Kladenská demokratická škola. Děti se učí, co právě chtějí, a vysvědčení si píší sami

Uprostřed místnosti sedí na zemi v kruhu asi patnáct lidí. Jsou to žáci různého věku, od sedmiletých až po dvacetileté, mezi nimi jejich kantoři. Posílají si růžový míček, který určuje, kdo má právě slovo. Nikdo se nepřekřikuje, nikdo se nehádá, je zřejmé, že všichni dobře znají pravidla diskuse. Svůj souhlas například dávají najevo třepotáním dlaněmi, aby řečníka nerušili. Jedná se o takzvaný řešící kruh, kterým tady, ve Svobodné demokratické škole Donum Felix v Kladně, začíná před devátou ráno program. Probírají se tu běžné provozní věci, například jestli se smí či nesmí uvnitř budovy kopat míčem. O každém rozhodnutí se tu hlasuje sociokraticky, tedy projde jen to, u čeho není někdo zásadně proti. Hlas sedmiletého žáka má přitom stejnou váhu jako hlas ředitele školy.

„Potřebuje někdo poslat druhé názorové kolečko?“ ptá se devatenáctiletá Valerie, která je dnes moderátorkou diskuse, a dívá se po kolezích, zda si chtějí vzít míček do ruky a před hlasováním ještě něco sdělit ostatním. „Každý žák také může navrhnout téma, o kterém se bude v příštím kruhu rozhodovat, a tím upravit pravidla,“ říká Vladimír Dobeš, spoluzakladatel této školy, která byla otevřena v roce 2015 jako soukromá základní škola a od roku 2020 už je i střední školou s maturitou.

Investice do vzdělání

Zásady, kterých se drží země s nejlepším vzděláváním na světě

31. 1. 2023 ▪ 9 min. čtení

Co si žák najde sám, to si zapamatuje lépe

Donum Felix vznikla jako alternativa ke klasickému vzdělávacímu systému a zdejší výuka se na první pohled liší. Není tu žádné zvonění a přestávku si žáci mohou udělat, kdy chtějí. Nikdo nemá povinnou účast na konkrétní hodině. Rozpis nabídek výuky tu sice visí, ale žáci se mohou a nemusí dostavit. „Je tu tedy i prostor na jakoukoli spontánní činnost,“ říká ředitel školy Jiří Bartoš. Děti napříč ročníky se vzdělávají společně a také navzájem. Hodnotí se tu slovně, středoškoláci si dokonce vysvědčení píší sami.

„Člověk se nejefektivněji učí to, co ho zajímá, tedy na co je zralý. Při klasické povinné výuce, kdy učitel přednáší něco, co v tu chvíli nedává dítěti smysl, stejně půlku informací nevnímá nebo je hned zapomene. Když se ale po něčem pídí samo, pak si to skutečně osvojí a udrží v paměti,“ vysvětluje filozofii této školy Dobeš.

A ekonomka školy Veronika Holotová hned dává konkrétní příklad. „My jsme se například na základce půl roku učili vzory pro skloňování podstatných jmen a já vůbec netušila, proč se mám učit nějaké město, moře, kuře… Tady za námi děti přijdou a zeptají se: Jaké i/y se píše na konci tohoto slova? A my jim řekneme: K tomu vám pomůžou vzory. A děti se je naučí rády a mnohem rychleji, protože vědí, k čemu jim jsou. Jdeme na to z druhé strany, učí se to, co zrovna potřebují,“ přibližuje Holotová.

V této škole tedy klidně žáci sedí v křesle a koukají do mobilu, člověk může jen odhadovat, jestli sledují film, nebo se online učí jazyk. Je tu dokonce místnost, kde si mohou zdřímnout či jen tak relaxovat, kdykoliv si zahrát na elektrické piano, cvičit či jezdit na skateboardu. Menší děti tu mají několik heren, kde si mohou hrát nebo se připojit k probíhající nabídce aktivit. Jediné, co se tu hlídá, je fyzická přítomnost ve škole a eviduje se také, co který žák dělal.

