Diskriminující jazyk aneb Rasismus pravý a levý, horní a dolní

Jak zvláštní, že nejsme nestranní i v tak neutrálním tématu, jakým jsou prachobyčejné směry. Tak třeba hned pravá a levá. Pravá je v právu, je s-právná, prav-divá, je pravá ve smyslu nikoli falešná (třeba pravé perly versus perly falešné, levé). A přestože levá i pravá jsou směry zcela rovnocenné a plnohodnotné, v jazyce si zcela rovné nejsou. Levá je levá jako levárna. Když je někdo levej, tak je celý nejen nešikovný, jako by měl obě ruce levé, ale je navíc tak trochu falešný. V italštině se levá řekne sinistra, v angličtině je stejné slovo, sinister, vyhrazeno pro zlo (sinister intentions – zlé úmysly, dokonce se tak jmenuje jeden horor z roku 2012).

Levé věci se možná dají na-pravit, ale pravé věci na-levit nelze. Můžete sice s-levit, ale to člověk snižuje pravou, nefalšovanou cenu. A taky máme levobočky – a když se někdo narodí mimo pravo-věrný vztah, pravoboček se mu neříká. Když se někdo někam vy-praví nebo když někdo něco praví, dělá věci s-právně. A taky máme pravý úhel, a nemáme žádný levý. Leda tedy že by všechny ostatní úhly, které nejsou pravé, byly levé.