Na velkoplošné obrazovce svítí zelené a červené body, spojené jsou černými přímkami. Všechno to tvoří živelný obraz, jakéhosi elektronického pavouka, který se v pravidelných intervalech obnovuje a mění.
Jde o hlavní monitorovací obrazovku Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) a mapa, ve které jsou umístěné, představuje půdorys Prahy. Zelené a červené body znázorňují online měření vodovodního řadu a barva naznačuje, jestli jsou průtoky v pořádku, nebo vyžadují pozornost. Černé spojovací čáry, pomyslné nohy pavouka, zachycují vodovodní potrubí.
„Tohle je celá aktuální vodohospodářská situace v Praze. Všechno už se nyní řeší elektronicky,“ říká Ondřej Krucký, vedoucí centrálního dispečinku PVK v Hradecké ulici na pražských Vinohradech.
Ve zdejším velíně dispečinku hlavní obrazovku neustále pozoruje směna čítající zhruba desítku mužů. Sedí za svými monitory, kontrolují situaci a v případě havárie, například úniku vody z potrubí, jsou připraveni okamžitě jednat. Pracují tu na směny, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Sleduje se tu například tlak v rozvodové síti, která v Praze čítá devět tisíc kilometrů potrubí, dále kvalita vody a také srážky a venkovní teploty. Pokud displej ukáže náhlé zvýšení průtoků a snížení tlaku v potrubí, je jasné, že se něco děje.
„Jakmile dojde k havarijní situaci, okamžitě na místo vysíláme naši četu. Ta zjistí, o jak velkou havárku jde, a podle toho volíme další postup, stejně jako případné náhradní zásobování vodou,“ pokračuje Krucký.
Havarijní služba sídlí na obou březích Vltavy a na místě dokáže být do pár minut, podobně jako záchranka.
Jeden z členů směny právě na svých monitorech sleduje ještě jiného pavouka, klidně a soustředěně kliká na jednotlivá políčka.
„Sleduji čerpadla a jejich případné poruchy. Mým úkolem právě teď je monitorovat čerpání vody do řadu. Ale každý den dělám trochu něco jiného,“ říká dlouhovlasý muž Jakub Skalka. Jak sám připouští, práce je to někdy celkem stresující. „Ale za ty roky si člověk zvykne,“ poznamená smířlivě.
Ještě nedávno ho nikdo neznal, teď drží v kleštích americký autoprůmysl. A dál provokuje
Kanály jsou už na povodně připravené
Tady na velíně PVK se sledují dvě hlavní schémata – rozvody pitné vody, a to hlavně z úpravny vod v Káraném a v Želivce, a také odvod splaškové vody, tedy kanalizace.
Mapa kanalizace vypadá jinak než pavouk potrubí s pitnou vodou. Je oranžovo‑žlutá a sleduje mimo jiné výkon samostatných čistíren odpadních vod menších částí Prahy. Vyhodnocuje se tu teplota v nádržích, kyslík a samozřejmě havarijní situace.
„Pokud se stane havárie kanalizace, tak nesmí dojít k prodlení, musí se to řešit opravdu okamžitě. V okolí kanalizace může být potok nebo řeka, které se nesmí splaškovou vodou kontaminovat,“ upozorňuje Krucký.
K haváriím na kanalizacích ale dochází jen málokdy, snad jen při povodních nebo při velmi silných srážkách. „Dříve byly povodně mnohem nebezpečnější, například Karlín se při povodních v roce 2002 vytopil hlavně z kanalizace. To se ale dnes stát nemůže, kanalizační rozvody se modernizovaly, fungují už zpětné klapky a uzávěry, které úniku splašků z kanalizace brání,“ ujišťuje Krucký.
Posunula se i sama technologie čištění na čistírnách odpadních vod. Dnes je celý proces tak propracovaný, že voda, která vychází z čistírny, je často čistější než řeka, do které se vypouští. „Občas u výpusti do Vltavy vidíte rybáře, jak tam loví kapry,“ směje se Krucký. Na několika místech v Česku dnes dokonce voda z čistíren plní vodní koryta dříve zaniklých potoků. A kaly, které z přečištěné vody vznikají, se pak často používají jako hnojivo, zemědělci je rozvážejí na pole.
