Co když už nebudou svobodná? O osud médií se ve visegrádské čtyřce nejvíce bojí Poláci a Slováci

Editorka polského rádia Dorota Nygrenová dostala na podzim 2017 od svého nového šéfa trochu podivný úkol. Objednat od římského zpravodaje zprávu o tom, jak jakýsi neznámý muž přišel v jednom italském městě do kostela, chtěl po knězi peníze, a když mu je farář nechtěl dát, tak ho muž poplival. Výtržníkem byl marocký uprchlík a v té době v Polsku probíhala horká debata o tom, zda země přijme migranty. U moci byla druhým rokem pravicová vláda strany Právo a spravedlnost.

Nygrenová zprávu objednala, ale při editaci z ní vyhodila národnost plivajícího muže. „Podle etických novinářských standardů nebyla pro příběh důležitá,“ vysvětlila. Její šéf si ji pozval na kobereček, pohrozil vyhazovem a přesunul ji do archivu. Nygrenová si to nenechala líbit a rozhlas zažalovala kvůli diskriminaci. Nejvyšší polský soud ale po několika letech žalobu zamítl a nyní se čeká na rozhodnutí štrasburského soudu pro lidská práva, zda stížnost přijme.

Příběh je jedním z mnoha, kterými si procházejí polští novináři od roku 2015, kdy pravicová vláda převzala nejprve veřejnoprávní média a nyní se snaží omezit, až přímo umlčet i soukromá kritická média. Jako je třeba nejsledovanější televizní stanice TVN, která je majetkem americké společnosti Discovery. To je nyní citlivé téma hlavně kvůli blížícím se parlamentním volbám, které se mají konat nejpozději na konci listopadu a v nichž může potřetí za sebou vyhrát Právo a spravedlnost.