Starý dům nemusí být energetická pohroma. Stačí vědět, kam sáhnout

Když se mladí manželé Lukáš s Olgou (kvůli soukromí si nepřejí zveřejnit příjmení) chtěli odstěhovat z nájemního bytu na pražském sídlišti, vysnili si bydlení za městem. Jenže s omezeným rozpočtem věděli, že stavba nového domu prakticky nepřichází v úvahu. Nakonec jim padl do oka klasický rodinný domek z roku 1938, který byl k mání za 2,8 milionu korun, navíc pět minut chůze od nádraží, které jim zaručovalo rychlé spojení do hlavního města. „Jistě, je to už sedm let. Dnes by byla cena výrazně vyšší. Nicméně i v té době šlo o velmi nízkou nabídku, za kterou bychom možná pořídili pozemek a třeba základy novostavby. A tak jsme do toho šli, přičemž jsme si z hypotéky nechali ještě 800 tisíc korun na následnou rekonstrukci,“ popisuje začátky Lukáš.

Kamarádi se prý Lukáše s Olgou po letech rekonstrukce často ptají, jestli už mají hotovo. A ti vždy odpoví, že ne. Proto jsme na obhlídku jejich domu pozvali experty na energetiku a stavebnictví, aby pečlivě stavbu prošli a navrhli, jakým směrem se mají manželé vydat dál. A zda už při první rekonstrukci, kterou dělali postupně a někdy i svépomocí, nevznikly nějaké chyby.

Sklep je základ

Začíná se samozřejmě odspodu, a tak nás Lukáš zve do rozšířeného sklepa domu, kde má kromě dílny i kotelnu. Plynový kotel manželé pořídili hned po koupi domu nový, je kondenzační s odkouřením do boku. Slouží k topení i ohřevu vody. „Dřív jsme platili 30 tisíc korun ročně, nyní po zdražení energií jsme na dvojnásobku,“ říká Lukáš. Podle Michala Čejky, energetického konzultanta Centra pasivního domu, je na tom Lukáš ještě docela dobře: „Znám případy, kdy se cena za vytápění zvedla i na čtyřnásobek. Pak ale při prohlídce zjistím, že si lidé vytápí suterén, dílnu, prádelnu a tak jen spodní část domu dělá 30 procent celkové spotřeby.“

To u Lukáše a Olgy neplatí. Je tu sice dílna s topením, to ale Lukáš pouští jen nárazově. Podle Čejky by však bylo lepší, kdyby si místo toho zařídil nad pracovní stůl jednoduchý závěsný ohřívač, který by zapnul jen tehdy, když v dílně opravdu je. A Čejka by zlepšil izolaci sklepa, která je částečně řešena pouze standardním polystyrenem. „Místo toho bych sem dal šedý polystyren. Je sice o 10 procent dražší než ten obyčejný, má ale o 30 procent lepší vlastnosti. Díky tomu také může být tenčí, ušetříte několik centimetrů a budete mít vyšší strop,“ dodává expert.

Velkou pozornost by věnoval také izolaci samotných trubek. V případě tohoto domu to zásadní problém není, jen rozvody v okolí kotle a hlavně odhalená kolena by zasloužily zabalit. „Když na to sáhnu, cítím samozřejmě teplou vodu. Správně by měly být trubky zabaleny ve čtyřech centimetrech izolace, což ve vašem případě budou minimální náklady. Ono se to nezdá, ale i taková drobnost se pozitivně promítne na účinnosti zdroje,“ vysvětluje Čejka.

Při svých prohlídkách v jiných domech často ve sklepě nachází odhalená potrubí vody nebo topení. Voda se pak cestou ochladí a kotel musí běžet na vyšší výkon, aby bylo v domě příjemně. Argument, že se tím ohřívá sklep nebo podlaha, je přitom podle něj lichý. To se dá vždy a mnohem levněji řešit právě izolací sklepních prostor.

