Vysoká inflace čím dál víc zatěžuje finanční situaci domácností. S rostoucími životními náklady jim zatím pomáhaly nadměrné úspory z dob pandemie. K tlumení dopadu zdražování přispěl i výrazný fiskální stimul, včetně úsporného tarifu. Nicméně i v důsledku konce jeho životnosti v závěru minulého roku se lednová inflace zřejmě přehoupne přes 18 procent. Reálné mzdy se vloni ve třetím čtvrtletí meziročně propadly téměř o 10 procent. Podobnému osudu se samozřejmě nevyhnuly ani zmíněné úspory. Kupní síla vkladů domácností ležících na bankovních účtech spadla až na úrovně před pandemií.
Větší erozi finančních prostředků domácnosti předcházely přesunem do jiných nástrojů, včetně termínovaných vkladů, kde se však vyšší sazby odrážejí se zpožděním. To je ovšem neodradilo od spoření. Ukázala to hrubá míra úspor ve třetím čtvrtletí minulého roku, která zůstala na vysoké úrovni. Výrazně k tomu přispěl více než 13procentní růst disponibilních příjmů, za kterým primárně stály valorizované důchody a vyšší příjmy živnostníků. Nutno ale dodat, že vzhledem k rozložení výdajů dopadá současná inflace větší měrou na nízkopříjmové domácnosti, které navíc mají omezenou možnost substituce.
Zdražení hypoték už dostává domácnosti do potíží. Problémy mají ti, co už před lety jeli „na krev“
Ve srovnání s tím nefinanční podniky dokázaly i přes raketový nárůst cen vstupů vylepšit hrubé provozní marže. Díky substituci korunových a eurových půjček i poptávka po úvěrech zůstává solidní. Úrokové náklady v poměru k provoznímu přebytku podniků vzrostly. Nicméně když vezmeme v potaz úrokové příjmy z bankovních vkladů – jejichž objem od roku 2020 převyšuje objem úvěrů a které jsou z podstaty úročeny vyšší sazbou než u domácností –, tak čisté úrokové zatížení podniků nijak dramaticky nevzrostlo. Mezitím podíl mzdových nákladů firem klesá. Solidní postavení firem by tak mohlo nechávat prostor pro silnější mzdový růst v letošním roce, který by byl vzpruhou pro pracující a šetřící domácnosti. Ty totiž zatím nesou neúměrnou část inflačního břemena.
