Analýza patentů v USA ukazuje, že významně vzrostl podíl těch, které souvisí s automatizací. V roce 1976 se jí týkalo 25 procent patentů, v roce 2014 už to bylo 67 procent. Hodně se proto diskutuje o možných dopadech robotů, softwaru a umělé inteligence – zkráceně automatizace – na náš život. Panují logické obavy, že nám roboti vezmou práci. Je to tak?
Země s vysokou mírou robotizace průmyslu nemají výrazně nižší zaměstnanost v průmyslu: Korea má 3,5krát více robotů na zaměstnance v průmyslu než USA, ale procento pracovní síly zaměstnané v průmyslu je podobné: 20 procent v USA a 24 procent v Jižní Koreji. A země s nejvyšší robotizací netrápí vyšší míra nezaměstnanosti: Jižní Korea 2,5 procenta, Singapur 2,1 procenta, Japonsko 2,5 procenta, Německo 5,5 procenta. Dalo by se říct, že naopak: míra nezaměstnanosti je podezřele nízká.
Detailní analýza patentů a dopadů na trh práce totiž ukazuje, že v oblastech, kde se zvyšuje automatizace, tak se zaměstnanost nejenže nesnižuje, ale dokonce zvyšuje. Dochází totiž k přesunu od takzvaných rutinních pracovních míst ve výrobě k nerutinním postům v sektoru služeb.
Navíc, když se podíváme na demografické trendy, tak automatizace dává smysl. Dokonce i kdyby skutečně práci brala. Pokles pracovní síly, který už probíhá nejen u nás, ale v mnoha zemích, za normálních podmínek znamená riziko nižší ekonomické úrovně. Automatizace tak umožní, aby docházelo ke kompenzaci tohoto poklesu roboty.
Data ukazují, že mnoho zemí to pochopilo: státy, které nejvíce trápí demografický výhled, tedy pokles pracovní síly, dlouhodobě více investují do robotizace a automatizace. Pro někoho překvapivým rekordmanem posledních let je Čína. Ta se během pár let vyšvihla na páté místo na světě v počtu robotů na pracovníka v průmyslu. Na jednoho jich má už o 90 procent více než český průmysl.
Jinými slovy, robotů se bát nemáme. Naopak, měli bychom dělat vše pro to, abychom byli v robotizaci úspěšní. Protože bez nich budeme obtížně zvyšovat produktivitu a naši životní úroveň.
