Nic lepšího než krávu nikdy nikdo nevymyslel, říká majitelka Zlaté farmy ve Štětovicích Zlata Ronzová Mádrová. Ohrazuje se tak proti tvrzení, že krávy svou produkcí metanu konkurují v ničení přírody těžkému průmyslu. Farmářka naopak zdůrazňuje, že hovězí dobytek dodává půdě organiku, živí se pícninami a díky tomu zajišťuje zázemí dalším živočichům. Na své farmě na Prostějovsku chová Ronzová Mádrová také prasata, ovce, koně, drůbež, králíky, osla a lamu, kromě produkce mléčných výrobků se totiž zaměřuje na agroturistiku. V roce 2022 vyhrála národní kolo soutěže Mladý farmář, kterou každoročně vyhlašuje Evropský parlament.

Je zemědělství in?

Na jednu stranu ano, vidím to třeba na sociálních sítích, kde se spousta mladých lidí o zemědělství baví a je to pro ně atraktivní obor. Pak si ale uvědomím, že to většinou nejsou mladí lidé obecně, ale děti zemědělců, které z toho prostředí pocházejí, dostaly třeba od rodičů pole a teď na něm hospodaří. I já mám nějakou zemědělskou minulost, protože moji prarodiče z obou dvou stran byli zemědělci. Děda z otcovy strany byl takový ten klasický družstevník, se vším, co k tomu patřilo. Druhý děda nás zase vedl k soukromému hospodářství, jak se to dříve dělávalo. Díky tomu jsem měla ve své rodině obojí: přesvědčeného komunistu i zaryté soukromníky.

Co vás tedy přimělo pustit se do farmaření?

U mě to byla taková z nouze ctnost. Někdy říkám, že celý můj život je plán B. Po škole jsem nastoupila do zemědělského družstva jako zootechnik, ale už tehdy jsem pochopila, jak důležité je otevřít farmu veřejnosti. Měla jsem tam volnější ruku, protože jsem byla vnučka bývalého předsedy, a tak jsem při práci pořádala různé akce pro školy a školky, provázeli jsme návštěvníky naším družstvem a seznamovali je s tím, jak to v zemědělství chodí. Uvědomila jsem si, jak je důležité k lidem promlouvat a dát jim prostor, aby si farmu prohlédli.

Na osvětu se zaměřujete i dnes, kdy hospodaříte na své vlastní farmě. Setkáváte se s předsudky?

Nechceme tady vytvářet pro návštěvníky iluzi, že kráva má vždy nastláno, zvířata jsou stále zdravá, kvítka zalitá a všude je zameteno. Je to jako doma: když k vám přijde ohlášená návštěva, máte uklizeno a napečeno. Ale v běžném provozu to tak není a v zemědělství už vůbec ne. Zemědělství je život. My jsme otevřená farma a „návštěvu“ tu máme 365 dní v roce. Takže nemůžeme být stále nachystaní a oni se zase nemohou divit, že kráva má pod sebou hnůj. Hlavně mi ale jde o to, aby návštěvníci pochopili, jak živočišná výroba funguje. Lidé rádi nakupují nejlevnější mléko v obchodě. Když ale dorazí na farmu a uvědomí si, že za tím je taky traktor, nafta, lidská práce, pojistka, odvody… tak pochopí, že litr mléka nemůže stát patnáct korun. Dokud je na tu farmu nepřivedete, tak jim tohle nedojde.

To je ten důvod, proč máte všude na farmě informační cedule a popisky?

Ano. Protože samozřejmě nejsme schopní každého návštěvníka osobně provádět a vše mu vysvětlovat, mohou k nám lidé kdykoli přijet na farmu a prohlédnout si ji za provozu. Překvapuje mě, jak je zajímá třeba senáž. Ta se asi čtyřikrát do roka naskladňuje celý den traktorem a lidé z toho mají show, jezdí se sem na to dívat. Stejně tak dojení. Pořídili jsme si dojicího robota, ke kterému je volný přístup a kdokoli tam může přijít a podívat se, jak dojení probíhá.

Nemáte strach pouštět nepovolané lidi ke zvířatům a ke strojům?

Strach máme. Řešili jsme to dlouhodobě a jsme na nejvyšších pojistkách, které můžeme mít. Když začala propagace „demonstračních farem“, všichni nám doporučovali, abychom otevřeli naši farmu veřejnosti, ale nikdo neřešil, jak zabezpečit pohyb neproškolených osob v areálu. S tím jsme stále jednou nohou v kriminále.

Jaké další problémy vám dělají starosti?

Trápí nás nedostatek kvalifikovaného personálu, protože nemůžeme konkurovat velkým firmám, které svým zaměstnancům nabízejí třinácté platy, supermzdy a podobné benefity. Ještě větším problémem jsou pak rostoucí náklady. I našim lidem se samozřejmě zvyšují ceny energií a my jim musíme přidat, aby to doma zvládli a aby to ustáli také psychicky. I to je důležitý faktor.

