Jak (ne)pracujeme, my duševní bytosti, aneb Homeopatizace fyzické námahy

To, že se lidské kvaltování mění k nepoznání, je zřejmé téměř ze všech stran. Vždyť kdyby se probral z hrobu třeba Luther, Platon nebo Hus a viděl vás, vážený čtenáři, jak v práci pracujete, došel by k závěru, že zřejmě odpočíváte. Jen se podívejte, jak v práci „pracujete“, co drtivou většinu pracovní doby děláte: předpokládám, aniž bych vás znal, že vlastně v klasickém slova smyslu moc nepracujete, že spíš sedíte někde v teple, poblíž kafe, jídla a kolegů a drtivou většinu pracovní doby se zabýváte a živíte… slovy. Slova čtete, slova posloucháte, slova píšete, říkáte, někam posíláte. Nepracujete rukama ani nohama, nenamáháte svaly ani nevyrábíte nic hmotného, tedy že výsledkem vaší práce není něco, na co se dá zaťukat. A že je jedno, jak silné máte tělo, zda jste štíhlý či obézní, žena nebo muž.

Zároveň si troufnu odhadnout, že vaše práce se dá dělat skoro odkudkoli. Že je jedno, kde jste fyzicky, biologicky přítomen, a že vlastně spíš záleží na tom, zda jste připojen. Připojen k telefonu, obrazovce, datům, internetu. Pracujete-li v bance, pojišťovně, na úřadě nebo v managementu či vedení firem, neděláte vlastně nic jiného než slova. Slova v podobě plánů, příkazů, nápadů, čísel, přemlouvání či evidování. Zkrátka z čistě fyzikálního hlediska, „jen“ vlníte vzduchem.