Jako přešívat starý kabát. Osobitost domu zůstala, jen je moderní

Anglický dvojdomek vznikal v kopcích nedaleko Smíchova během 20. let minulého století, kdy v architektuře udávaly trend geometricky čisté stavby po vzoru Adolfa Loose nebo Le Corbusiera. Době navzdory v sobě ale tento prvorepublikový dům neodráží přísné linie a střídmost, připomíná spíše zástavbu zahradního města na pražské Ořechovce, kde se ve stejné době uplatňovaly principy britského hnutí Arts and Crafts.

Tehdejší architektonické obci, která odmítala vše, co nostalgicky hledělo k historii a patosu, byly takové domy pro smích a očekávala, že časem budou muset ustoupit modernistické zástavbě. To se ale nestalo. Částečně i díky majitelům, kteří si nemovitosti předávali z generace na generaci, se z těchto typizovaných domků stalo atraktivní bydlení na luxusní adrese.

Původní majitelé se rodinného domu v Praze 5 zbavovali s těžkým srdcem. Při prodeji dokonce uspořádali malé výběrové řízení. Chtěli si být jistí, že je nahradí někdo s podobně silným vztahem k místu a nedojde tak k demolici domu, který dnes z výše popsaných důvodů nemá vyšší památkovou hodnotu. Majitele nakonec oslovila rodina s malými dětmi, která si cenila genia loci a zároveň měla jasno v tom, jak domu vdechnout nový život.

Trochu Anglie, trochu Japonska

Nemovitost nebyla v nejlepším stavu. Od svého vzniku byla vyspravována jen různými záplatami a časem posbírala některé výdobytky doby, jako bylo ústřední topení, elektřina, nová koupelna nebo toaleta. Majitele čekala kompletní rekonstrukce, která měla sjednotit interiér a přizpůsobit ho modernímu stylu bydlení.

„Chtěli jsme pohodlnou a funkční domácnost, kde budou vítáni naši přátelé a přátelé našich dětí. Zároveň jsme si přáli, aby byl interiér krásný, tak trochu anglický a tak trochu japonský, protože Anglii a Japonsko máme rádi a líbí se nám tamní styl bydlení,“ popisuje investorka, kterou z důvodu zachování soukromí ponecháme v anonymitě.

Inspirace zahraničím vnukla majitelce také představu o barevných prvcích, které domu vtisknou charakter a odliší ho od sterilních minimalistických interiérů. „Věděla jsem ale, že když budu řešit design domácnosti sama, pravděpodobně to skončí explozí barev a všeho krásného s rizikem rychlého okoukání,“ přiznává.

S manželem se proto shodla, že s rekonstrukcí osloví studio No Architects. Práce umělkyně Daniely Baráčkové a architekta Jakuba Filipa Nováka odpovídala jejím představám o bydlení 21. století a oslovil ji i jejich cit pro kombinace barev a nábytku na míru. Studio ale majitelku napoprvé málem odmítlo.

„Chtěli jsme pomoct, ale neměli jsme kapacitu. Navíc jsme pochybovali o tom, zda se potkávají naše představy o správném postupu projekčních a stavebních prací, bez nichž nejde doručit dobrý výsledek. Majitelka se ale nedala odradit a trvala na tom, že chce bydlet v našem návrhu. Ve chvíli, kdy si od nás nechala poradit řádný postup a byla i ochotna si na naši soustředěnou práci chvilku počkat, vyhověli jsme jí a na spolupráci kývli,“ popisuje architekt Jakub Filip Novák.

Anglický dvojdomek

Dalších 19
fotografií

Zedník se návrhu nechtěl držet. Přesvědčila ho až ocenění

Studio No Architects popisuje původní podobu interiéru jako místo, které nepřipomínalo bydlení na nóbl adrese. „Přestože původní majitelé svůj dům milovali, jejich silný vztah se jednoduše neodrážel ve stavu nemovitosti, interiér neodpovídal současným standardům bydlení. Naštěstí naši klienti v domě viděli ukryt stejný potenciál jako my, a tak jsme ho společně mohli rozvinout,“ říká jeden z autorů návrhu.

Trojice začala tím, že v domě navrhla odstranit všechny stropy i nenosné příčky a do původního půdorysu včlenila boční přístavbu s koupelnou, dvěma pokoji a fasádou v původním historizujícím stylu. Předem se tak vyvarovala modernějším vstupům, které by časem mohly zevšednět a nevhodně zestárnout.

„Ačkoli to byla kompletní rekonstrukce, přímo jsme s domem ani zahradou nesoupeřili. Podobně jako starý kabát jsme ho vyčistili, přešili a sjednotili nesouměrné záplaty. Upravili jsme jeho střih na míru, dali novou podšívku, místo knoflíků přidali zip a celý ho prodloužili. Stále je ve skříni – v ulici – jasně poznat, jaký kabát – dům – to je. Jen v něm najednou není zima a skvěle se nosí,“ vysvětluje Novák.

Přestože dům není vnitřně zateplený, je po rekonstrukci hospodárnější a využívá nové technologie. O teplou vodu a topení se stará tiché tepelné čerpadlo, které odebírá energii z venkovního vzduchu. V přízemí je podlahové vytápění, v suterénu a patře jsou topná tělesa. Dům také hospodaří se zachytávanou dešťovou vodou a má sofistikovanou elektroinstalaci, která zajišťuje bezpečnost i uživatelský komfort.

