Pohled do budoucnosti stále více vypadá jako srážka s vesmírným tělesem. Sledujeme jej, jak se
blíží, a dohadujeme se, jaké následky ta katastrofa bude mít. Tvar letícího tělesa začíná připomínat obrácenou pyramidu, protože takový je demografický vývoj. Stárnutí populace má na Evropu výrazně dopadnout už za 10–15 roků, kdy z produktivního věku začnou odcházet silné ročníky sedmdesátých let.
Česko stále jede v módu přerozdělovacího systému a není sporu, že zásadní reforma důchodového systému je nezbytná. Ovšem i pokud se podaří ji uskutečnit, půjde jen o hašení požáru. Opravdu nelze té velké demografické srážce zabránit?
Připadá mi, že se málo učíme od druhých. Od těch, kteří si již podobnou situací prošli nebo mají minimálně jednu dvě dekády náskok. Příklad Japonska ukazuje, že stárnutí populace nemusí vést ke kolapsu ekonomiky. Zatímco u nás je ve věku 65+ zhruba pětina obyvatel, tedy pohybujeme se na srovnatelné úrovni se západoevropskými zeměmi (např. v Německu 22 procent), v Japonsku se podíl starších blíží ke 30 procentům. Tedy úrovni, na kterou nezadržitelně míří i náš „starý“ kontinent.
Přestože země vycházejícího slunce co do tempa růstu už dávno není asijským „tygrem“, stále patří mezi nejvyspělejší státy světa. Jak se Japoncům daří to, co by se slovníkem filmových hvězd dalo nazvat uměním inteligentně zestárnout?
Na první pohled jednoduše. Vysoká míra robotizace a automatizace v Japonsku do značné míry
vyrovnává úbytek produktivní generace ve prospěch penzistů. Jsou to masivní kapitálové investice do vyspělých technologií, které pomáhají udržet tradičně vysokou úroveň produktivity.
Technologie, které nahrazují v práci člověka, mají však další pozitivní efekt, a to i v demografickém smyslu. Lidé se díky nim přeorientovávají na jiné činnosti, na práci zpravidla s vyšší přidanou hodnotou, často méně fyzicky náročnou a také bezpečnější. Tím se mnoha lidem otevírají příležitosti zůstat produktivní ve vyšším věku, a tudíž svým způsobem i stárnout inteligentně.
