdil, že tento žánr je ryze italskou záležitostí, netrvalo dlouho a přesvědčil Ludvíka k vydání zvláštního dekretu, který mu prakticky zaručoval monopol na komponování oper ve Francii. A aby toho nebylo snad málo, v roce 1672 král ještě Lullyho jmenoval ředitelem nově založené Académie royale de musique. Právě v té době se skladatel spojil s libretistou Philippem Quinaultem a společně vytvořili nový hudebně-scénický žánr – tragédie lyrique. 

Pražské jaro

Má vlast sní o nezávislosti, Symfonie tisíců zase o lepším světě

25. 4. 2025 ▪ 7 min. čtení

Králova velkorysá finanční podpora umožňovala Lullymu zkomponovat každý rok jednu novou operu, a to přesto, že jeho výstřelky způsobovaly čím dál větší potíže. „Skladatel vedl nezřízený život a ne všechno již bylo pro krále přijatelné. Pobouřil jej třeba Lullyho milenecký poměr s jedním z pážat. A když se dokonce Ludvíkova favoritka Madame de Montespan poznala v postavě, jež vystupovala v Lullyho opeře Isis, rozčílil se král natolik, že mezi oběma muži zavládl chlad na několik dlouhých měsíců. Přesto Lully vždy našel způsob, jak Ludvíka uchlácholit, získat na svou stranu,“ říká Sébastien Daucé.

Lullyho operní monopol vydržel celých patnáct let, až do jeho (trochu bizarní) smrti. Při dirigování slavnostního Te Deum si totiž propíchl těžkou dirigentskou holí nohu a dostal otravu krve. Amputaci odmítl a na následky zranění zemřel.

Splněný sen

Nespoutaný, ale geniální Jean-Baptiste Lully výrazně přispěl nejen k etablování francouzské opery jako specifického žánru, ale také ke zdokonalení jevištní techniky. „Francouzi zbožňovali vizuální efekty, ze scénografů se vlastně stávali kouzelníci, iluzionisté, mágové. Dokázali bleskově měnit dekorace před očima diváků a tak udržet jejich pozornost po celé představení,“ popisuje šéf Ensemble Correspondances. Francouzský soubor uvede na Pražském jaru takzvané pasticcio, tedy hudební směs sestavenou ze čtyř Lullyho oper. „Každá vnáší do příběhu rozdílné milostné situace: neopětované city, krutost, lhostejnost, rivalitu, poblouznění, nářky… Lullyho hudba objevuje svět bohů a hrdinů, tyto bytosti však sdílejí city s lidmi, jako jsme my. Jde o skutečné klenoty jeho tvorby, “ říká dirigent Daucé. Na koncertě tedy zazní úryvky z „královské opery“ Atys, pro kterou sám Ludvík XIV. vybral název a dohlížel tak pečlivě na její realizaci, že ještě před premiérou údajně dokázal předzpívat celé árie zpaměti. Chybět nebudou také pasáže z Psyché, Persée a Armide. Poslední jmenovaná je dodnes považována za nejkrásnější společný opus Lullyho a libretisty Quinaulta, byť poslední, neboť krátce po jeho dokončení oba zemřeli. 

„Vystoupení v Rudolfinu a na Pražském jaru je pro mě splněným snem. Když jsem přijel před dvaceti lety poprvé do Prahy, byl jsem na koncertě ve Dvořákově síni, dobře si na to vzpomínám. Tehdy jsem si pomyslel, že by bylo krásné jednou tady hrát,“ říká Sébastien Daucé. To přání se mu splní 26. května.

Ensemble Correspondaces patří mezi světovou špičku v interpretaci hudby 17. století. Pověstná jsou jeho kultivovaná a expresivní vystoupení, která oživují hudební dědictví barokní éry. Mezinárodně se tento soubor proslavil zejména objevitelskými projekty v souvislosti s hudbou doby Ludvíka XIV., přičemž  spolupracoval s Chateau de Versailles, Musée du Louvre, Fondation Royaumont nebo s festivalem staré hudby v Ambronay.

Fragmenty lásky

Opera na dvoře Ludvíka XIV.

Ensemble Correspondances, Sébastien Daucé – dirigent , Rudolfinum, 26. května