„My starší šlapeme tady a mladé holky na benzince.“ Prostituce se v Předlicích rodí z chudoby a nevyhýbá se ani dětem

Stojí na křižovatce kus za posledními obytnými domy města a třese se zimou. Úsměv se jí na tváři objeví, až když se napije horkého čaje a zakousne do sušenky, které ženám na chodníku právě rozdávají pracovnice neziskové organizace Rozkoš bez rizika. „Já to dělám teprve rok a jen proto, že jsem zůstala sama s dětmi bez chlapa. Ale nechodím sem každý den, jen když mi dojdou peníze,“ prohlašuje pětatřicetiletá prostitutka, která se prý zákazníkům představuje jako Margita.

Předlice, ostudně zchátralá okrajová čtvrť Ústí nad Labem, kterou i místní, převážně Romové, nazývají ghettem, je v krajském městě centrem takzvaného sexbyznysu nejnižší úrovně. Margitu a další sem přivádí zejména blízkost dálnice a několika vhodných míst, kde si řidiči kamionů navykli absolvovat povinný odpočinek. Právě oni jsou jejich častými klienty. Pracovištěm žen jsou pak kabiny vozů, případně osobní auta projíždějících řidičů.

Margita, jejíž celé pravé jméno HN znají, respektují však přání matky tří dětí zůstat v anonymitě, prostitutku ničím nepřipomíná. Není oblečená nijak vyzývavě, má tmavou zimní bundu a kalhoty, není ani výrazně nalíčená. Tady to není třeba. Když osamělá žena zejména po setmění pomalu kráčí či postává na vyhlášené ulici Za Válcovnou či navazující ulici Předlická, je zřejmé, že není jen na zdravotní procházce.

Místní prostitutky většinou tvrdí, že pracují na vlastní pěst, všechny vydělané peníze si nechají a utratí je za rodinné potřeby. „Pasáka nemám, nikdo mě nechrání ani nikomu nemusím nic platit,“ říká Margita, která prý za den zvládne jediného zákazníka. „Udělám jednoho, vezmu 700 korun a jdu za dětmi domů, to mi stačí,“ popisuje věcně.

Bystře působící žena žije poblíž Ústí v pronajatém bytě s devítiletým chlapcem a dvouapůlletou dcerou. S jejich hlídáním a výchovou jí pomáhá matka. Kromě toho má už dospělou, dvacetiletou dceru. „Otěhotněla jsem ve 14 letech, tím jsem tátu hrozně zklamala,“ vzpomíná rodačka z Předlic, jejíž osud není v takzvaně sociálně vyloučené lokalitě nijak výjimečný.

Předlice, čtvrť, kde se prostituce nevyhýbá ani dětem

Dalších 13
fotografií

Dcera dělníka z chemičky a matky, která v Setuze pracovala na lince vyrábějící mýdla, sice nastoupila na učňák, ale nedokončila jej a má jen základní školu. „Pracovala jsem pak jen v samých bídně placených pomocných profesích nebo byla doma s dětmi, případně na dávkách,“ říká a přesvědčuje, že mít přítele nebo manžela, určitě by na ulici nestála. „Jenže tady je těžké najít chlapa, který chodí normálně do práce, vydělává a živí rodinu,“ krčí rameny.

Se svojí situací se ale prý smířit nehodlá. Řešení vidí v odchodu z Česka. „Mám v Anglii sestřenici, mají tam dům, chodí do práce, přemýšlím, že půjdu s dětmi za ní,“ zvažuje.

Podobně hovoří i další ženy pracující na místních ulicích a nárožích. Skoro všechny zmiňují své děti, zdůrazňují, že jsou samoživitelky a k práci, za kterou se některé stydí, je dotlačil nedostatek peněz a nutnost se postarat o ratolesti. „Mám malé děcko a jsem s ním sama, co jiného tady v ghettu dělat,“ říká reportérům i sotva dvacetiletá dívka nakloněná do okénka jejich vozu. K automobilu, který zastavil na další lokalitě s podobnou pověstí poblíž zdravotního střediska v nedaleké ulici U Vlečky, přichází sama nabídnout své služby. „Jste mě přece volali,“ usmívá se rozverně na ulici s chodníky zarostlými trsy trávy a pokrytými množstvím odhozených odpadků.

