Zásadně nesouhlasím s textem komentátora Petra Honzejka, který vyšel na tomto místě pod titulkem: „Špičkové restaurace chtějí dotaci na michelinskou hvězdu. Česko válcuje zhoubná mentalita nároku“. Nejsem žádným vůdcem „lobby“ za Michelin v Česku, považuji nicméně za nutné uvedenou aktivitu z pochopitelných důvodů podpořit.
Několik údajů, které by mohly vést k objasnění věci. Zaprvé: Peníze (které Michelin požaduje od státu za to, že se bude Českem zabývat – pozn. red.) nejsou vůbec žádnou dotací ani vydíráním, je to prostě obchodní nabídka.
Zadruhé: Průvodce není možné zaplatit ze soukromých peněz, chce jednat pouze s kompetentním orgánem, kterým je v tomto případě CzechTourism.
Zatřetí: Chápu, že je více sexy mluvit o částce 50 000 000 Kč, to vzbudí daleko větší závist i čtenost, normální čtenář to považuje za astronomickou sumu. Ale: Jde o částku za pět let. Vychází to, pokud dobře počítám, na cca 25 000 korun za den na 10 000 000 lidí, což je na jednoho občana České republiky zhruba 0,0025 koruny denně. Podle údajů, které mám z podnikatelské komory, a tudíž je nelze považovat za zcela ověřené, činí požadovaná částka cca 0,8 promile z DPH odvedeného restauračními službami za jeden den.
Začtvrté: Nejedná se o žádný milodar, jen chceme část peněz, které státu odevzdáme a stát je utratí na více nebo méně smysluplné projekty, použít na zcela legitimní požadavek na rozvoj našeho oboru.
Špičkové restaurace chtějí dotaci na michelinskou hvězdu. Česko válcuje zhoubná mentalita nároku
Myslím, že České republice vůbec neprospěje rozdmýchávání nenávisti vůči jednomu z oborů a určité skupině obyvatel. Možná že se gastronomie jeví jako snadný cíl, nevím. Pokud si pan redaktor myslí, že se tímto způsobem dá řešit neutěšená finanční situace v České republice, myslím, že trefil vedle, a to o dost.
(Redakčně kráceno, oproti původnímu textu jsou vynechány osobní útoky a urážky, argumentace zůstala v plné míře zachována.)
