Sankce, které nebolí jen Rusy. Příklad, proč to demokracie mají v souboji s diktaturami složitější

Evropská unie a Spojené státy spolu s dalšími spojenci se už více než rok a půl snaží uzavřít Rusko do systému sankcí a dostat tak ekonomiku agresora do potíží a znemožnit výrobu zbraní. O dopadu obchodních sankcí se pokaždé v demokratickém světě diskutuje a pochybuje se o jejich účinnosti. Čtyři případy z posledních dnů ukazují, že je potřeba promýšlet dopady a následky sankcí nejen směrem k těm, na koho míří, ale i těm, kteří je uvalují. A ukazují také to, že v Evropě existuje šedá zóna, která je ilustrací toho, že dodržovat principy je sice podstatou demokracie, ale v souboji s diktaturou to způsobuje komplikace.

Jedním z největších kritiků ruské agrese vůči Ukrajině je Estonsko, které v přepočtu na obyvatele poslalo Kyjevu také nejvíc vojenské pomoci. Hlas premiérky Kaji Kallasové je za poslední rok a půl nepřehlédnutelný. Proto je nanejvýš problematické, že její manžel držel podíl ve firmě, která pokračovala v dodávkách Rusku i po vypuknutí invaze.