Hodnota nehmotného aneb Slova, vlnění vzduchu, duše a ekonomika

My Bohemové, Moravané a Slezané jsme sice navenek materialisté, ale nakonec přikládáme velikou hodnotu věcem nehmotným. Ostatně jako zbytek lidstva.

To, že většina hodnoty výrobku nespočívá v hmotě, ale v nehmotných substancích, je známá věc. Stejné množství dřeva lze prodat ve formě kulatiny nebo také ve formě nábytku, hudebního nástroje či sochy. Každá z těchto forem dřeva ovšem bude mít zcela jinou hodnotu a úplně jinou cenu. Stokrát, tisíckrát vyšší, než byla původní hodnota nebo cena hmotného materiálu, byť „na váhu“ bude nakrásně vážit stejně. Vstupní hodnota dřeva, tedy ona hmotná, materiální komponenta, bude v celkové ceně výrobku tím zanedbatelnější, čím vyšší bude cena finální. Tedy čím vyšší bude ona přidaná hodnota, kterou vtlačíme duši do přírodního dřeva, tím menší roli bude hrát cena vstupního materiálu. A rozdíl mezi kulatinou, nábytkem, houslemi a sochou není hmotný, ale nehmotný: nábytek je strukturován jinak než housle a jinak než socha. A každá z těchto forem dřeva sice používá stejný materiál, ale má jiný „software“, jiný technický výkres, jiný „blueprint“, jiný postup práce a jinou logiku a strukturu. A nic z toho není hmotné.