Útlak zdola aneb Poklička na naše zvířecí id

V dějinách lidstva není o útlak nouze. Do jisté míry by se dalo říci, že nás lidi útlak provází od kolébky civilizace. I dnes, přestože jsme součástí nejsvobodnější a nejbohatší civilizace v dějinách, mají lidé stále pocit, že je něco nebo někdo utlačuje.

Jedním z prvních mytických příkladů útlaku byla Lilith. Ta byla stvořena jako Adamova první žena spolu s Adamem (nikoli až po něm, z jeho žebra, jako Eva) a byla mu rovna. Podle židovské tradice ovšem i Lilith cítila, v zahradě rozkoše, v Edenu, útlak. Nutno říci, že je to zvláštní věc, detekovat útlak i v místě, které je čerstvě stvořené, bez hříchu, bez nemocí, nedostatku, v přímém kontaktu se stvořitelem, bez společenské struktury, bez peněz a kapitálu, bez korporací, bez jakéhokoli zla. Nicméně stalo se.

V čem tedy spočíval onen útlak? V hebrejské tradici se píše, že Lilith nechtěla „spát pod Adamem“. Cítila se tímto způsobem sexuálního aktu utlačovaná Adamovým tělem, které leželo nad ní, a zřejmě měla pocit, že ona je symbolicky ta, která je tím pádem blíže k zemi, k prachu. Tento detail (pro nás dnes již bez jakékoli symboliky), tento nepatrný útlak pro ni však byl natolik významný, že se rozhodla z rajské zahrady utéct. Bůh za ní poslal své anděly, kteří ji měli přemluvit, ať se vrátí zpět. Nic nepomáhalo, až došlo na dost strašidelné výhrůžky ze stran andělů. Ani tak se Lilith nerozhodla vrátit zpět, a raději než být tímto způsobem utlačovaná od Adama, zvolila život v strašlivém prokletí. Podle legendy se z ní stala první konkubína Satanova.