Co je psáno, to je dáno? U smluvních pokut to platit nemusí, podle Nejvyššího soudu mají být přiměřené

Smluvně ujednaná pokuta obchodních partnerů nutně nemusí při porušení dohody znamenat její automatické vyplacení v plné výši. Nejvyšší soud totiž počátkem roku vydal přelomový rozsudek, podle kterého musí soudy při řešení sporů o pokuty důkladněji zjišťovat, zda je jejich výše přiměřená konkrétnímu porušení dohody. A zkoumat mají i to, co se dělo až po podpisu samotné smlouvy, tedy zda se věřitel například nesnažil sankci uměle navyšovat.

„Na základě těchto okolností soud zodpoví otázku, zda výše pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům,“ říká v novém závazném verdiktu Nejvyšší soud. Ten vyjmenovává i tři konkrétní kroky, které musí obecné soudy při tomto posuzování provést. Kromě zkoumání přesné funkce pokuty, tedy například zda je preventivní či sankční, je to i zjištění všech souvisejících okolností, a to nejen těch z doby sjednání pokuty, ale i těch následných. A v neposlední řadě pak mají soudy vyhodnotit samotnou přiměřenost pokuty.