Nezabezpečené děti jako důvod pro práci prostitutky uvádí i 36letá žena z Předlic, postávající u nedaleké čerpací stanice. Benzinka na Hrbovické ulici, jen asi 200 metrů od místní základní školy, je dalším místem, kde řidiči kamionů nocují. „Jsem jako samoživitelka, můj muž domů peníze nenosí, dává je jiným ženským. Máme přitom dvě děti a už tři dny jsem jim nemohla dát pořádně najíst,“ postěžuje si roztržitá pohublá žena, že ani dnes žádný z pěti řidičů parkujících u pumpy její nabídku nevyslyšel. I ona si přeje zůstat v anonymitě, vytáhne však z kapsy mobilní telefon a ukáže fotografie svých dvou dcer starých šest a osm let.

Fotogalerie uvnitř

Čtvrť, ke které vás doveze strážník. Kšeft s chudobou stvořil ghetto s byty, kde spí děti na zemi

16. 10. 2023 ▪ 8 min. čtení

Z pravidla co pouliční prostitutka, to samoživitelka, existují ale i výjimky. „Děti mám už odrostlé, ale člověk na život peníze potřebuje, dělám tohle řemeslo už roky. Obchod je ale nyní horší. Jak tady kamioňákům zpoplatnili parkování, tak je zákazníků méně a jsou i ochotní méně platit,“ říká na křižovatce ulic Předlická a Za Válcovnou na pohled obyčejná komunikativní žena mezi 40 a 50 lety, která spíš než prostitutku připomíná úřednici magistrátu. Nakonec zdráhavě prozradí, že za klasickou soulož si nemůže účtovat více než 500 až 600 korun. A také že zvládne za večer, během zhruba čtyř hodin, nejvýše čtyři zákazníky.

Na nízké ceny a vzrůstající nároky klientů si stěžuje i Margita a ukazuje na vínový kamion s tureckou značkou, který parkuje na odstavném pruhu. „Chtěl po mě sex bez ochrany. Orál i styk, oboje bez gumy, a ještě nabízel jen deset euro. Jsem ho samozřejmě odmítla,“ říká. Právě Turek asi před půl hodinou odmítl žádost HN o rozhovor s tím, že nerozumí anglicky. Jen pár minut předtím si však prý s Margitou ohledně možného obchodu dobře rozuměli i bez znalosti cizích jazyků.

Během roku stojí na ulici až 70 žen

V Předlicích se na prostitutky, kromě již zmíněných míst, dá narazit i na dalších ulicích a prostranstvích. Často se vyskytují i na parkovišti kamionů u brány chemičky Spolchemie ve Sklářské ulici. Vidět bývají zejména večer, řada z nich ale na oblíbených místech před domy, často bez oken a s opadanou omítkou, korzuje i během dne. „Některé sem chodí i ráno, třeba už od sedmi hodin. Ale dříve bylo zákazníků více, teď musíme stát delší dobu, někdy i dvě hodiny,“ říká Margita a pozoruje protijedoucí vozy, z nichž žádný ani zpomalením nedává najevo zájem.

Podle pracovnic neziskové organizace Rozkoš bez rizika, která ženám poskytuje zdravotní servis, například testy na infekční choroby, a vybavuje je kondomy a další ochranou, jich v Předlicích nabízelo během posledního roku své služby padesát až sedmdesát. „To je zhruba počet žen, které jsme tady buď opakovaně, nebo jen jednou potkali a nabídli jim poradenství a pomoc. Během několika posledních let to pak bylo celkem mezi sto a sto padesáti,“ říká sociální terénní pracovnice Lucie Zpěváková, která má v organizaci Ústecký kraj na starosti.

Obyvatel mají přitom Předlice celkem asi 1500, převážně chudých, nezaměstnaných Romů s dluhy či exekucemi. Značná část prostitutek, často pouze se základním vzděláním a omezenými šancemi na trhu práce, pochází podle výpovědí samotných žen právě odtud. „Některé ale dojíždějí i z jiných částí města nebo z blízkých sídel. Většinou jsou to ale české občanky, cizinky jen výjimečně,“ dodává Zpěváková.