Lukáš ukazuje ještě jednu místnost ve sklepě, kde má problém s plísní. Co s ní? „Odvětrávat, ale vidím, že to tady nejde,“ rozhlíží se Čejka a nenachází typické okénko do sklepa. „Další možností je dům obkopat, to je ale finančně nepřiměřené. Spíš bych se v tomto případě s výskytem plísně smířil a bral sklep jako skladovací prostor. Jen tady určitě necvičte a nedávejte sem saunu. V prvním případě by to nebylo zdravé, v tom druhém by se ještě zvýšila vlhkost,“ podotýká Čejka.

Udržitelnost bydlení

Dalších 5
fotografií

Svoboda nevětrat

To už ale stoupáme po příkrém schodišti do přízemí, kde mají Lukáš s Olgou obývací pokoj spojený s kuchyní, chodbu, toaletu a spižírnu. Je patrné, že velkou část z 800 tisíc korun na rekonstrukci investovali do vnitřních prostor a vybavení, což potvrzuje i majitel domu. „Je vidět, proč je dobré si před rekonstrukcí přizvat specialistu,“ říká Petr Holub, ředitel a zakladatel společnosti Budovy21, když si zouvá boty a v ponožkách si stoupá na poměrně studenou podlahu. „Dům je velmi složitý systém a je potřeba promyslet všechny společné vazby. Člověk může být šikovný, ale nemusí už dům vidět v souvislostech. To bohužel platí i pro profesionály, kteří to často dělají tak, jak se to naučili před 20 nebo 30 lety a pak už neprochází žádným vývojem,“ dodává, když si prohlíží topení umístěné v zádveří. To by podle něj v řadě jiných domů nedávalo smysl, protože jde o prostor, kde lidé tráví minimum času a ještě ke všemu zádveří mívá často ze tří stran zeď společnou s vnějškem. V tomto případě je ale topení pochopitelné – je tu poněkud neprakticky umístěná toaleta.

V obývacím pokoji s dřevěnou podlahou stojí krbová kamna, za která dostává Lukáš pochvalu. Jsou totiž vybavena tepelným výměníkem, který je napojený na topení. Pokud si tedy manželé v „krbovkách“ zatopí, vyhřívají tím celý dům stejně, jako kdyby běžel kotel. „Tak tady vidím ten důvod, proč máte pořád ještě relativně rozumné zálohy,“ usmívá se Čejka. „Je to tak,“ přikyvuje Lukáš s tím, že v roce 2020 topili kamny spíš pro radost a spotřebovali plynu 27 MWh. O rok později už topili víc, čímž spotřeba klesla na 21 MWh. Během aktuální zimy už ale kamny topí téměř neustále a čekají ještě další snížení spotřeby. Dřevo je pro ně navíc minimální položka, mají totiž kamaráda, který vlastní les.

Přesto mají v obývacím pokoji jednu nepříjemnost, kterou Lukáš odhalí ve chvíli, kdy od zdi odsune masivní skříň. Další plíseň. Sice prostor pod podlahou odkopali, izolovali a zalili betonem, nicméně plíseň se tvoří dál. „Jde o kombinaci dvou faktorů, tedy vysoké vlhkosti a nízké povrchové teploty. Kondenzuje tu vzdušná vlhkost, necirkuluje vzduch, a navíc jde o vnější stěnu. Laickým řešením by byl odporový topný drát, to ale není energeticky šetrné. Odvlhčovač zase bude hlučný. Spíš bych tohle místo nezakrýval nábytkem a také pak vsadil na celkové zateplení, ke kterému se ještě dostaneme venku,“ poznamenává Čejka.

I do starého domu se ale nabízí ještě jedno řešení. „Jde o systém řízeného větrání, který se stará o cirkulaci vzduchu sám pomocí řídící jednotky, čidel a klapek. Zvyšuje to obyvatelům domu komfort a snižuje spotřebu energie. A hlavně není nutné alespoň během zimy myslet na větrání, protože se o něj systém stará a zajišťuje tak přísun čerstvého vzduchu. Jsou tu i další výhody, například podle mých zkušeností v takovém prostředí schne vyprané prádlo dvakrát rychleji,“ vysvětluje Petr Holub s tím, že jedinou nevýhodou by bylo, že ve starém domě bude systém víc na očích, zatímco v novostavbách se dá snadno schovat do podhledů. A jde také o vyšší investici, šéf společnosti Budovy21 ji odhaduje přibližně na 200 tisíc korun.

