Mladí chtějí udržitelnost, ale ne za více peněz, říká CEO Nestlé

V potravinářském průmyslu platí, že v něm neexistuje jednoduché řešení, a to ani ve snaze o ekologii. Když zrušíme obaly, abychom se zbavili odpadu, jídlo se zkazí a vyhodí dříve, než dorazí na náš pult. Tento problém se snaží vyřešit i švýcarské Nestlé, které je z hlediska tržní kapitalizace největší potravinový koncern na světě. Ve střední a východní Evropě jej už třetím rokem vede Michiel Kernkamp, zkušený manažer, který v potravinářském byznysu působí přes dvacet pět let. „Cítíme, že především mladí lidé chtějí udržitelnost. Nechtějí za ni ovšem platit víc,“ říká Kernkamp.

HN: Nestlé je celosvětový potravinářský koncern. Je lehčí dělat rozhodnutí o zelených inovacích v malé firmě, která reaguje pružně, nebo ve velké firmě jako vy?

My jsme svým způsobem vlastně také malá firma. V Česku vlastníme závody jako Sfinx, Zora nebo Krupka, což jsou lokální provozy, které dělají rozhodnutí na místní úrovni. Tedy ne všechno musí vymýšlet a schvalovat naše vedení ve Švýcarsku. Výhodou velkého koncernu je, že má mnoho odborníků, a tedy velké možnosti v expertize. Udržitelnost je velmi odborná věc a potřebujete experty, kteří poradí, co je nejlepším řešením daného problému. A k tomu my jako koncern máme možnosti.

HN: Kdo přesně tito experti jsou?

Jsou to jak naši interní vědci, tak externí odborníci z univerzit. Ve Švýcarsku například máme speciální institut na výzkum obalových materiálů, ve městě Lausanne zase sídlí naše oddělení výzkumu a vývoje. Nejen ve Švýcarsku, ale po celém světě nám funguje vlastní síť vědecké spolupráce na inovacích spojených s udržitelností. Naši vědci se zabývají tématy, jako je bezpečnost potravin, technologie obalových materiálů, a mnoha dalšími. Některé inovace se pak uplatňují lokálně, některé na celoevropské úrovni a některé globálně. Problém potravinářského průmyslu je ale ten, že je to velmi komplexní téma a prakticky nikde nenajdete jednoduché řešení, nic v něm není černobílé. Pokud například chcete prospět zaměstnancům, místním komunitám farmářů a také planetě, potřebujete k rozhodnutí mnoho odborných expertiz a výzkumů.

HN: Jak to u vás funguje? Častěji vy voláte do Švýcarska s vašimi nápady na ekologické inovace, nebo je směr spíš opačný?

To záleží případ od případu. Pokud například vidím příležitost tady ve středoevropském regionu podporovat regenerativní zemědělství (přírodní obdělávání polí bez těžké techniky a chemických prostředků – pozn. red.) a možnost navázat spolupráci s lokálními partnery, tak to navrhnu našemu vedení ve Švýcarsku. Pokud naopak pracujeme na celosvětovém plánu cílů v oblasti udržitelnosti do roku 2050, je komunikace oboustranná.

HN: Vždy, když vidím tyhle závazky, že do určitého roku se zvládne to a to, jsem trochu skeptická. Je hezké, že podle plánu chcete být do roku 2050 emisně neutrální; ale kdo průběžně kontroluje plnění těch cílů a kdo si v roce 2050 vzpomene, aby kriticky zhodnotil, co se podařilo a co ne?