Elektronický pes s kamerou hledá závady
V centru Prahy pod Čechovým mostem, jen pár metrů od schodů na Letnou, jsou ve stěně velké dvoukřídlé ocelové dveře. Působí nenápadně, většina lidí si jich ani nevšimne. Ve skutečnosti ale vedou do unikátní staré soustavy kanalizačních chodeb.
Takzvaná Kmenová stoka A, jak se jí říká, je jednou z nejstarších v metropoli. Začala se budovat v roce 1904, vede například pod Pařížskou a pod Stromovkou až do čistírny na Císařském ostrově.
„Viděl ji i císař František Josef, byl se na ni osobně podívat. Kanalizace se v minulém století stavěly obdivuhodně poctivě. Přesto jak je stará a s přibývajícím počtem obyvatel její vytížení stále roste, její kapacita pořád stačí,“ uznale pokyvuje hlavou Jan Bernát, šéf průzkumníků pražské stokové sítě.
Stojí tu v helmě a v reflexní vestě, která má na náprsní kapse připevněný takzvaný pípák, tedy zařízení rozpoznávající přílišné množství nebezpečných plynů v okolí. On a jeho kolegové se starají téměř o čtyři tisíce kilometrů kanalizační sítě pod Prahou, denně procházejí kanalizačními šachtami. Péče o ně spočívá především v čištění, aby se neucpávaly.
Jednou z metod monitorování, které ukáže, kde je potřeba potrubí zprůchodnit, je robotická kamera. Jde o vozítko s gumovými koly, které se kanálem pohybuje autonomně, ovládá se vzdáleně. Na první pohled připomíná jakéhosi robotického psa. Na jeho konstrukci je umístěna kamera, která snímá kanalizaci, a obraz se přenáší na monitor v řídicím panelu. Jakmile narazí na problém, například na netěsnící či ucpané části kanálu, na místo vyjíždí jednotka a kanalizaci opraví či pročistí.
Díky technologiím už voda tolik neuniká
Další technologickou novinkou, která správcům kanalizací pomáhá, je takzvaný smart ball. Jednoduše pluje kanalizační sítí a rovněž upozorní na možný problém.
„Jedná se laicky řečeno o pěnový míček, který má uvnitř technologii, jež nám při průchodu vodovodním potrubím dokáže identifikovat netěsnosti, poruchy, vzduchové kapsy a také zpřesnit lokalizaci samotného potrubí,“ vysvětluje technický ředitel PVK Petr Sýkora. V PVK je to skutečně novinka, poprvé tuto technologii použily v roce 2021.
Stáhněte si přílohu v PDF
Jeden z úseků, které už smart ball zkontroloval, byl vodovodní řad Kobylisy – Ládví II. Jedná se o potrubí mezi vodojemy o délce přes dva kilometry. Zvláštností tohoto řadu je, že funguje jak v gravitačním, tak v čerpaném režimu.
„Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli podstupovat rozsáhlé výluky s odstavením dotčených zásobních pásem, celá akce proběhla v noci,“ podotkl Sýkora. Smart ball v tomto případě odhalil čtyři potenciální místa úniku vody, z nichž pátrači PVK potvrdili jeden. Ten pak technici přesně lokalizovali a opravili.
Stejně tak detekci pomáhá satelitní snímkování, pomocí kterého se rovněž dá zjistit únik vody. Speciální software takové kritické místo označí červeně a upozorní na něj.
Nové technologie se zásadně podílejí na tom, že se stav vodovodní a kanalizační sítě v Praze v posledních letech velmi zlepšil. Svědčí o tom i fakt, že zatímco ještě v roce 2000 činily úniky vody kolem 40 procent, tedy téměř polovina pitné vody bez užitku odtekla prasklinami v potrubí, dnes se už pohybují jen kolem 15 procent. „Je to díky tomu, že jsme hodně investovali právě do monitorovacích technologií a problémy v síti se nám už daří odhalovat preventivně, dřív než se projeví,“ dodává mluvčí PVK Tomáš Mrázek.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.