Na střešních oknech nešetřete

Do prvního patra vedou dřevěné schody, které by také podle expertů zasloužily ze spodní části izolovat, nejlépe vatou. V prvním patře je ložnice, pracovna se šikmou střechou a část půdy. Právě v pracovně jsou střešní okna. „To je klasicky problematické místo,“ přeměřuje si okenní rám Michal Čejka. „A v tomto případě velmi záleží na tom, jak se provedou detaily. Střešní okno by mělo být kvalitní a mělo by mít límec zvenčí. Tady vidím dvojsklo a očividně tu kondenzuje voda. Alespoň, že jde o plastové okno, které je odolnější. Dřevěné by se mohlo začít rozkližovat,“ dodává Čejka s tím, že zase kvůli letnímu počasí by bylo dobré zajistit vnější stínění. „Každým metrem čtverečním okenní plochy může do místnosti pronikat až půl kilowattu sluneční energie. Když si pak okna v podkroví sečtete, dostanete se do situace, jako by tu bylo 3kW topidlo, které by vám v létě místnost vyhřívalo. Vnější stínění je proto nejúčinnější.“

Expertovi se ale nelíbí ani izolace pod střechou, která je viditelně řešena jen mezi krokvemi. Ty totiž fungují jako tepelný most. „To je tím, že jsme izolaci museli při výměně střešní krytiny instalovat zvenčí, protože tato místnost už byla hotová, a tak jsme se pod krokve nedostali. Navíc bych se sem pak už asi ani nevešel,“ poukazuje Lukáš na fakt, že šikmá stěna jeho pracovny navazuje téměř rovnou na vnitřní zeď, takže by už zbývalo jen minimum prostoru. To potvrzuje i Michal Čejka: „Správně by mělo být na střeše až 35 cm izolace, tedy 18 až 23 cm mezi krokvemi, plus dalších 10 až 12 pod jejich úrovní. Ve vašem případě by bylo lepším řešením zvednout střechu.“

Právě proto má tato střecha podle expertů takzvaně vyplýtvaný potenciál rekonstrukce. „Je to škoda, přestože přidání izolace by cenu opravy střechy zvýšilo zhruba o 20 až 30 procent. Ale právě izolace je jediným prvkem, který přináší úsporu, tady by to mohl být dvojnásobek. Teď už se ale do střechy sahat nebude, protože je relativně nová a bude se čekat třeba 30 let, až bude potřeba její další rekonstrukce. Je to, jako bych si koupil třeba luxusní značkovou mikinu a venku by začalo mrznout. A já bych ji pak musel celou zimu nosit místo bundy, na kterou mi nezbylo,“ podotýká Čejka.

Bez papíru to bude levnější, šéfe

Až 160 miliard korun podle odhadů ministerstva financí ročně unikne státu na daních ve stavebnictví. Lidé se s tím běžně setkávají u některých řemeslníků, kteří nabízí nižší cenu za práci, pokud za ni zákazník zaplatí hotově a nebude požadovat fakturu. To pak někoho odrazuje od toho, aby si zažádal o dotaci, neboť předpokládá, že rekonstrukce bude výrazně dražší, navíc ještě doplněna o otravné „papírování“. „Oprava střechy měla stát 320 tisíc korun, bez papíru 280. To nebylo dlouhé rozhodování,“ krčí rameny majitel domu, který si nepřál být jmenován. A není jediný, taková je realita českého stavebnictví.

Foto: Libor Fojtík

Správnou izolaci by ale bylo přece jen možné využít ve vedlejší místnosti, kde je zatím jen fólie a na rekonstrukci se teprve čeká. Protože zřejmě půjde o šatnu nebo sklad, nemuselo by snížení šikmé stěny o 10 centimetrů tolik vadit. Pokud by se takto povedlo zaizolovat celé podkroví, mohli by se majitelé těšit na poměrně rychlou návratnost investice. U velmi dobré rekonstrukce to totiž může být jen 12 let, u méně zdařilých pak až 23 let. Životnost střechy se přitom pohybuje okolo 40 let.