Architekti při rekonstrukci dohlíželi na to, aby stavební firma a řemeslníci dostáli detailům v návrhu, což Novák obecně vnímá jako kritický moment projektu. „Je absurdní, že někdy zedníka nebo třeba topenáře přesvědčíme jen tím, že máme mezinárodní ceny za architekturu, tak ať nám důvěřuje, když mu říkáme, že to má udělat jinak, než to má u sebe doma – tedy podle projektu. Pak chce najednou taky dostat cenu. Člověk by přitom čekal, že mnozí uslyší spíš na to, že jim to nikdo nezaplatí, když to budou dělat jinak, než je ve smlouvě,“ říká.

Sladění požadavků ve funkční celek

Dům si sice zvenčí zachoval svůj původní ráz, historických prvků v interiéru ale bylo jen velmi málo. „Nejen že se nic nedochovalo, nic zvláštního tam nikdy ani nebylo, krom kazetových dveří a schodů. Byl to dobový development. Historizující prvky se odehrávaly jen v původním exteriéru, a to také s klasickou podnikatelskou rozvahou, jak za málo materiálu udělat hodně muziky,“ popisuje architekt.

Autorská trojice se nicméně vrátila k prvorepublikovému členění oken, nechala vyniknout poctivé schody a v patře zrenovovat původní parkety. V dalších krocích vycházela z požadavků majitelů na vyváženost barev, čistý, jednoduchý design i inspiraci Japonskem a Velkou Británií. „Výhodou bylo, že klienti měli svou osobnost a charakter, který se dal do interiéru propsat. Měli vstupní představu, nebáli se o ní diskutovat a věděli, z čeho budou mít radost. Když víte, z čeho se klient raduje, lépe se vám pracuje, než když sám neví, nebo se dokonce neumí z architektury radovat vůbec,“ myslí si Novák.

Uvnitř domu se vyjímá nábytek na míru a poctivé materiály. Studio do návrhu zakomponovalo také dřevěné obložení, které oživuje bílé stěny a zároveň zakrývá technologie a infrastrukturu. „Je to i ekonomické rozhodnutí,“ říká Novák, „protože každý metr čtvereční obytné plochy v Praze je drahý, a tak je žádoucí ho rozumně využít. Obložení na stěnách vnímáme jako prvek spojující architekturu, stavebnictví a technologie.“

Některé truhlářské prvky jsou v pastelových barvách, což interiéru dodává osobitý charakter. Horní patro a schodiště jsou v odstínu hráškově zelené, v přízemí je kachní modř. Na Anglii odkazují odhalené radiátory a truhlářské prvky na míru, včetně třeba kuchyně. Japonsko se odráží ve tvarosloví některých kusů nábytku, jako jsou lavice ve společenském prostoru nebo nástěnná komoda pod televizí. „Na úvodním setkání s architekty jsme dokonce rozvíjeli myšlenku, že bychom v nové ložnici spali na tradičním japonském tatami. Nakonec jsme ale zůstali u méně radikálních řešení,“ vzpomíná majitelka.

Do herny pokorně na kolenou

Dispozice o celkové velikosti 175 metrů čtverečních studio řešilo podle současných standardů. Jádrem domu je otevřený obývací pokoj s krbem a jídelnou. „Krb je naše nejoblíbenější místo. Nepřestává nás těšit dívat se do ohně a vnímat jeho teplo. Když si člověk v zimě sedne na přilehlou lavici a opře se o jeho vyhřátou stěnu zády, je to pocit k nezaplacení,“ říká majitelka.

Na společenský prostor navazuje kuchyň se vstupem do zahrady. Tady je ráj otce rodiny. „Manžel je gurmán a vynikající kuchař, jeho požadavky tedy směřovaly zejména ke kuchyni. Jeho nejoblíbenějším kouskem vybavení je japonský gril teppanyaki. Jídla, která na něm připraví, rozradostní každou návštěvu,“ chválí si investorka. Díky nové přístavbě se do přízemí vešla také toaleta a spíž, kde se dnes ukrývají zásoby jídla i velká lednice.

V suterénu je domácí fitness, v prvním patře jsou ložnice, koupelna a šatny. „Pokaždé nás potěší pohled na schody – směrem do sklepa na spodní straně kamenné a očištěné, směrem do patra obložené dřevem. Místo, které bylo dřív předělem mezi dvěma patry a bylo zabezpečené nepěknou mříží, dnes svádí k pohlazení zaobleného zeleného madla,“ popisuje obyvatelka domu.

Ti nejmenší mají v patře svou vlastní hernu s malými dveřmi. Dospělí jimi mohou vstoupit jen pokorně na kolenou. Na dřevěném, zelenkavém obložení se opakují vyřezávané detaily, které odkazují na strmé střechy anglických domků.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

Náklady a celková spokojenost

Náklady na rekonstrukci studio nechtělo specifikovat, podle Nováka ale odpovídají průměrným cenám za rekonstrukci domu podobného rozsahu. „Stavba ani interiér nejsou exkluzivní, jen jim byla věnována pozorná a intelektuální péče v podobě pečlivých projekčních prací a jejich zhotovení proběhlo pod přísným dozorem,“ říká Novák.

Majitelé si připlatili hlavně za nábytek na míru a truhlářské práce, které jsou však podle architekta ospravedlnitelné vzhledem k současným cenám bydlení za metr čtvereční. „Když v padesátimetrovém bytě necháte ladem či neprakticky využitelných deset procent prostoru, tedy třeba pět metrů čtverečních, zahodíte hodně přes půl milionu korun. Je to pak skutečně levnější bydlení?“ ptá se.

Investice do celkové rekonstrukce se podle rodiny vyplatila. Z výsledku práce je stejně nadšená jako první den. „Není tomu co vytknout, vše je promyšleno, vše je smysluplné, nic nikde ‚nedrhne‘. A co je hlavní, genia loci celého okolí se, věříme, podařilo při pohledu na dům zvenčí zachovat. Což byl nakonec také náš důležitý požadavek,“ dodává majitelka.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.