Tohle hodnocení jsme zadali externě, neděláme to my sami. My pracujeme na naplnění cílů a dodržování závazku kontroluje externí firma, například South Pole, která počítá celkové emise. Další výpočty ověřují a verifikují. Máme jasné cíle a ke každému z nich máme podcíle, které jsou měřitelné. Také přebíráme zodpovědnost za naše suroviny. V potravinářském průmyslu se až 70 procent emisí CO₂ vytváří při získávání a zpracování surovin, například cukru, mléka, kakaa, kávy a podobně. To všechno pochází ze zemědělství, takže pokud uděláte změny v zemědělství, můžete velký podíl CO₂ ušetřit. Při orbě půdy ztrácíte organický materiál a také půda ztrácí schopnost vázat CO₂. I proto jsme se zavázali podporovat regenerativní zemědělství, které hospodaří bez orby a těmto ztrátám zabraňuje.

HN: A kde konkrétně regenerativní zemědělství podporujete?

Naším cílem je, aby se do roku 2030 celkem 50 procent našich klíčových surovin pěstovalo pomocí regenerativního zemědělství. A kde? Kdekoliv to bude možné. Pracujeme na tomto konceptu tady v České republice, v Polsku, možnosti hledáme v Maďarsku a také na evropské a celosvětové úrovni. Chceme navázat spolupráce s lokálními farmáři, protože my jako Nestlé žádná pole nevlastníme.

HN: Nedávno jste vydali zprávu, že Nestlé investuje 25 miliard do udržitelné kávy. Jenže vy odebíráte kávu v masovém měříku; jak můžete prověřovat podmínky každého jednotlivého farmáře, který vám kávu dodává?

Jednoduše. Ve městě Tapachula v Mexiku například máme vlastní agronomy. Právě v Mexiku nyní realizujeme náš plán s názvem Nescafé Plan 2030, podle kterého by do roku 2025 mělo 20 procent kávových zrn pocházet z regenerativního zemědělství a do roku 2025 by veškerá káva měla být pěstována udržitelně. Přímo na místě tedy máme už nyní mnoho našich lidí, kteří pomáhají farmářům zavádět udržitelné metody hospodaření. Naši lidé také dohlížejí na plantáže a na to, aby se kávovníkové keře pěstovaly s co nejmenšími vstupy, tedy spotřebou vody, hnojiv a pesticidů. Přímo v místech, kde jsou plantáže, jsme také zřídili experimentální farmy, kde se testuje, co je v dané lokalitě pro kávovníky nejlepší. Pomáháme farmářům zvýšit výnosy a zároveň s tím zavádět udržitelné principy pěstování kávy. Z našeho pohledu je tohle to nejlepší, co můžeme pro ekologii v daném místě udělat – naučit místní, aby sami dokázali hospodařit udržitelně.

HN: A podařilo se vám již na místě dosáhnout konkrétních výsledků?

V našich provozech jsme snížili emise CO₂ oproti roku 2010 o 46 procent a spotřebu vody o 53 procent. Vyšlechtili jsme 15 odolnějších a silnějších druhů kávovníků a za deset let jsme farmářům předali 235 milionů rostlin. Posílili jsme dohledatelnost kávových zrn až ke konkrétní farmě. Desetitisícům farmářů jsme poskytli vzdělání v ekonomii a obchodu.

HN: Kolik peněz investuje Nestlé do zelených inovací?

Investujeme 3,2 miliardy švýcarských franků (79 miliard korun – pozn. red.). Z toho 1,2 miliardy franků půjdou na zavádění principů regenerativního zemědělství. To jsou naše závazky od roku 2020 do roku 2025.

HN: Které oblasti inovací jsou pro vás nejvíce důležité?

Jak už jsem řekl, 70 procent celkového množství našich emisí pochází ze zemědělství, takže pro nás je opravdu důležité přetvořit zemědělství do regenerativní formy, která je emisně mnohem přijatelnější. A dále je to systém recyklace. Začínáme přemýšlet více cirkulárně a nemyslím jen my jako Nestlé, ale i celkově spotřebitelé. Pokud máme surový materiál, což je káva, pak pokud chceme, aby si uchoval ty nejlepší vlastnosti, musí se tato surovina chránit. Až jedna třetina všech potravin, které se na světě vyprodukují, totiž končí nikoliv v žaludku lidí, ale v odpadu. Za tím stojí obrovské množství vody, emisí a tak dále, které se vyplýtvají zbytečně. I proto právě v oblasti food waste a cirkularity vidíme velkou příležitost pro inovace.

