Petr Ptáček: Stát platí jezy soukromým elektrárnám

Malé vodní elektrárny vyrábějí zanedbatelné množství energii, ale ničí řeky ve velkém měřítku a omezují výdělečnou vodní turistiku. Jaké vládnou vztahy mezi státem, majiteli elektrárniček, vodáky a rybáři, popisuje Petr Ptáček. Je předsedou Asociace vodní turistiky a sportu, zastřešujícího spolku vodáckých organizací, sportovních svazů, výrobců, půjčoven a návazných služeb, které mají co do činění s vodáckými aktivitami. Zároveň vede kurzy vodní záchrany především pro vedoucí sportovních klubů a hasiče. V neposlední řadě je soudním znalcem v oboru.

Komu patří jezy na řekách, kdo platí jejich stavbu a údržbu?

Mohou být soukromé nebo státní, tedy správců toků, což jsou jednotlivá povodí. Majitel pak platí jejich údržbu, což jsou obvykle mnohamilionové investice.

Jaký je užitek z jezů?

Mohou mít několik funkcí. Obvykle slouží jako příčná překážka v řece či na potoce, která akumuluje vodu pro energetické využití. U jezu je malá vodní elektrárna, která pak energetický potenciál přemění na elektrickou energii. Může mít i funkci stabilizační a protipovodňovou.

Kdo na jezech vydělává a o jaké peníze se jedná?

Na jezech nikdo nevydělává, naopak se na nich prodělává kvůli údržbě a rekonstrukcím. Samotný jez nepřináší zisky, to dělá až vodní elektrárna. Občas dochází k paradoxním situacím, že jez je státní a malá vodní elektrárna soukromá. Na některých řekách je to až polovina jezů. Stát se tedy výraznými investicemi stará o jez, aby soukromý majitel elektrárny mohl mít co nejvyšší zisk. Daňoví poplatníci přes státní podniky povodí přispívají na podnikání někoho jiného, aniž by majitel vodní elektrárny státu za využívání jezu cokoliv platil.

Jaký je vztah vodáků a elektrárníků?

Z hlediska vodní turistiky jez znamená dlouhé vzdutí, zastavení proudu řeky a následné několikakilometrové pádlování. U jezu není vždy propust, takže následuje přenášení lodí a veškerého vybavení, pokud je to vůbec možné. Existují dokonce mohutné jezy, okolo kterých se lodě prakticky nedají přenést, zabraňují v pokračování plavby po vodní cestě. Přirovnal bych to k cyklostezce, která by najednou končila u skály a dál se nedalo jet.

Jde tedy o nepříjemnou překážku.

Pokud je v jezu propust a dá se jí proplout, pak je to alespoň nějaká kompenzace, ale jinak jezy vodáci nemají rádi. A nejenom vodáci. Na vodní organismy má fragmentace toku katastrofální dopady. Nad jezy vymírají celá společenstva živočichů. Myslet si, že rybí přechod nahradí přírodní tok, je zcela mylné. Řeka se kvůli jezu stává jen přehřátým, stojícím rybníkem, je zmrzačena, a neplní tak svůj životadárný účel. Přitom výroba elektřiny ze všech malých vodních elektráren (MVE) představuje okolo 1,2 procenta celkové výroby v Česku. Jenže zhruba 60 větších MVE udělá polovinu této výroby, takže na zbytek, což je 1400 MVE, připadá pouze šest promile z celkové výroby. To je naprosto zanedbatelné číslo, za které máme zničenou přírodu.

Dovolená nejen v Česku

Stáhněte si přílohu v PDF

Kolik peněz přijde do státního rozpočtu z vodní turistiky?

Je to těžké odhadovat, obrat je ale v rámci nižších miliard korun. Nejsou to jen peníze přímo za splutí řek, tedy z půjčoven či kempů, stánků a hospod, ale v Česku je také mnoho výrobců lodí, vodáckého a outdoorového materiálu.

Kolik dní stráví vodáci na tuzemských řekách? Kolik za to zaplatí?

Počet osob i dní se začal v posledních letech snižovat. Dříve se jezdilo na vodu na týden, teď jsou to průměrně dva až tři dny. Pokud budeme kalkulovat, že si vodák půjčí loď v půjčovně a bude spát v kempech, kde se bude občas stravovat, pak se jedná na tři dny o částku okolo tří tisíc korun na osobu.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.