Ženy, které se tady profesi věnují, většinou říkají, že jinou práci nemohou sehnat. Je to zřejmě pravda jen částečně. Na nabídky míst prodavaček, pokladních či dělnic se i v Ústí nad Labem, kde nezaměstnanost v září dosáhla šesti procent, narazit dá. Je ale skutečností, že podle údajů tamního úřadu práce v okrese připadá na jedno volné místo 3,5 uchazeče.

Prostituci se v Předlicích s největší pravděpodobností nevěnují jen dospělé ženy či dívky starší patnácti let, ale i děti. „Znám dvě, co chodí k Benzině, kterým není ani patnáct. Dnes jsem tam opět viděla mladou holku, Romku, menší, s drdolem. Od pohledu vypadá na 17, ale tolik jí není, patnáct sotva. Je to dítě, já ji znám ještě jako malinkou. Ona chodí k benzince potají, neukazuje se. Jak tam dnes stojí zelený kamion a cisterna, tak byla schovaná za cisternou,“ popisovala Margita v úterý 17. října.

Mladých děvčat si podle ní vydělává u benzinky více. Nechodí prý ale nikdy společně. „Klepou na kamioňáky po jedné a schovávají se. My starší jsme tady nahoře a mladé dole na benzince, protože my je odsud vyhazujeme. Nevím, jestli to jejich rodiče vědí, mně sem chodit dcera, tak jí zpřerážím nohy,“ komentuje to Margita.

Stejnou zkušenost má i její starší kolegyně s vizáží úřednice. „Viděla jsem u Benziny dvě holky tak 12,13 let, ťukaly na řidiče a domlouvaly se s ním. Nějaký kluk, asi kamarád, pak na ně čekal. Jsou to tak tři měsíce, když jsem výjimečně byla u pumpy, jinak tam nechodím.“

Mladých dívek si všímá i obsluha čerpací stanice, která si však nepřála zveřejnit svoje jméno. Starší ženy se prý posunuly jinam a v posledních měsících je vystřídaly děti či dorost. „I když se o nich ví, policie sem jezdí, je těžké jejich zneužívání dokázat. Když spolu sedí v autě, tvrdí, že si povídají. Chodí sem holky 15 let i méně, ale i kluci,“ sdělila žena, která pracuje na benzince už delší čas.

Několik školou povinných dívek, které se kolem pumpy po večerech vyskytují, prý pamatuje ještě jako malé děti. „Dnes si sem chodí za vydělané peníze něco koupit, ale já některé vídala ještě v kočárcích, když ke mně jejich matky chodily do Kauflandu do lahůdek nakupovat. Jména nevím, ale podle vidění je znám,“ vypráví.

Reportéři HN navštívili čerpací stanici 14. září později odpoledne a 17. října večer. Děti, jak dívky, tak chlapci, tu občas pobíhaly, kontakt s jedním z řidičů měla jedna skupina chlapců. Ti však do kabiny nevstupovali a brzy zmizeli. V říjnové úterý před osmou večerní vylezla z kabiny jednoho z kamionů atraktivní mladá dívka v černém svršku, bílých elesťácích a s kabelkou přes rameno, která odhadem vypadala na 17 až 18 let, a rychlým krokem zmizela směrem do centra čtvrti.

O tom, že se v Předlicích prodávají i děti, se tady však mezi lidmi běžně hovoří. „Prostituce je tu na každém kroku, za benzinkou i v dalších ulicích. A už to dělají i děti, 13, 14 let a možná i mladší, chodí šlapat po šesté, sedmé hodině. Osobně je neznám, jsou spíš z těch nových, přistěhovalých rodin. Od nás z ulice asi nejsou, je tu ale tolik nových lidí, že člověk neví,“ uvádí například místní obyvatelka Dorota Rusenková, která žije v Prostřední ulici v samém centru lokality plné vybydlených domů s prolukami, které místy plní odpad.

Její dcera Markéta, patnáctiletá učnice, prý ví o jedné kamarádce, která se začala prodávat. „Měla jsem přítelkyni, která začala šlapat, začala chodit za kamioňáky. Přestala jsme se s ní ale stýkat,“ prohlašuje tiše.

Na dotaz ohledně dětské prostituce se ušklíbne i hlouček Romů, který stojí za rohem, na křižovatce ulic Prostřední a Dostojevského. „Děje se to, každý to ví, ale nikdo vám k tomu nic neřekne,“ prohlásí před vietnamským obchodem s potravinami mladý muž, za jehož zády je na pochroumané omítce žulová deska s nápisem: „Vybudováno v akci Z 1974 až 1975“.

