Zelený vodík bude hrát důležitou roli v energetice, především v uchovávání elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů či v dopravě. Česko se na jeho použití připravuje. Inspirovat se může u našich západních sousedů. V Německu na něj už najely stovky firem. Jednou z nich je nadnárodní technologická společnost Wilo, specializující se na výrobu čerpadel. Firma s centrálou v Dortmundu se řadí k jeho předním uživatelům v Německu. Zároveň výstavbu vodíkových elektráren zařadila do svého byznysu.
Takzvaný Wilopark, který je výrobním centrem společnosti, HN navštívily na začátku tohoto týdne. Celý areál se snaží být maximálně udržitelný. Společnost počítá s tím, že už v roce 2025 bude klimaticky neutrální, a to včetně továren v Číně a Indii. „V rámci Evropy jsme klimaticky neutrální ve všech našich fabrikách už od letošního roku,“ říká viceprezident společnosti Peter Glauner.
Přes 150 let stará rodinná firma Opländerových patří k předním světovým výrobcům čerpadel a čerpacích systémů pro zařízení budov, vodní hospodářství a průmyslový sektor. Opländerovi už se sice vedení firmy přímo neúčastní, dvaadevadesátiletý Jochen Opländer do své kanceláře ale stále pravidelně dochází a společnost podporuje i v jejím směřování k udržitelnost.
Přechod na uhlíkovou neutralitu a obnovitelné zdroje energie Wilo vzala jako příležitost. Nejen že se podle toho snaží fungovat, ale orientuje tímto směrem i svůj byznys. „Například i v oblasti obnovitelných zdrojů energie už mají naše výrobky uplatnění. U větrných elektráren naše čerpadla zajišťují například rychlost otáčení rotoru i natočení listů větrníku. U fotovoltaiky se zase staráme o její chlazení,“ popisuje Gero Böhmer, vedoucí oddělení vnějších vztahů společnosti.
Miliardy ročně se dají v Česku ušetřit výměnou zastaralých čerpadel. Jak je poznáte?
Svůj přístup i vize firma ráda sdílí a otevřena je proto i veřejnosti. Její moderní výrobu ročně navštíví tisíce lidí. Vznikla pro ně trasa, která vede výrobní halou nad hlavami zaměstnanců. „Je to vymyšleno tak, abychom nerušili pracovníky při práci,“ vysvětluje zapálený průvodce. Aby byla prohlídka co nejzajímavější, dostává každý návštěvník také tablet, který exkurzi zpestřuje o virtuální realitu.
Velká chlouba Wiloparku nicméně stojí mimo návštěvnický okruh. Vodíková elektrárna se nachází za zdí výrobní haly. Sestává ze dvou lodních kontejnerů a velké cisterny, která pojme až 520 kilogramů vodíku. Takové množství dokáže uložit přes 17 tisíc kWh energie, což je zhruba ekvivalent roční spotřeby šesti domácností v bytovém domě. Instalovaný výkon elektrárny je 228 kilowattů.
Modulární systém by měl ročně vyrobit až 10 tun zeleného vodíku. Zároveň se z něj využívá odpadní teplo uvolněné procesem elektrolýzy, a to k ohřevu či chlazení fabriky. Zajímavostí je, že vodu, kterou pro výrobu vodíku využívá, získává ze střech podniku.
V horním kontejneru je skryto několik řad elektrolyzérů dodaných společností Enapter. Pomocí elektřiny z místní střešní fotovoltaické elektrárny rozkládají vodu na vodík a kyslík. Vodík skladují a v případě potřeby jej proženou přes palivové články. V nich reaguje s kyslíkem a vzniká v nich přitom elektřina, kterou firma využije. Články dodala firma Proton Motor.
Nevýhodou výroby vodíku je, že se významná část energie během výrobního procesu „ztratí“. Účinnost elektrolyzéru se obecně pohybuje kolem 70 procent a palivových článků přibližně 80 procent. A to ještě v těch lepších případech. Firma nepopírá, že po čistě ekonomické stránce by pro ni bylo levnější elektřinu nakoupit ze sítě, přišla by tím ale o jiné výhody.
„Vlastní výroba elektřiny ze zeleného vodíku nám zajišťuje nezávislost. Vodíková elektrárna funguje jako náš záložní zdroj pro případ blackoutu, a to až na dva dny. Válka na Ukrajině a energetická krize nám ukázaly, že se firma musí připravit i na takové události,“ uvádí Böhmer. A dalším velkým důvodem pro využívání zeleného vodíku je podle něj klimatická odpovědnost, ke které se firma hlásí. Už v roce 2018 firma podepsala UN Global Compact, dobrovolnou iniciativu OSN, která vyzývá podniky k přijetí závazků v oblasti udržitelného rozvoje.
Vzhledem k tomu, že má Wilo velkou střešní fotovoltaickou elektrárnu, potřebuje vlastní produkci vodíku i k uchovávání elektrické energie, kterou si vyrobí. V ročním průměru sice fotovoltaikou pokrývá jen 30 procent své spotřeby, o slunečných víkendech či svátcích má ale přebytky, které se jí nevyplácí prodávat do sítě. Potřebovala tedy buď velké bateriové úložiště, nebo výrobu zeleného vodíku. Zvolila vodík, protože umožňuje dlouhodobé uchování energie.
Vodíková elektrárna ve Wiloparku je pro firmu zatím pilotním projektem, který chce dál rozvíjet. Elektrárnu spustila firma loni při příležitosti výročí 150 let své existence. Postavit ji zvládla za pouhých deset měsíců. H2Powerplant vyvinula ve spolupráci s francouzskou elektrotechnickou společností Schneider Electric.
„Vyšla nás zhruba na 2,5 milionu eur (61 milionů korun),“ říká Böhmer a rychle dodává, že se jedná o prototyp, takže o to byla elektrárna dražší. V případě její sériové výroby, na které se chce firma podílet, půjde cena významně dolů.
Podle Svazu průmyslu a dopravy České republiky je výroba a využívání zeleného vodíku určitě jednou z cest, kterou se vydá i řada českých firem. „Jednak proto, že je to bezemisní zdroj, ale také proto, že využití obnovitelného vodíku v průmyslu a dopravě závazně nařizuje evropská legislativa,“ vysvětluje Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky svazu. Průmysl proto podle Čížka plánuje výstavbu elektrolyzérů v Česku nebo zvažuje možnosti jeho importu.
