Dovolená v tuzemsku, či v zahraničí? Z řady důvodů, proč dát přednost tuzemsku, se jeden vytrácí: cena. Česko přestalo být levnou zemí. Zdejší cenová hladina je podle OECD už vyšší nejen proti „východním“ zemím, ale taky vůči Slovinsku, Řecku či Portugalsku. Krok jsme skoro srovnali se Španělskem, zatímco vůči stále dražší Itálii zbyl odstup jen pětiprocentní.
Bez znalosti širších souvislostí se můžeme z takového vývoje radovat. Konvergence cenových relací Česka k vyspělé Evropě nám přece během uplynulých třiceti let přišla mnohdy nepřiměřeně pomalá. Co je na ní tedy špatně?
Zaprvé, její poslední fáze proběhla příliš rychle. Ještě před čtyřmi roky jsme potřebovali v Německu ekvivalent 146 korun k tomu, co by nás v tuzemsku stálo stovku. Letos v únoru jsme si vystačili se 111 korunami. V různé míře nám za uvedené období relativně zlevnil pobyt prakticky ve všech zemích OECD, evropských i mimoevropských. Zkušenost s ekonomickými procesy říká, že rychlá změna bývá následována korekcí v opačném směru.
Zadruhé, cenové dohánění vyspělé Evropy nebylo podloženo konvergencí v reálné ekonomice. Ve vývoji HDP patřilo Česko za období 2019–2022 bezpečně do horší poloviny Evropy a dohánělo jen země s nejslabším výkonem jako Británii či Španělsko.
Čím jsme si zasloužili tak rychlý vzestup v relativní cenové hladině? Technicky se o něj podělila naše inflace, téměř nejvyšší z celé Evropy, s nominálním posilováním koruny. Posilování měny obecně nesvědčí konkurenceschopnosti země, což svádí k domněnce, že právě tento faktor mohl zbrzdit naši reálnou konvergenci. Tak to ale patrně není. Koruna výrazněji posiluje teprve od loňského listopadu, zatímco pro zaostávání české ekonomiky lze najít řadu jiných důvodů – korekci dřívějšího nadměrného růstu reálných mezd, pomalý návrat turistů do Prahy či dvojnásobný dopad omezení exportu do Ruska oproti průměru EU. Silná koruna se jako negativní faktor v české ekonomice teprve zabydluje. Pro ekonomické dohánění Evropy to rozhodně není dobrá zpráva.