Dokáže se vaše farma uživit z vlastních výnosů?

Nedokáže. Ale to jsme věděli, že to ze začátku nebude vycházet. Samozřejmě hospodaříme za účelem zisku, ale neočekávali jsme, že to bude vydělávat. Doteď platíme jen zaměstnance, sami žádnou výplatu nemáme. Využíváme dotace z Programu rozvoje venkova a řadu dalších, tomu se věnujeme intenzivně, protože bez toho to nejde.

Je to ale začarovaný kruh. Všichni vědí, že jako zemědělci berete dotace, a myslí si, že vaše produkty budou díky tomu levnější. Zatímco s těmi dotacemi se na vás naopak nabalí hromada dalších zbytečných povinností. Je to velká byrokratická zátěž, kdy neustále něco někde hlásíte a ty portály nejsou navzájem propojené. Zemědělci jsou nesmírně inovativní a úžasní lidé, většina z nich by dokázala fantastické věci pro okolí, pro obec, ale tohle je strašně brzdí a demotivuje. Navíc jim to snižuje sebevědomí. Co si budeme povídat, i farmáři chtějí být hrdí na svou práci a závislost na dotacích jim k tomu rozhodně nepomáhá. Jako farmář vlastně žijete s tím, že pořád někoho jiného potřebujete k tomu, abyste mohli dělat to, co umíte a co společnost potřebuje.

Těmi fantastickými věcmi pro okolí myslíte pozitivní změny ve prospěch krajiny?

Rozhodně! Zemědělci k tomu mají úžasné prostředky. Já sama jsem se původně rozhodovala, jestli se věnovat farmaření, nebo ekologii. Byla jsem už přijatá ke studiu ochrany životního prostředí na univerzitě v Olomouci, ale pak jsem si řekla, že chci chovat zvířata a udržovat krajinu přes zemědělství.

Nelitovala jste někdy toho rozhodnutí?

Ne. Protože teď mám k tomu daleko větší možnosti. Kdyby měli zemědělci víc příležitostí realizovat se v péči o krajinu, tak by to doopravdy i bez nějakých dotací fungovalo lépe. Většina zemědělců přírodě neškodí. Ale na druhou stranu chápu, kam nás zemědělská politika chce vést. Například to snižování plochy pro jednu plodinu není pro farmáře moc výhodné, všichni mají velké traktory a tohle je zdržuje, ale je to správná věc, takže je třeba plodiny rozdělovat. Protože nejsme poslední, kdo tu na té půdě bude hospodařit.

Jak se mění zájem lidí o farmářské produkty při dnešním růstu cen potravin?

Ze začátku covidu lidé dbali na kvalitu jídla. Snažili se ušetřit na kultuře, zrušili třeba dovolenou, ale chtěli si kupovat kvalitní jídlo a podpořit lokální zemědělce. Řešili i to, že nechtějí chodit do velkých supermarketů. Potom ale zjistili, že vlastně v Tescu o život nepřijdou, možná taky už neměli tolik peněz a začali šetřit na odloženou dovolenou. Takže se vrátili k levnějším jogurtům z velkých mlékáren. A teď je to na nás, abychom to ustáli a obhájili kvalitu našich výrobků. Ten tlak bude pořád vyšší a myslím si, že někteří farmáři to nezvládnou.

Nová generace v zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Je pro vaše zákazníky důležitější koupit si kvalitní produkty, nebo podpořit lokálního farmáře?

Obojí. U některých vidíme, že k nám jedou za zážitkem a spíš jim jde o to, aby se i krávy měly dobře. Ti si u nás koupí nějaké doprovodné produkty v obchůdku, třeba zákusek a kávu. Jiní zákazníci zase přijedou vyloženě nakoupit naše výrobky.

Myslíte si, že je to zajímavé povolání pro mladé lidi?

Určitě je zajímavé už tím, že není stereotypní. Nikdy nevíte, co bude, a neustále vás to nutí přemýšlet, jak dělat věci jinak a lépe. A taky se pořád vzděláváte, a to i jedni od druhých, což je v zemědělství hrozně užitečné. Když přijdete někam do provozu, tak zemědělci se s vámi rádi pobaví a vysvětlí vám, jak a proč co dělají. Jako mladá žena mám v tomto asi výhodu, že když přijdu za staršími chlapy s prosbou o radu, tak se rádi se mnou o své zkušenosti podělí. Proto mě mrzí, že teď není moc mladých lidí v zemědělství. Úplně nám uniká současná generace, která ví, umí, zná, má hromadu toho, co předat… a nemá komu.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nová generace v zemědělství.