Rozbitý telefon, tiskárna, vysavač, mikrovlnka nebo třeba sekačka na trávu dělají občas starosti každé domácnosti. Jenže opravit výrobek – ať už svépomocí nebo prostřednictvím profesionální služby – není vždy tím nejvýhodnějším řešením. Pokud věc opravit vůbec jde. K tomu totiž výrobek musí být přinejmenším rozmontovatelný, musí být možné sehnat náhradní díly a servisní informace, a to vše za časových a finančních podmínek, které se majiteli vyplatí. Jinak ztratí trpělivost a starý spotřebič vymění za nový.

Těžko chtít po výrobních firmách, aby je tento scénář znepokojoval. Ti, kdo se do útrob nefunkčních výrobků dívají nejčastěji, stále ještě mluví o výrobních postupech, které opravám příliš nenahrávají. „Je neuvěřitelné, kolik někteří výrobci věnují energie, aby se zařízení nedalo bez poškození rozebrat,“ sdílí své zkušenosti šéf servisní společnosti I.T.R.A. Roman Hájek. Někteří výrobci podle něj používají spojovací materiál, který bez obtížně dostupného nářadí rozebrat nejde. Jindy je téměř nemožné sehnat potřebné náhradní díly, což je částečně dáno velmi častým uváděním nových modelů na trh. „Důvodem je i globalizace výroby. Výrobce mnohdy příslušné komponenty sám nevyrábí a zařízení pouze montuje z dílů od jiných dodavatelů,“ vysvětluje Hájek. Poměrně často se pak stává, že je výrobek složen z několika málo částí, které se sice jako náhradní díl prodávají, jsou ale sestavené z množství dílčích komponent, které už zakoupit nelze. „Televizní panely v LED obrazovkách například obvykle selhávají kvůli podsvícení. Výrobce však samostatné podsvitové lišty nedodává, v autorizovaném servisu si musíte koupit celý panel za cenu několika tisíc,“ popisuje Hájek.

Předmětem mnoha spekulací je pak existence takzvaných kazítek, která mají ve spotřebičích záměrně způsobit jejich poškození krátce po uplynutí záruční doby. Tento úmysl výrobců je těžko prokazatelný, Hájek nicméně uvádí, že se ve své praxi opakovaně setkává s postupy, které soustavně selhávají a nepřestávají se používat: „Jako příklad mohu uvést fixační hmotu pro upevňování součástek, která po několika letech vyschne a stane se částečně vodivou. Na nízkonapěťové straně působí poruchy funkce, v síťových zdrojích je poškození fatální.“

Spotřebič pak skončí na skládce nebo v lepším případě ve specializované sběrně, kde ho nicméně čeká recyklace. Podle statistik Eurostatu je elektroodpad nejrychleji rostoucí kategorií odpadů v Evropské unii, přitom jen necelých 40 procent z jeho celkového množství se recykluje. Evropský parlament proto podpořil přípravu návrhu nové legislativy, která má omezit zastarávání výrobků a co nejvíce prodloužit jejich životnost. Návrh má rozšířit stávající rámec pro ekodesign, aby zahrnoval obsáhlejší škálu výrobků i požadavků, které mají produkty splňovat. Vyrábět věci tak, aby nešly opravit, by tedy mělo být v následujících letech ještě o něco obtížnější. Právo na opravu je v první řadě nástrojem, který má usnadnit život spotřebitelům. Zároveň je ale klíčovým krokem vedoucím k dosažení oběhového hospodářství v rámci Zelené dohody pro Evropu – plánu EU k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Náhradní díly i pozáruční servis

Některé firmy se už na zpřísnění pravidel připravují a rozšiřují nabídku vlastních servisních služeb. Výrobce domácích spotřebičů BSH třeba nabízí školicí programy pro nezávislé profesionály, kteří chtějí jejich spotřebiče opravovat, a poskytuje jim přístup k veškeré dokumentaci pro opravy. Podpoře opravitelnosti zboží vycházejí někteří výrobci vstříc také nabídkou náhradních dílů nebo prodloužené záruky s možností zakoupit si ji i po uplynutí standardní záruční doby. „Téměř všechny poruchy našich spotřebičů je možné opravit za použití běžně dostupného nářadí a servisní organizace i koneční zákazníci si mohou zakoupit požadované komponenty prostřednictvím našeho internetového obchodu,“ potvrzuje Karel Hrdina ze společnosti Elektrolux. Jiné firmy se snaží v rámci tohoto trendu motivovat své zákazníky k pozáručnímu servisu. „Když po uplynutí záruční lhůty zákazníka potká nečekaná oprava a je to dost velká částka, která ho tlačí k tomu, aby přemýšlel o novém spotřebiči, tak mu nabídneme slevu na náhradní díl nebo práci. I když nejsou takové situace časté, máme na to standardizovaný proces,“ uvádí Stanislav Černucký ze společnosti Beko. Firma kromě toho připravuje hlubší digitalizaci procesů, která by měla zákazníkům urychlit a zjednodušit řešení reklamací. „Systém zprostředkuje online zpětnou vazbu i továrnám, které pak budou moci vyhodnotit, jaké součástky mohou způsobovat problémy a co je potřeba ve výrobě urgentně změnit,“ dodává Černucký.

Udržitelná společnost

Stáhněte si přílohu v PDF

Spotřebiče podraží, ale vydrží déle

Zástupci firem ale upozorňují na to, že zpřísnění pravidel pro opravitelnost zboží bude mít i ekonomické dopady. „Některé značky nemusí být na zavedení nové legislativy připravené a implementace pro ně bude znamenat dodatečné náklady, které budou muset promítnout do kupní ceny spotřebičů,“ varuje Černucký. Spotřebitelům sice změny přinesou delší životnost produktů, dlouhodobou udržitelnost a možnost oprav, podpoří se výroba ekologických spotřebičů, které je možné rozebrat, použitelné komponenty znovu využít a nepoužitelné ekologicky recyklovat, to vše se ale může projevit na vyšší ceně nového spotřebiče. „Je to logický důsledek požadavků Evropské unie i požadavků zákazníků,“ podotýká Černucký.

S přenesením některých nákladů spojených s výrobou opravitelnějšího zboží na spotřebitele Evropská komise počítá. Zkušenosti se stávající směrnicí o ekodesignu ale ukazují, že finanční úspory zákazníků v dlouhodobém horizontu bohatě převýší zvýšenou cenu nových spotřebičů. Výrobky budou výkonnější a déle funkční, takže nebude nutné je po krátké době nahrazovat. Změny mají vést i k celkovým úsporám dalších nákladů, mimo jiné i díky nižší spotřebě energie a zdrojů (například vody pro pračky a myčky nádobí), lepším provozním vlastnostem a trvanlivosti.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Udržitelná společnost.