Ačkoliv má Česko stále ještě třetí nejvyšší inflaci v Evropské unii, růst cen už několik měsíců výrazně zpomaluje. K poklesu meziroční inflace zatím pomáhá především loňský vysoký srovnávací základ, avšak postupem času by mělo dojít nejenom ke zpomalování cenového růstu, tzv. desinflaci, ale ke skutečnému poklesu cen. Prostor už vytvořila silná koruna i nižší náklady v dopravě, která zprostředkovává dovoz velké části asijského spotřebního zboží na český trh. Námořní tarify jsou tam, kde byly před covidem, a tak zdůvodňování vyšších cen právě dopravou už naprosto ztratilo smysl.
Prostor ke zlevňování ovšem začínají vytvářet i sami výrobci: díky nižším vstupním nákladům, a taky tak trochu pod tlakem slabé poptávky, začínají svoji produkci na evropském trhu konečně zlevňovat. Potvrzují to i výsledky indexu nákupních manažerů v eurozóně, který sice z pohledu růstu ekonomiky vyznívá pesimisticky, zároveň však opět potvrzuje sílící tendence ke snižování výstupních cen a v neposlední řadě i marží.
A tento tlak může v důsledku zhoršených ekonomických výhledů ještě zesílit. Slabá ekonomika, bržděná nejenom na evropské poměry drahými penězi a ztrátou kupní síly, totiž může desinflační trend dále umocnit. Nemluvě o výrazně příznivějších cenách energií, které se dávno vrátily na předválečnou úroveň.
Příznivé podmínky pro desinflaci existují i u nás, nicméně jak rychle bude klesat česká inflace poté, co odezní efekt loňského základu, bude do značné míry záležet především na spotřebitelích. Zda se vrátí zpět ke svým dřívějším nákupním zvyklostem a současné „dočasně“ vyšší ceny trvale akceptují, nebo budou i nadále obezřetní – vybíraví – a své výdaje budou dál omezovat, případně směřovat uspokojení svých potřeb do levnějšího zahraničí. V době internetových obchodů, on-line hotelových a leteckých rezervací není snad nic jednoduššího.
Pokud ovšem zvolí první variantu, tuzemské centrální bance nezbude nic jiného než svoji hrozbu dlouhodobě vysokých úrokových sazeb skutečně naplnit.