HN: Co tedy proti food waste děláte?

Zaprvé je k tomu třeba velmi efektivně nastavený dodavatelský řetězec. Pokud například víme, že se část našich spotřebitelů stala flexitariány (lidé, kteří omezují konzumaci masa a nahrazují ho rostlinnými potravinami; flexitariáni si vybírají potraviny podle lokální dostupnosti, aby omezili délku dodavatelského řetězce, a zároveň se při výběru masa zajímají o jeho původ nebo způsob chovu – pozn. red.), pak musíme zajistit, že farmář, který stojí na začátku řetězce, tomu přizpůsobí svou výrobu. Proud informací o nabídce a poptávce musí být efektivní. Zároveň se snažíme zajistit, aby se vstupy do našich továren rovnaly výstupům, tedy redukujeme odpad z naší vlastní výroby. A také se snažíme zajistit, aby suroviny, které nám farmáři dodají, byly dobře chráněny. Měly vhodný obal, a tedy i delší životnost.

HN: Když mluvíte o obalech; co konkrétně v tomto ohledu vyvíjíte?

Co se týče obalů, vytyčili jsme si v tomto smyslu velmi konkrétní cíle. Například do roku 2025 chceme zajistit, aby 100 procent obalů našich výrobků bylo jednoduše recyklovatelných, tedy vyrobených z jednodruhového materiálu. Masivně teď investujeme do vývoje obalů, aby se daly recyklovat co nejjednodušeji. Stejně tak se zaměřujeme na redukci obalového materiálu, spolupracujeme se třetími stranami, například s vládami jednotlivých států a se zástupci systémů sběru tříděného odpadu, aby se nám dařilo získávat obaly zpátky. Je ale třeba si uvědomit, že pokud bychom nepoužívali vůbec žádné obaly, potravin by se vyhazovalo výrazně víc.

HN: Tím se dostáváme k tématu kávových kapslí. Nemůžu se zbavit dojmu, že používat jednorázovou hliníkovou kapsli, když káva se dá pohodlně uvařit i bez kapsle, zrovna udržitelné není. Přitom Nestlé na prodeji kávy v kapslích staví významnou část svého byznysu.

V kávové kapsli najdete přesně navážené množství k výrobě jednoho espresa, takže nepoužíváte kávy zbytečně moc, tím pádem jí nevyhazujete zbytečně moc. Také vody spotřebujete přesně tolik, kolik je třeba na jeden šálek kávy. Navíc hliník, ze kterého jsou kapsle vyrobeny, je jedním z nejlépe recyklovatelných materiálů. Máme propracovaný systém sběru kapslí, kdy použité kapsle házíte do speciální nádoby, kterou kurýr při dodávce nové kávy od vás vybere. Máme také po celém Česku 1600 sběrných míst, kde lidé mohou použité kapsle odevzdat. Putují rovnou do recyklace a vznikají z nich kapsle nové.

Udržitelná společnost

Co se rozbilo, to se spraví. Výrobky mají dostat důslednější „právo na opravu“

2. 12. 2022 ▪ 5 min. čtení

HN: Jak velký podíl z celkového množství prodaných kapslí se vám daří takto vybrat zpátky?

V České republice se k nám vrátí zpět 28 procent hliníkových kapslí, na Slovensku je to 40 procent. Chceme tato čísla zvyšovat.

HN: Co ostatní vaše výrobky? Snažíte se nacházet řešení, která by byla zcela bezobalová?