Jde samotná žena po ulici a auta už troubí

Problém sexu za peníze trápí Zlatku Žigovou, romskou asistentku z předlické základní školy, která bydlí na okraji čtvrti. „Jsme prostitucí tak vyhlášení, že tady jdete jako samotná ženská přes den po ulici a projíždějící Němec na vás troubí. Až když dáte najevo, že nemáte zájem, tak dá pokoj,“ vypráví.

Zda jsou ale mezi místními prostitutkami i děti, si není jistá. „Když dítě vyrůstá v chudobě, tak to má ve škole těžké. A když žije v prostředí, kde se takové chování, tedy prostituce, vyskytuje, u tety, kamarádky, tak je láká. Jenže většinou vůbec nevědí, co taková práce obnáší. Pokud se to opravdu děje, tak vůbec nechápu, že mají sílu za těmi řidiči jít,“ kroutí hlavou žena.

Podle ředitele Základní školy Předlice a bývalého špičkového vzpěrače Martina Košnara se děti ve škole o prostituci baví. „To téma občas zaslechneme. Děti ho znají, znají ty ženy, jsou možná jejich příbuzné, ony ale chápou, že to není dobře. Ale berou věc často tak, že nemají jinou šanci, jak peníze vydělat. Že prostituci přijaly jako svůj životní úděl. A ony skutečně nepochybně v tíživé, zoufalé životní situaci jsou. Často i drogově závislé, musí si vydělávat na drogu,“ míní ředitel.

Občas se však podle něho žáci navzájem pomlouvají. „Někdy to pak může sklouznout k řečem, že se profesi věnují i děti. Neříkám, že se to nikdy nestalo, byla tu podezření, ale ta se nikdy nepotvrdila,“ upozorňuje ředitel školy plné romských dětí, která je jednou z mála místních udržovaných budov.

Připouští, že za dobu svého působení ve škole dával tři podněty policii. Vždy na základě informací, které od dětí vyslechl. „Sám jsem věc nešetřil, ale vím, že žádný podnět nebyl potvrzený. Spíš se ukázalo, že děti se snažily trochu vychloubat a dělat se zajímavé před spolužáky, být středem pozornosti,“ popisuje ředitel, který nevěří, že je dětská prostituce ve čtvrti častá. „Netvrdím, že tu není, ale nemyslím si, že v Předlicích bují. Rozhodně to není masová věc, možná jednotky případů.“

Ústecký magistrát se snažil proti prostituci zasáhnout v roce 2018, kdy zastupitelé přijali vyhlášku, která nabízení, poskytování a využívání sexuálních služeb na území města zakazuje. Namířená však byla zejména na Předlice. „Naši strážníci tam jezdí na kontroly a udělují pokuty do 500 korun, případně věc předávají do správního řízení, kde už je to dražší. Předtím jsme se neměli o co opřít, ženy své služby mohly nabízet bez omezení, nyní už ne,“ reagoval ředitel ústecké městské policie Pavel Bakule na dotaz, co se po přijetí vyhlášky změnilo.

Větší efekt však podle vyjádření žen zřejmě mělo zpoplatnění některých parkovacích zón pro kamiony. Kdysi jich ve zmíněných ulicích parkovaly desítky, nyní to jsou s výjimkou stále plného parkoviště ve Sklářské ulici jen jednotky. Kontrolu městské policie v lokalitě HN během dvou návštěv nezaznamenaly a ani ženy o obavě ze strážníků nehovořily.

Podezření na zneužívání dětí prý jak městská policie, tak státní prověřovaly. „My jsme to letos šetřili a sledovali tři měsíce a nic se nepotvrdilo. Stejně tak státní policie i orgán sociálně-právní ochrany dětí. Zdá se, že jsou to jen řeči,“ míní Bakule.

Státní policie na otázky zaslané k tématu v pondělí ani přes upomínky dosud neodpověděla. „Kriminalisté vzkazují, že vzhledem k velkému vytížení nyní odpovědět nestíhají,“ sdělila tisková mluvčí ústeckého krajského ředitelství Veronika Hyšplerová.