Umělá inteligence je pro výtvarné umění přelom, říká profesor Sýkora, jenž rozhýbal obrazy Muchy

Daniel Sýkora po dokončení studií na ČVUT v Praze vyvíjel algoritmy pro počítačové hry. Průlom v jeho kariéře, jenž mu přinesl světový věhlas, přišel v roce 2003. Tehdy vytvořil program, který výrazně zjednodušil obarvení původně černobílých příběhů O loupežníku Rumcajsovi. Našel totiž způsob, jak o celé týdny zkrátit činnost grafiků a animátorů, a to při zachování kvality. Díky tomu si ho všimlo kalifornské studio Disney. V něm se podílel například na konverzi původního animovaného filmu Lví král do 3D formátu pro stereoskopická kina.

Po letech strávených v zahraničí se však vrátil do rodného Česka. Zde v roce 2017 získal cenu Neuron pro mladé vědce a o rok později také profesorský titul. Od roku 2021 se ve společnosti Google věnuje výzkumu v oblasti digitálních médií. Působí také na své alma mater – konkrétně na katedře počítačové grafiky a interakce. V rozhovoru pro HN Daniel Sýkora mluví o pozici umělé inteligence ve výtvarném umění i o globálních rizicích a příležitostech, které AI lidstvu přináší.

Jak vlastně mohou technologie rozhýbat nebo obarvit obrázky?

Pokusím se to vysvětlit na příkladu z výzkumu, na kterém jsme v minulých letech pracovali. Jeho výsledek mohli lidé vidět třeba na rozpohybovaných plakátech k výstavě Alfonse Muchy. Nejdříve se vezme vybraná krátká část určitého videa, kterou chceme stylizovat. Z ní si výtvarník vybere jeden nebo více klíčových snímků, které ručně překreslí. My pak na základě těchto několika překreslených snímků dokážeme umělou inteligenci naučit zhruba umělcův styl tak, aby jej přepsala do celé vybrané videosekvence. Ta pak vypadá, jako kdyby ji celou maloval stejný malíř. Pokud dílo zachycuje člověka, zaměřujeme se při tvorbě na zachování charakteristiky a realističnosti pohybu. Rozpohybovat obraz bez pomoci umělé inteligence bylo dřív nesmírně náročné, protože kreslit snímek po snímku ve stylu – například Alfonse Muchy – spotřebuje velké množství času, energie, a tím pádem i peněz.

Průlomem ve vaší kariéře bylo nalezení algoritmu, skrze nějž AI dokázala obarvit černobílou pohádku Václava Čtvrtka – Rumcajse. Mohl byste popsat cestu k algoritmu?

Projekt vznikl zhruba v roce 2003. Tenkrát nebyla k dispozici technologie, s níž by se nám podařilo v přijatelném čase a s adekvátním množstvím vynaloženého úsilí Rumcajse obarvit. Museli jsme vyvinout úplně nový postup, jímž se stal právě můj algoritmus. Představte si, že lze kreslený obraz rozložit na popředí a pozadí. V popředí je Rumcajs, který jde lesem, a zatímco les zůstává stejný, obraz Rumcajse se skrze pohyb proměňuje. Rozdělením na pozadí a popředí bylo pro neuronovou síť tím pádem mnohem snazší obě části obarvit. Protože si mohla AI uložit, že se proměňují například jen barvy postav v popředí, zatímco pozadí není třeba neustále přebarvovat. Jinými slovy AI nemusela najednou přebarvit v každém obrázku vše, co divák vidí, přebarvila pouze tu část, která se odehrávala v popředí obrazu.

Žil jste roky v USA, kde jste pracoval mimo jiné pro Disney. Vaší motivací k návratu do Česka byla rodina. Jaké rozdíly mezi oběma mentalitami vnímáte?

Úroveň výzkumu a celkově mého oboru byla ve Spojených státech tehdy podstatně vyšší než v Česku. Musím však říct, že k dnešnímu dni jsme se jako republika ve výzkumu umělé inteligence výrazně posunuli a USA dohnali. Mentality obou národů se z hlediska přístupu k  práci velmi liší. Čechy pokládám obecně za přizpůsobivější ve smyslu schopnosti improvizovat. Američané zase spíše ocení, když se někomu v jejich okolí daří. To u nás moc rádi nemáme.

Kde vidíte potenciál AI ve výtvarném umění?