Zabýváme se výzkumem několika možných řešení, mezi nimiž je i bezobalové. Prozatím jsme ale v tomto směru perfektní řešení zcela bez obalu nenašli. Obaly na potraviny jsou velmi složitá a komplexní věc, potřebujete posuzovat mnoho dat, řešíte celý cyklus dané potraviny, takzvaně from farm to fork, tedy od farmáře, původu potraviny, až na konzumentův stůl. Tady je třeba nechat emoce zaparkované před dveřmi a řídit se fakty. Na vyzkoušení nových řešení a postupů také musíme spolupracovat s ostatními v řetězci. V supermarketu Albert na Chodově nyní například testujeme prodej kávy do vlastní nádoby, kterou si lidé přinesou. Zatím ale nejsme úplně přesvědčeni o tom, že by tohle byla v současné chvíli ta nejvhodnější cesta. Nejsme si jistí, že sypání kávy do nádoby, kdy se velká část vysype mimo, je optimální. Jsem původem Nizozemec a minulý rok jsem se na Vánoce vypravil do Amsterdamu. Byl to covidový rok, takže všichni nakupovali dárky online. Pár dní po Vánocích byl Amsterdam totálně zavalený odpadem z krabic, ve kterých kurýři dováželi lidem zboží z e‑shopů. Je to podobná ukázka toho, jak to dopadne, když není systém nastavený optimálně.

HN: Co vaši dodavatelé? Snažíte se využívat lokální zdroje surovin?

Ano, když to jde, využíváme vždy místní suroviny. V Česku je to například cukr. Bohužel nám ale čeští dodavatelé hlásí, že letos nebude cukru dost, takže určitou část budeme muset importovat ze zahraničí.

HN: V Evropě je teď trendem recyklovat kávovou sedlinu. Jeden start‑up v Německu z ní například vyrábí hrnky na kávu, v Česku už se také zformovala iniciativa pro sběr a recyklaci sedliny. Co Nestlé? Vyvíjíte nějaké snahy v tomto směru?

Ano. Z recyklované kávové sedliny vyrábíme třeba tenisky. Podrážku mají z materiálu, který má hnědou barvu, protože obsahuje použitá kávová zrna. Celkově kávová sedlina je velmi cenný materiál. Dejte ji například do zahrady, kde funguje jako výborné hnojivo a také jako odpuzovač koček. Je to kouzlo, které znali už naši rodiče a prarodiče.

Udržitelná společnost

Stáhněte si přílohu v PDF

HN: Jakým dalším zeleným inovacím se věnujete?

Zabýváme se hodně výzkumem jednomateriálových obalů a také obalových linek. Hodně výzkumů také věnujeme obalům na více použití a biodegradabilním obalům, tedy takovým, které se v přírodě samy rozloží. Ale zrovna s nimi je to velmi komplikované, protože samozřejmě nechceme navodit v lidech pocit, že mohou s čistým svědomím odhazovat odpadky do přírody a myslet si, že se za chvíli samy rozloží. Takhle to totiž nefunguje. Ale zabýváme se i inovacemi potravin jako takových, a to hlavně pro lidi, kteří se sice nechtějí úplně vzdát masa, ale chtějí jej omezit. V Krupce jsme například začali vyrábět veganské hamburgery, které pocházejí pouze z rostlinných složek. Spouštíme prodej rostlinných kuřecích kousků, které mají chuť kuřete, ale jsou rovněž vyrobené z rostlin, především z cizrny. Já osobně mám teď rád nový produkt, veganskou obdobu tuňáka, kterou jsme místo tuna nazvali Vuna. Spolupracujeme také s retailery. Teď například nahrazujeme papírové jednorázové stojany na zboží stojany z recyklovaného plastu, které se dají používat znova a znova.

HN: Zajímají se čeští spotřebitelé o udržitelnost výrobků? Cítíte v tomto smyslu tlak z jejich strany?

Rozhodně ano, především mladí lidé se o udržitelnost zajímají velmi. My teď ovšem řešíme otázku, jak dosáhnout toho, aby se udržitelné výrobky prodávaly za takovou cenu, již si budou moci dovolit i běžní lidé. Často se totiž stává, že veřejnost sice proklamuje, že touží po ekologických řešeních, ale nechce za ně platit víc.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Udržitelná společnost.