Nejdražší je obal

Vycházíme před dům a Lukáš ví, že se teď bude hovořit o bodě, kterému se zatím vyhýbal. Zejména kvůli finanční náročnosti – je to zateplení fasády domu, které by ho podle odhadu mělo vyjít zhruba na 300 až 400 tisíc korun. I tady je opět zásadní kvalita a tloušťka izolantu. „Spočítali jsme, že pro současné zastropované ceny energií je ideálních 28 cm. V případě stabilizovaných cen bychom se pak mohli bavit o realizovatelných 20 až 26 cm. Opět ale platí, že pokud si vyberete silnější izolaci, zaplatíte proti standardní na celé rekonstrukci třeba o 20 procent navíc. Většinu nákladů totiž spolknou práce, lešení, omítky, detaily a další,“ vysvětluje Michal Čejka s tím, že je potřeba dbát na to, aby zateplení bylo správně napojeno na ostatní prvky stavby.

Zásadní jsou také okna, která majitelům zaplatily České dráhy jako kompenzaci za to, že dům stojí v přímém sousedství hlučné trati. Jde ale jen o dvojskla, dnes jsou přitom standardem efektivnější trojskla. Expertům se navíc nelíbí umístění oken, tedy uprostřed zdi se stejně hlubokým vnitřním i vnějším parapetem. „Tato pozice zhoršuje vlastnost okna asi o 20 procent. Pokud byste ho posunuli na líc, zlepšíte situaci o pět procent. Nejlepší je okna předsadit a srovnat se zateplením. Tím budou nejúčinnější, místnost bude světlejší a jako bonus získáte velký parapet uvnitř,“ říká Čejka s tím, že by navrhoval výměnit dvojskla za trojskla, což by byla další investice zhruba za 150 až 200 tisíc korun. Dobrou volbou by také byly vnější žaluzie schované v izolantu, které by se staraly o tepelnou regulaci v letních měsících.

Z celkového pohledu je nicméně zřejmé, že i u tohoto starého domu by bylo možné dosáhnout zajímavých energetických úspor. „Běžná renovace vám sníží spotřebu o nějakých 20 až 30 procent. Pokud byste zateplili fasádu, vyměnili okna a správně izolovali střechu a dali si záležet na detailech, můžeme se klidně bavit o 40 až 60 procentech. Přidáme‑li vzduchotechniku, jsme už na 80 až 90 procentech. Ano, na úroveň pasivního domu se v tomto případě nedostaneme, ovšem alespoň se mu velmi přiblížíme,“ dodává Čejka.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

„Lidé si obecně myslí, že nejvíc práce je v realizaci. Příprava rekonstrukce je ale mnohdy časově náročnější. Rozhodně bych kvůli ní oslovil experta a nechal si na ni několik měsíců nebo pokud možno třeba i rok. Jen při správném naplánování se dá totiž dosáhnout dobrého výsledku,“ říká Petr Holub a dodává: „Když to zobecním, běžná renovace, která vám uspoří oněch 30 procent, vyjde u rodinného domu třeba na půl milionu korun. Kvalitní renovace stojí 1,5 nebo dva miliony, ale už máte úsporu 60 procent, nebo i 90 procent. Zároveň je ten dům potom příjemnější na obývání. Chápu, že lidé často rekonstruují po kouskách, protože vychází ze svých úspor. Není ale problém celý proces rozfázovat, klidně na 10 let. Je ale naprosto klíčové znát cílový stav.“

A to je právě to, co Lukášovi s Olgou chybělo. Do rekonstrukce se pouštěli intuitivně, dělali, co bylo potřeba. „Měli jsme pocit, že to jinak nejde. Vzali jsme si hypotéku, a tak bylo nutné se z nájmu co nejrychleji odstěhovat pryč, abychom obojí platili co nejkratší dobu,“ popisuje běžnou realitu Lukáš. Teď šetří na další úpravy a zdá se, že ještě nějakou dobu nebude hotovo. Manželé se ale začnou více zajímat o dotace i kvalitu materiálů, které k další opravě svého vysněného bydlení použijí.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.