Ekonomice dochází dech. A už dlouho. O potřebě změnit model či hybnou sílu hospodářského růstu a prosperity naší země se mluví veřejně už dvě dekády. Od ustanovení historicky první Národní ekonomické rady vlády v roce 2009 pracuje na doporučeních pro českou vládu v pořadí už čtvrtý poradní tým. Stejně jako z dopadu globální finanční krize se česká ekonomika i nyní z následků pandemie, následované válečnou, energetickou, surovinovou a inflační krizí, která připomíná extrémní klimatický jev – dokonalou bouři –, vzpamatovává jen pomalu. Dokonce nejpomaleji ze všech zemí EU. Už i Německu a Španělsku, které se spolu s Českem držely na samém chvostu postcovidového oživení, se podařilo tuto bouři překonat.
Aby těch varovných signálů pro Česko nebylo málo, období mezi globální a pandemickou krizí bylo vyplněno sice mírně nadprůměrným, ale nepříliš dlouho trvajícím hospodářským růstem. A ani ten nebyl využit k tvorbě rozpočtových rezerv (jako například v Německu), natož k nastartování reforem, o jejichž potřebě už dlouhá léta málokdo pochybuje.
Bohužel šoků přibývá a z etap prosperity se stávají etudy. Možná je na čase připravit se na to nejhorší (kolaps-katarzi) a dělat vše pro to nejlepší (restart ekonomiky). Spoléhat se na výtlak Německa jako doposud je s ohledem na množící se problémy tamní ekonomiky (byrokracie, podinvestovanost, a to nejen v infrastruktuře, podceněná energetická bezpečnost, fragmentovaný bankovní sektor atd.) a jejího exportně orientovaného modelu růstu velmi riskantní. O Německu se opět hovoří jako o nemocném muži Evropy. A jestli má Německo problém, pak Česko dvojnásobný: stejné symptomy, zato vážnější průběh.
Hospodářství přešlapuje na místě, změny jsou nezbytné
Diagnózu už dvě desetiletí známe a „recepty“ jsou už vytištěné. Zatímco ale blednou v šanonech po různých resortech, česká ekonomika přešlapuje na místě. A ostatní? Běží dál. Stále ale máme dobré předpoklady a vysokou šanci je dohnat. Stačí otevřít šanony, přijmout recepty za své a nasadit účinnou léčebnou kúru.