Lidstvo se z hlediska AI ve výtvarném umění nachází v přelomovém období. Půjde o přerod oboru podobně zásadní, jako když jsme z ručně kresleného animovaného filmu přecházeli na počítačové zpracování. Podle mě není důvod se něčeho bát. Strojové učení má obrovský potenciál usnadnit lidem z mého oboru práci a přináší s sebou spoustu nových možností. Neklesá hodnota zkušeností, které člověk nabyl předtím, než do hry vstoupila umělá inteligence. Lidská ruka, oko a kreativita zůstanou ve výtvarném umění vždycky důležité. Kombinace nápaditosti člověka s pomocí umělé inteligence zase posune celý obor o kus dále. AI zkrátka nevytvoří nový, originální výtvarný rukopis, ale může výtvarníkům velmi pomoci v jejich práci.

V čem má tedy pro výtvarné umění výhody člověk a v čem naopak výhody AI?

Výhody člověka spočívají v unikátnosti nápadu. Lidská inteligence je na míle vzdálená od toho, jak fungují dnešní neuronové sítě. AI nedokáže vymyslet výtvarný styl, ale pokud jí člověk poskytne dostatek dat, může se ho naučit. Podle mě se lidé a umělá inteligence skvěle doplňují a jejich spolupráce směřuje k celkově lepším výsledkům.

S narůstajícími výtvarnými dovednostmi AI roste riziko falšování tváří. Je velké?

Toto riziko samozřejmě existuje, ale stejně tak existují neuronové sítě, které dokážou rozpoznat falešnou fotografii či video. Funguje to podobně jako virus a antivirus. Obrana na úrovni jednotlivce proti tomuto riziku je podobná jako v případě rozpoznání dezinformace. Je důležité ověřovat informace a věřit spíše ověřeným zdrojům než bombastickým tvrzením. 

My v Googlu máme jasně stanovené principy odpovědnosti v rámci AI, kterými se řídíme při veškerém vývoji a implementaci umělé inteligence. Proto v tomto směru z naší strany nemůže dojít ke zneužití, ale samozřejmě nemohu mluvit za všechny uživatele internetu. 

Spojíme-li toto riziko s technologiemi jako rozpoznávání obličeje, popřípadě se sociálním kreditem v autoritářských režimech, může nám AI v budoucnosti pořádně zavařit.

Vzhledem k legislativním opatřením a demokratickému nastavení západního světa je vysoce nepravděpodobné, že bychom se toho museli u nás bát. Čína s touto technologií operuje, mají obrovský kamerový systém, do něhož by se teoreticky mohl například někdo nabourat a zneužít v něm obsažená data. V Evropě se toho ale neobávám. Na obou stranách Atlantiku vidíme snahy o regulace umělé inteligence a my jako společnost tato opatření podporujeme.

Kde vidí Google příležitosti pro další využívání AI v každodenním životě?

Například Google Search už umožňuje vyhledávat na základě kombinace obrázku a textu nebo prostřednictvím zabroukání melodie. Také jsme i v Česku právě zpřístupnili experimentální nástroj Bard, v němž modely strojového učení zjednoduší například kancelářskou práci. 

Aktualizováno

Google naskočil do závodu umělých inteligencí. Jednorožec se domluví ve stovce jazyků, gekon míří do mobilů

11. 5. 2023 ▪ 9 min. čtení

Lze strojové učení využívat k řešení globálních problémů?

Velká budoucnost se otevírá  v lékařství – především v oblasti diagnostiky. Spolupráce lékaře s opravdu dobře trénovaným diagnostickým systémem může zvýšit šanci včasného podchycení nemoci. Nebo může AI ušetřit zdravotníkům práci tím, že zpracuje velký balík dat, což by jinak museli dělat ručně. Pacient i lékař tak mají v oblasti diagnostiky jedny oči navíc, tím pádem stoupá šance na včasné zachycení zdravotního problému. 

AI také pomáhá v boji proti klimatickým změnám. Můžete popsat jak?

Těch oblastí je vícero. Řada z nich spočívá v predikcích přírodních katastrof a upozornění na ně. Umělá inteligence od Googlu poskytuje už nyní v oblastech často zasažených povodněmi upozornění obyvatelům takového regionu. Například v Indii a Bangladéši AI kontroluje oblasti, v nichž žijí stovky milionů obyvatel, a v případě rizika povodní je na potenciální přírodní katastrofu upozorní. O totéž se v jiných částech světa snažíme v případě napadení zemědělských oblastí kobylkami, jinde zase, když hrozí příchod hurikánu. Předpokládám, že možností využití bude v budoucnu stále přibývat.

Článek vznikl ve spolupráci se společností Google.