Děti jsou tak rozprostřeny v malých počtech všude po budově, dvě malé holčičky se s lektorkou učí angličtinu, čtvrťák a páťák spolu v IT učebně vytvářejí modely pro 3D tisk či hrají rozvíjející hry, v další místnosti zase žáci vystřihují něco z papíru. Člověka napadá otázka: A co když se chce někdo prostě celý den flákat a neučit se nic?

„To dlouhodobě žádný mladý člověk nevydrží. Děti jsou zvídavé, přirozeně v sobě mají touhu rozvíjet se. A například svobodnou hrou se učí důležité kompetence, přiměřeně ke svému vývoji,“ vysvětluje Dobeš. Dodává, že děti jsou víc kompetentní, než se běžně předpokládá. „Jsou schopny sebeřízení i spoluřízení školy,“ míní Dobeš.

Ředitel Bartoš doplňuje, že v porovnání se svou zkušeností z jiných škol tady nikdy neřešil problém s alkoholem nebo drogami. Pokud mezi sebou mají děti konflikt nebo cítí újmu, mohou záležitost nadnést na mediačním týmu, kde daný problém skupina rozebere a všichni společně dojdou k řešení. To funguje jako prevence šikany.

Studentka: Chci být respektována

Na chodbě míjíme dvojici dívek, povídají si u notebooku. V grafickém programu společně vytvářejí pozvánku na maturitní ples. Je to deváťačka Anežka a středoškolačka Viola. Anežka sem letos přestoupila z klasické základní školy. „Cítím se tu uvolněně, je tu pro mě inspirativní prostředí. Na předchozí škole jsem musela dělat spoustu věcí, které mě zatěžovaly a stresovaly. Měli jsme třeba spoustu domácích úkolů, ty jsou tady dobrovolné. Známkovali nás tam z věcí, o kterých jsem věděla, že je nebudu v životě potřebovat. Vím třeba, že nebudu špičkový matematik,“ říká Anežka, která by chtěla na Donum Felix pokračovat i na střední a jednou se chce stát pedagožkou. Říká, že o flákání se tu nedá mluvit. „Je to na nás, ale člověk si stejně dříve nebo později uvědomí, že nedělat nic je nuda. Že pak je ten den k ničemu a lepší je pracovat si na svých věcech,“ zamýšlí se.

Její kamarádka Viola nastoupila na zdejší střední z jiné základní školy. Cítí se jako silná osobnost a chce, aby se k ní lidé chovali s respektem. Na předchozí škole se bála projevit v přítomnosti autorit, což se nyní změnilo. Jednou by chtěla založit azylový dům nebo školu v Africe.

Oproti tomu třináctiletého Alexe potkáváme na hodině matematiky, kde se učitel věnuje dvěma chlapcům individuálně. „Chci být letec, a tak se soustřeďuji právě na matematiku a angličtinu, protože ty budu nejvíc potřebovat, na rozdíl od češtiny. Navíc matika mě hodně baví,“ říká cílevědomě Alex, který se už byl podívat na své vysněné střední škole.

Investice do vzdělání

Stáhněte si přílohu v PDF

Státní maturitu složili všichni studenti

Česká školní inspekce Donum Felix několikrát hodnotila, v poslední zprávě z roku 2021, kterou mají HN k dispozici, nevytkla nic zásadního. Doporučila ještě zefektivnit sebehodnocení žáků včetně vysvědčení napsaného studenty. „Inspekci se myslím líbilo, jakým způsobem naplňujeme vzdělávání zaměřené na kompetence,“ říká Dobeš.

Z Donum Felix studenti míří jak na gymnázia, tak na střední odborná učiliště i na střední umělecké školy, poměr je vyrovnaný. A první maturanti odtud loni odešli na vysoké školy, například na Českou zemědělskou univerzitu či na Fakultu humanitních studií a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Státní maturitu zde loni složili všichni středoškoláci, jako volitelný předmět měli všichni angličtinu. „Počítám s tím, že na přijímačky na vysokou školu se budu muset spoustu věcí sama nadrtit. Ale to bych musela, i kdybych šla z klasické střední školy,“ říká Valerie, kterou letos rovněž čeká státní maturita.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do vzdělání.